Hugenotské války

Francouzské náboženské války (Hugenotské války)
konflikt: Evropské náboženské války
Bartolomějská noc, významná událost hugenotských válek
Trvání	březen 1562 – duben 1598 (36 let a 1 měsíc)
Místo	Francie
Výsledek	neklidné příměří mezi katolíky a protestanty 2 000 000–4 000 000 mrtvých, Bourboni získali francouzský trůn, náboženská nadřazenost katolické církve zachována, nicméně monarchie byla oslabena, Edikt nantský, v němž král Jindřich IV. zaručil protestantským hugenotům do jisté míry stejná práva, jakých požívali katolíci. Paříž a několik dalších území vyhlásila výlučnost katolictví, nepřátelství mezi katolíky a protestanty nekončí, pokusy cizích mocností oslabit Francii a připravit ji o část území se nezdařily.
Strany
protestanti, spojenci: hugenoti Anglie Skotsko Navarra Nizozemsko frakce politiques, malcontents Zweibrücken Rýnská Falc říšská protestantská knížata Francie Španělsko (do 1588) Papežský stát (do 1588) Toskánsko katolíci: Katolická liga Španělsko Savojsko  Portugalsko
Velitelé
Jindřich Navarrský (do 1589) knížata z Condé † Gaspard de Coligny † Gabriel de Lorges † Alžběta I. Jakub VI. Jana d'Albret Wolfgang Zweibrücken. † Jan Zweibrückenský František z Anjou Jindřich z Montmorency (od 1574) Ludvík Nasavský Vilém Mlčenlivý Jan Kazimír Kateřina Medicejská Karel IX. Jindřich III. † Jindřich IV. (po 1589) Antonín Navarrský † Jakub d'Albon František de Guise † Jindřich de Guis † (do 1584) František de Montmorency Anna de Montmorency † Claude z Aumale Guisové Filip II. Sixtus V. Karel Emanuel I. 1595–1598: P. H. de Acevedo, hrabě z Fuentes Carlos Coloma arcivévoda Albrecht VII. Girolamo Caraffa Velasco y Velasco, hrabě ze Salazaru J. F. de Velasco, vévoda z Frías Hernando Portocarrero † Karel, vévoda z Mayenne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugenotské války, též náboženské války (francouzsky guerres de Religion) byl konflikt probíhající ve Francii mezi hugenoty a katolíky v letech 1562–1598. Historici většinou uvádějí těchto válek osm.

Do Francie ve 20. letech 16. století začalo pronikat luteránství, avšak tehdejší královské vládě se téměř úplně podařilo jej potlačit. Další značnou odezvu ovšem získal kalvinismus, který se šířil od poloviny 16. století hlavně v jižní a jihovýchodní Francii. Přijímali jej bohatí i drobní měšťané a vítala jej i šlechta a část poddaných, ti všichni v kalvinismu viděli prostředek očisty z tehdejších nedobrých poměrů: buď církevních (dosud nereformovaná, často zpustlá a bohatá církev), nebo společenských (napětí mezi měšťany a poddanými na jedné a privilegovanými stavy – církví a šlechtou – na druhé straně, mezi dvorskou a venkovskou aristokracií a kvůli posilování panovnické moci) anebo i hospodářských (inflace způsobená přílivem drahých kovů ze španělských amerických kolonií a vyčerpávajícími „italskými válkami“ – šesti mezi lety 1521 a 1559).

Na vedoucích pozicích mezi francouzskými kalvinisty, zvanými hugenoti, byli Bourboni, blízcí příbuzní (následující je v nástupnictví) královské dynastie z Valois, kteří panovali v malém Navarrském království v západních Pyrenejích, jehož větší část jim vzal aragonský král Ferdinand II. Zatímco hugenotští Bourboni měli naději na královskou korunu, vévodové de Guise (dále jen Guisové) se snažili urvat nekompromisním katolictvím královskou moc pro sebe a pro katolickou ligu.

Při širším pohledu by se dalo říci, že "Hugenotské války" byly jen částí válek a bojů mezi Habsburky, snažícími se ovládnout celou jižní, západní a střední Evropu, a silami jim v tom bránícími. Katolická liga a Guisové byli do jisté míry "jen" agenty (španělských) Habsburků. Tyto války a boje trvaly od konce 15. století až do konce francouzsko-španělské války (Pyrenejským mírem) 1659, která pro Francii a Španělsko byla pokračováním třicetileté války.

První začala roku 1562 masakrem hugenotů ve Wassy. Tyto války trvaly s různými jednáními, míry (edikt amboiský a míry z Longjumeau a ze Saint-Germain-en-Laye) a jejich porušováním do roku 1570.

Napětí mezi Guisy a hugenoty, ale už také mezi královskou rodinou, v níž měla velký vliv královna matka Kateřina Medicejská a která sňatkem své dcery princezny Markéty z Valois s Jindřichem Navarrským chtěla dosáhnout usmíření, vyvrcholilo ve vraždění Bartolomějské noci (noci ze 23. srpna na 24. srpna 1572) v noci po svatbě. Vražděni byli předáci hugenotů a i ostatní v Paříži právě přítomní hugenoté, kteří přijeli na jednání a na svatbu do silně katolické Paříže v až provokativně velkém počtu. V průběhu masakru jen v Paříži zemřelo 2 700 hugenotů a v dalších dnech po celé Paříží 20 000. Mnoho lidí bylo zavražděno "omylem". Aby ženich, králův švagr nebyl zavražděn, musel přestoupit na katolickou víru. Slavného chirurga Ambroise Parého, který byl také hugenot, zachránil samotný král Karel IX. tím, že ho schoval do šatníku.

Bartolomějskou nocí se situace ještě více vystupňovala. Války trvaly opět s různými jednáními a míry (edikt z Beaulieu, také známý jako mír Pána, smlouva z Joinville, edikt z Nemours, míry z Longjumeau a opět ze Saint-Germain-en-Laye) a jejich porušováním do roku 1598. Oproti předcházejícím náboženským válkám sílilo i napětí mezi Guisy a jejich katolickou ligou a královskou rodinou, jež jimi byla vmanévrována i do vraždění Bartolomějské noci.

Toto napětí se mimo jiné projevilo i zavražděním vévody Jindřicha I. de Guise a jeho bratra, kardinála de Guise královými ozbrojenci na zámku v Blois a krále Jindřicha III. dominikánským mnichem Jacquesem Clémentem v Saint-Cloudu.

Trvaly s přestávkami, spíše menšími, od roku 1562 do roku 1598. Hugenotská šlechta podporovaná Anglií a německými protestantskými knížaty měla silné pozice v jižních a jihozápadních krajích Francie. V Paříži, v severní a východní Francii dominovala Katolická liga vedená rodem Guisů za podpory Habsburků hlavně španělských převážně z jejich nizozemských a říšských držav.

Ani jedné straně se nepodařilo trvaleji dosáhnout jednoznačné vojenské převahy. K únavě se přidala snaha umírněných katolíků, zvaných „politici“ (politiques) a hugenotů po dorozumění a míru. Po zavraždění posledního krále z rodu Valois Jindřicha III. nastoupil na trůn jeho švagr vůdce hugenotů Bourbon Jindřich IV. Získal si dosud váhající katolíky i odbojnou Paříž tím, že přestoupil ke katolictví ("Paris vaut bien une messe." – Paříž stojí za mši.) 1593. V roce 1598 vydal Edikt Nantský ve městě Nantes, zajišťující rovnoprávnost mezi katolíky a hugenoty. Byla to první listina zajišťující svobodu náboženského vyznání.

Více než třicet let trvající hugenotské války Francii zasáhly jak hospodářsky, tak i politicky. Naštěstí Jindřich IV. se nepochybně projevil jako výborný panovník. Uklidnil znesvářené šlechtické rody a snížil daně rolníkům. Začal se účinně bránit lichvě a zpronevěrám ve státní správě. Dal opravit cesty a splavňovat řeky, vyhloubil kanál mezi řekami Seinou a Loirou. Začalo se stavět loďstvo, byla založena Východoindická obchodní společnost a podporována kolonizace v Kanadě. Francie byla opět politicky silná, a zbavena hospodářských následků války. Později byla skvělá vláda Jindřicha IV. ukončena jeho zavražděním rukou katolického fanatika Françoise Ravaillaca.

• DUBY, Georges. Dějiny Francie od počátků po současnost. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2003. 953 s. ISBN 80-7184-514-0.
• FERRO, Marc a LENDEROVÁ, Milena. Dějiny Francie. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 692 s. ISBN 80-7106-888-8.
• KUDRNA, Jaroslav et al. Dějiny Francie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 727 s. [Viz oddíl „Období občanských válek" na str. 201–214.]
• MAUROIS, André. Dějiny Francie. Překlad Miroslav Drozd a Adriena Borovičková. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. 495 s. ISBN 80-7106-098-4. [„Jak se ve Francii reformace stala politickou stranou" (s. 123–128), „Jak náboženské války Francii rozdělily a přivedly na mizinu" (str. 129–139).]
• Pomocný text k maturitě? PhDr. Zdeňka Churchilová (kapitoly 5, 8, 9, 11, 12, 17, 24), doc. PhDr. Julius Janovský, CSc. (kapitoly 7, 13, 14, 15, 16, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 25, 35 až 50), PhDr. Zuzana Žáčková (kapitoly 1, 2, 3, 4, 6, 10) Lektoroval: univ. prof. PhDr. Vratislav Čapiek, DrSc.
• Děsivé dějiny: Francie, Terry Deary 1997, přeložil: Robert Novotný

• Bartolomějská noc
• Válka tří Jindřichů (1585–1587)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugenotské války na Wikimedia Commons