Huesca
Huesca/Osca | |
---|---|
Pohled na město z katedrály | |
(c) Willtron, CC BY-SA 3.0 znak (c) Willtron, CC BY-SA 3.0 vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 42°8′24″ s. š., 0°24′32″ z. d. |
Nadmořská výška | 488 m n. m. |
Časové pásmo | SEČ/SELČ |
Stát | Španělsko |
Autonomní společenství | Aragonie |
Provincie | Huesca |
Comarca | Hoya de Huesca |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 161,0 km² |
Počet obyvatel | 53 305 (2022)[1] |
Hustota zalidnění | 331 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Luis Felipe Serrate (od roku 2019) |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 974 |
PSČ | 22001–22006 |
Označení vozidel | HU |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Huesca (aragonsky Uesca, latinsky a katalánsky Osca, oficiálně Huesca/Uesca, adj. Oscense) je město v severním, „horním“ autonomním společenství Aragonie ve Španělsku, 72 km severovýchodně od Zaragozy. Je sídlem provincie Huesca a zároveň comarky Hoya de Huesca. Žije zde přibližně 53 tisíc[1] obyvatel.
Historie
První iberské sídlo vzniklo asi v 5.-4. století př. n. l. a ve staroiberském jazyce se nazávalo Bolscan. Město založili Římané v na přelomu 2. a 1. století př. n. l. a nazvali je Osca. Římský voják a politik Quintus Sertorius, pověřený v letech 97-91 př. n. l. jeho vedením a později i celé provincie Hispania, vyhlásil roku 83 př. n. l. odtržení od Římské říše, zvolil si Oscu za svou základnu a ustavil v ní vlastní senát. Díky své geniální vojenské strategii a spojenectví s Mithridatem z Pontu udržel Hispánii samostatnou až do roku 72 př. n. l., kdy jej při hostině spiklenci vedení Perpernou ubodali k smrti. Nového velitele dal Pompeius krátce na to popravit. Osca nadále zůstávala centrem, patrně díky stříbrným dolům, roku 30 př. n. l. ji císař Augustus prohlásil za municipium. V 1. století n. l. se zde zformovala jedna z prvních komunit křesťanů římské provincie Hispania. Pocházeli odtud například římští mučedníci svatý Vavřinec a svatý Vincenc ze Zaragozy.
V 8. století bylo území dobyto Araby, kteří je nazvali Wašqah (arabsky وش) a ustanovili jedním z hlavních správních měst emirátu Córdoba. Vládli zde až do reconquisty. V roce 1091 se zde při Montearagón usadil aragonský král Sancho Ramírez, který v boji s Araby padl roku 1094. Dobyl je teprve roku 1096 jeho syn a následník trůnu, král Petr I. Aragonský, který učinil Husecu svým sídlem a hlavním městem Aragonského království.
Roku 1137 zde král Ramiro II. Aragonský uskutečnil popravu skupiny odbojných šlechticů, v dějinách nazývanou Zvon z Huescy. Pod záminkou, že shromažďuje finance na nový zvon pro katedrálu, vlákal šlechtice do léčky, postupně jednoho po druhém dal popravit a jejich hlavy dal rozvěsit pro výstrahu v budově.
Roku 1354 zde král Petr IV. Aragonský založil univerzitu, která měla zpočátku jen teologickou fakultu. Brzy se rozšířila, v 16. století byla spojena s univerzitou v Zaragoze, kam později postupně přešla všechna učiliště a roku 1845 byla huescská univerzita zrušena.
Počátkem 19. století město obsadila Napoleonova armáda. Za španělské občanské války zde v letech 1936-1939 probíhaly těžké boje mezi republikány a frankisty. Na straně republikánů bojoval George Orwell.
Památky
Staré město má středověkou urbanistickou strukturu a dochovaly se v něm dvě desítky památných kostelů a další budovy, jež z něj tvoří chráněnou památkovou rezervaci.
- katedrála Panny Marie a Proměnění Páně, je trojlodní raně gotická bazilika s několika později přistavěnými kaplemi, sídlo římskokatolické diecéze Huesca; na ruinách mešity ji kolem roku 1273 založil španělský král Jakub I. Aragonský. Stavba pokračovala do 15. století, patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám severního Španělska. Na vstupních vratech byly mezi léty 1300–1313 vyřezány reliéfy 12 apoštolů. Hlavní oltář Ukřižování je alabastrový z let 1520–1533, autor Damián Forment.
- Benediktinský Klášter San Pedro el Viejo, byl postaven v letech 1100–1241, založením jedna z nejstarších románských staveb na Iberském poloostrově. Kostel zčásti přestaven v 17. století. Je pohřebištěm španělských králů a královen aragonské dynastie.
- Kostel sv. Vavřince (Iglésia San Lorenzo) nejstarší kostel ve městě, stojí na předrománských základech ze 7. století
- Eremitáž (poustevna) sv. Vavřince - poutní místo
- Kostel sv. Dominika s bývalým klášterem dominikánů, barokní stavba zee 17. století
- Kostel sv. Ignáce s bývalou kolejí jezuitů
- Královský hrad na Aragonské hoře (Montearagón) - ruiny románského hradu, v kryptě hradní kaple je pohřben král Alfons I. Aragonský
- Radnice - na románských základech
- Muzeum - sídlí v původem románské a později v gotice přestavěné budově univerzity, kde král Ramiro II. Aragonský roku 1137 vyhlásil sbírku na Zvon z Huescy. Pod touto záminkou zde své šlechtické odpůrce dal popravit a jejich hlavy rozvěsit na kůly.
- Kasino - moderní budova ve stylu Art deco
Slavnosti
- Slavnost patrona města sv. Vavřince se koná každoročně od 9. do 15. srpna. Zahrnuje procesí a další náboženské, kulturní, zábavní a obchodní akce.
- Filmový festival Cine de Huesca se koná od roku 1973 každoročně.
Osobnosti
- Vincenc ze Zaragozy – mučedník, rodák
- Santiago Ramón y Cajal (1852-1936) - lékař, histolog a patolog, nositel Nobelovy ceny (žil zde)
- Joaquín Abarca - španělský biskup a politik
- Antonio Saura (1930–1998), katalánský malíř a grafik (rodák)
- Carlos Saura (1932–), katalánský režisér a scenárista (rodák)
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Huesca na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
Média použitá na této stránce
Autor: NordNordWest, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Spain
Equirectangular projection, N/S stretching 130 %. Geographic limits of the map:
- N: 44.4° N
- S: 34.7° N
- W: 9.9° W
- E: 4.8° E
El cuadro recrea el momento final de la leyenda de la Campana de Huesca, cuando el rey Ramiro II de Aragón mostró a los nobles de su reino las cabezas cortadas, y dispuestas en forma de campana, de los principales nobles que habían desafiado su autoridad. José Casado del Alisal obtuvo una mención honorífica con esta obra en la Exposición Nacional de Bellas Artes de España de 1881, siéndole concedida además la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica, aunque ya era comendador de número de la Orden de Carlos III, y un año después, en 1882, el lienzo fue adquirido por el Estado español por la cantidad de 35.000 pesetas. El lienzo pertenece a la colección del Museo del Prado, aunque se encuentra depositado y se expone en el Ayuntamiento de Huesca desde 1950.
Castillo de Montearagón