Hugenotské války

Francouzské náboženské války
(Hugenotské války)
konflikt: Evropské náboženské války
{{{alt}}}
Bartolomějská noc, významná událost hugenotských válek
trvání:březen 1562 – duben 1598
(36 let a 1 měsíc)
místo:Francie
výsledek:neklidné příměří mezi katolíky a protestanty
  • 2 000 000–4 000 000 mrtvých,
  • Bourboni získali francouzský trůn,
  • náboženská nadřazenost katolické církve zachována, nicméně monarchie byla oslabena,
  • Edikt nantský, v němž král Jindřich IV. zaručil protestantským hugenotům do jisté míry stejná práva, jakých požívali katolíci.
  • Paříž a několik dalších území vyhlásila výlučnost katolictví,
  • nepřátelství mezi katolíky a protestanty nekončí,
  • pokusy cizích mocností oslabit Francii a připravit ji o část území se nezdařily.
strany
protestanti:
katolíci:
velitelé

Hugenotské války, též náboženské války (francouzsky guerres de Religion) byl konflikt probíhající ve Francii mezi hugenoty a katolíky v letech 15621598. Historici většinou uvádějí těchto válek osm.

Příčiny Války

Náboženská mapa Francie v 16. století:
     území šlechty hugenotů
     území katolické šlechty
     oblasti, o které sváděli boj katolíci s hugenoty
     majoritně luteránské oblasti

Do Francie ve 20. letech 16. století začalo pronikat luteránství, avšak tehdejší královské vládě se téměř úplně podařilo jej potlačit. Další značnou odezvu ovšem získal kalvinismus, který se šířil od poloviny 16. století hlavně v jižní a jihovýchodní Francii. Přijímali jej bohatí i drobní měšťané a vítala jej i šlechta a část poddaných, ti všichni v kalvinismu viděli prostředek očisty z tehdejších nedobrých poměrů: buď církevních (dosud nereformovaná, často zpustlá a bohatá církev), nebo společenských (napětí mezi měšťany a poddanými na jedné a privilegovanými stavy – církví a šlechtou – na druhé straně, mezi dvorskou a venkovskou aristokracií a kvůli posilování panovnické moci) anebo i hospodářských (inflace způsobená přílivem drahých kovů ze španělských amerických kolonií a vyčerpávajícími "italskými válkami" – šesti mezi lety 1521 a 1559). Na vedoucích pozicích mezi francouzskými kalvinisty, zvanými hugenoti, byli Bourboni, blízcí příbuzní (následující je v nástupnictví) královské dynastie z Valois, kteří panovali v malém Navarrském království v západních Pyrenejích, jehož větší část jim vzal aragonský král Ferdinand II. Zatímco hugenotští Bourboni měli naději na královskou korunu, vévodové de Guise (dále jen Guisové) se snažili urvat nekompromisním katolictvím královskou moc pro sebe a pro katolickou ligu.

Při širším pohledu by se dalo říci, že "Hugenotské války" byly jen částí válek a bojů mezi Habsburky, snažícími se ovládnout celou jižní, západní a střední Evropu, a silami jim v tom bránícími. Katolická liga a Guisové byli do jisté míry "jen" agenty (španělských) Habsburků. Tyto války a boje trvaly od konce 15. století až do konce Francouzsko-Španělské války (Pyrenejským mírem) 1659, která pro Francii a Španělsko byla pokračováním třicetileté války.

První tři náboženské války

První začala roku 1562 masakrem hugenotů ve Wassy. Tyto války trvaly s různými jednáními, míry (edikt amboiský a míry z Longjumeau a ze Saint-Germain-en-Laye) a jejich porušováním do roku 1570.

Bartolomějská noc

Jednoho rána před branami Louvru, obraz z 19. století od Édouarda Debat-Ponsana (Kateřina Medicejská v černých šatech)

Napětí mezi Guisy a hugenoty, ale už také mezi královskou rodinou, v níž měla velký vliv královna matka Kateřina Medicejská a která sňatkem své dcery princezny Markéty z Valois s Jindřichem Navarrským chtěla dosáhnout usmíření, vyvrcholilo ve vraždění Bartolomějské noci (noci ze 23. srpna na 24. srpna 1572) v noci po svatbě. Vražděni byli předáci hugenotů a i ostatní v Paříži právě přítomní hugenoté, kteří přijeli na jednání a na svatbu do silně katolické Paříže v až provokativně velkém počtu. V průběhu masakru jen v Paříži zemřelo 2 700 hugenotů a v dalších dnech po celé Paříží 20 000. Mnoho lidí bylo zavražděno "omylem". Aby ženich, králův švagr nebyl zavražděn, musel přestoupit na katolickou víru. Slavného chirurga Ambroise Parého, který byl také hugenot, zachránil samotný král Karel IX. tím, že ho schoval do šatníku.

Další náboženské války (čtvrtá až osmá)

Bartolomějskou nocí se situace ještě více vystupňovala. Války trvaly opět s různými jednáními a míry (edikt z Beaulieu, také známý jako mír Pána, smlouva z Joinville, edikt z Nemours, míry z Longjumeau a opět ze Saint-Germain-en-Laye) a jejich porušováním do roku 1598. Oproti předcházejícím náboženským válkám sílilo i napětí mezi Guisy a jejich katolickou ligou a královskou rodinou, jež jimi byla vmanévrována i do vraždění Bartolomějské noci.

Toto napětí se mimo jiné projevilo i zavražděním vévody Jindřicha I. de Guise a jeho bratra, kardinála de Guise královými ozbrojenci na zámku v Blois a krále Jindřicha III. dominikánským mnichem Jacquesem Clémentem v Saint-Cloudu.

Náboženské války – shrnutí

Trvaly s přestávkami, spíše menšími, od roku 1562 do roku 1598. Hugenotská šlechta podporovaná Anglií a německými protestantskými knížaty měla silné pozice v jižních a jihozápadních krajích Francie. V Paříži, v severní a východní Francii dominovala Katolická liga vedená rodem Guisů za podpory Habsburků hlavně španělských převážně z jejich nizozemských a říšských držav.

Ani jedné straně se nepodařilo trvaleji dosáhnout jednoznačné vojenské převahy. K únavě se přidala snaha umírněných katolíků, zvaných „politici“ (politiques) a hugenotů po dorozumění a míru. Po zavraždění posledního krále z rodu Valois Jindřicha III. nastoupil na trůn jeho švagr vůdce hugenotů Bourbon Jindřich IV. Získal si dosud váhající katolíky i odbojnou Paříž tím, že přestoupil ke katolictví ("Paris vaut bien une messe." – Paříž stojí za mši.) 1593. V roce 1598 vydal Edikt Nantský ve městě Nantes, zajišťující rovnoprávnost mezi katolíky a hugenoty. Byla to první listina zajišťující svobodu náboženského vyznání.

Následky

Více než třicet let trvající hugenotské války Francii zasáhly jak hospodářsky, tak i politicky. Naštěstí Jindřich IV. se nepochybně projevil jako výborný panovník. Uklidnil znesvářené šlechtické rody a snížil daně rolníkům. Začal se účinně bránit lichvě a zpronevěrám ve státní správě. Dal opravit cesty a splavňovat řeky, vyhloubil kanál mezi řekami Seinou a Loirou. Začalo se stavět loďstvo, byla založena Východoindická obchodní společnost a podporována kolonizace v Kanadě. Francie byla opět politicky silná, a zbavena hospodářských následků války. Později byla skvělá vláda Jindřicha IV. ukončena jeho zavražděním rukou katolického fanatika Françoise Ravaillaca.

Odkazy

Literatura

  • DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2003. 953 s. ISBN 80-7184-514-0.
  • FERRO, Marc a LENDEROVÁ, Milena. Dějiny Francie. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 692 s. ISBN 80-7106-888-8.
  • KUDRNA, Jaroslav et al. Dějiny Francie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 727 s. [Viz oddíl „Období občanských válek" na str. 201–214.]
  • MAUROIS, André. Dějiny Francie. Překlad Miroslav Drozd a Adriena Borovičková. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. 495 s. ISBN 80-7106-098-4. [„Jak se ve Francii reformace stala politickou stranou" (s. 123–128), „Jak náboženské války Francii rozdělily a přivedly na mizinu" (str. 129–139).]
  • Pomocný text k maturitě? PhDr. Zdeňka Churchilová (kapitoly 5, 8, 9, 11, 12, 17, 24), doc. PhDr. Julius Janovský, CSc. (kapitoly 7, 13, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 25, 35 až 50), PhDr. Zuzana Žáčková (kapitoly 1, 2, 3, 4, 6, 10) Lektoroval: univ. prof. PhDr. Vratislav Čapiek, DrSc.
  • Děsivé dějiny: Francie, Terry Deary 1997, přeložil: Robert Novotný

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg
Autor: David Liuzzo, eagle by N3MO, Licence: CC BY-SA 3.0
Banner of the Holy Roman Empire, double headed eagle with halos (1400-1806)
Flag of Cross of Burgundy.svg
Autor: Ningyou., Licence: CC-BY-SA-3.0
Flag with the cross of Burgundy (saltire). Also named Cross of Burgundy flag. It was used in the Catholic Monarchy and in its viceroyalties such as New Spain and Peru. It was also used by Spain as a military or king flag. Used by the Carlist movement.
Flag of the Papal States (pre 1808).svg
Flag of the Papal States before 1808.
State Flag of the Savoyard States (late 16th - late 18th century).svg
State Flag of the Savoyard States (late 16th - late 18th century).
Statenvlag.svg
Flag of the Republic of the Seven United Netherlands (known as the Hollandsche Vlag or Statenvlag).
Replaced orange with red, please see this discussion on the German Wikipedia for more information.
Pavillon royal de la France.svg
Autor: Oren neu dag (talk), Licence: CC BY-SA 3.0
Royal flag of France before the Revolution (heraldic banner of "France modern")
Wappen Zweibrücken.svg
Coat of arms of the City of de:Zweibrücken
C o a Sisto V.svg
Autor: Odejea, Licence: CC BY-SA 3.0
Armoiries du pape Sixte V : D'azur au lion d'or armé et lampassé de gueules tenant un rameau d'or à la bande de gueules chargée en chef d'une étoile d'or et en pointe d'un mont à trois cimes d'argent

Source du blasonnement : http://www.araldicavaticana.com/psisto05.htm

Figures utilisées : Template for Papal coat of arms.svg et Meuble lion.svg
Bandera de Reino de Navarra.svg
Autor: Miguillen, Licence: CC BY-SA 4.0
Bandera de Navarra (versión antigua)
Flag of the Catholic League (French Wars of Religion).svg
Autor: Dahn, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Henri de Guise's Catholic League; one of several related variants depicted in paintings and prints, closely based on version found at The Carnavalet, Paris. For reproductions and overview, see Tom Hamilton, "The Procession of the League: Remembering the Wars of Religion in Visual and Literary Satire", in French History, Vol. 30, Issue 1, 2016.
Debat-Ponsan-matin-Louvre.jpg
Catherine de Medici gazing at Protestants massacred in the aftermath of the massacre of St. Bartholomew.
Flag of Portugal (1578).svg
Flag of Portugal (1578-1640).
Royal Standard of England (1406-1603).svg
  • Royal Standard of England (1406-1603).
  • Elements of the file were taken from: Royal Standard of England.svg, and Royal Flag of France.svg
La masacre de San Bartolomé, por François Dubois.jpg
La topographie, manipulée, est adaptée au désir de montrer ensemble les lieux principaux de cette tragédie. On reconnaît à gauche l'église du couvent des Grands-Augustins (aujourd’hui disparue) où sonna le tocsin qui déclencha les tueries, la Seine et le pont des Meuniers. Au centre à l'arrière-plan, le Louvre et, devant le bâtiment, Catherine de Médicis la veuve noire, principale instigatrice des massacres. Au centre au second plan, l'hôtel particulier dans lequel l’amiral de Coligny, chef du parti protestant, est tué avant d’être défenestré, décapité et émasculé. Réunis autour de son cadavre, les chefs du parti catholique, les ducs de Guise et d’Aumale et le chevalier d’Angoulême. À droite à l'arrière-plan, la porte Saint-Honoré et, sur la colline de La Villette, le gibet de Montfaucon, où le corps de l'amiral sera pendu par les pieds. Rassemblant plus de 150 figures, l’œuvre est un véritable catalogue de la cruauté en période de guerre civile. Femme enceinte éventrée (à droite du tableau au second plan), enfants traînant un nourrisson au bout d’une corde (au second plan au centre, à droite du pont des Meuniers), femme embrochée sur une pique de rôtisseur (juste derrière les enfants traînant le nourrisson), cadavres dénudés et empilés (notamment aux pieds de Catherine de Médicis), maisons pillées (derrière les chefs catholiques). Le roi Charles IX tire à l’arquebuse sur ses propres sujets depuis une fenêtre du Louvre (probablement de la tour de gauche du bâtiment). Ce tableau est tout à fait exceptionnel en raison de la qualité de son exécution, mais aussi parce que les représentations contemporaines des massacres de la Saint-Barthélemy sont très rares. Il porte la signature du peintre François Dubois, protestant d’Amiens réfugié à Genève après les massacres.
Protestant France.svg
Autor: Ernio48, Licence: CC BY-SA 4.0
Description de l'étendue approximative des territoires controlés par la noblesse huguenotte (calviniste/réformée) et la noblesse catholique, ainsi que de leurs territoires mutuellement contestés, pendant les Guerres de Religion (1562-1598). La partie à majorité luthérienne (concentrée en Alsace germanophone, en Moselle germanophone et autour de Montbéliard) appartenait au Saint Empire Romain à l'époque.

Légende :

 
Controlé par la noblesse huguenotte
 
Contesté entre huguenots et catholiques
 
Controlé par la noblesse catholique
 
Région à majorité luthérienne