Hughes H-4 Hercules

Hughes H-4 Hercules
Určeníobří transportní letoun, létající člun
VýrobceHughes Aircraft
První let2. listopadu 1947
Charakterprototyp
Výroba1947
Vyrobeno kusů1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hughes H-4 Hercules je prototyp obřího transportního letounu navržený a postavený ve čtyřicátých letech 20. století společností Hughes Aircraft. Bývá označován největším letadlem, které bylo doposud postaveno, а má i největší rozpětí křídel[pozn. 1]. Dnes je vystaven v Evergreen Aviation MuseumMcMinnville, stát Oregon, USA.

Historie

Porovnání největších letadel světa:
     Hughes H-4 Hercules (1947)
     Airbus A380-800 (první let 2005)
     Antonov An-225 (první let 1988)
     Boeing 747-8 (první let 2010)
     Stratolaunch (první let 2019)
Porovnání velikostí H-4 a DC-3
Trup letounu

V roce 1942 stálo U.S. Department of War (americké ministerstvo války) před potřebou dopravit velké množství vojenského materiálu a vojáků do druhou světovou válkou sužované Evropy. Spojenecké loďstvo v tomto období utrpělo velké ztráty kvůli německým ponorkám operujícím v Atlantském oceánu, bylo proto rozhodnuto o vytvoření leteckého mostu mezi USA a Velkou Británií. Letectvo ovšem nedisponovalo transportním letounem dostatečné kapacity, byl tedy vydán požadavek na jeho vývoj a výrobu. Vedle potřeby velké přepravní kapacity byl navíc návrh s ohledem k válečným prioritám a nedostatku kovů omezen v tom, že letadlo nemohlo být vyrobeno z kovu.

Krátce po zadání požadavku na vývoj se setkali průmyslníci Henry J. Kaiser a Howard Hughes a jejich spolupráce vyústila v návrh letadla HK-1, které mělo být do té doby největším postaveným letadlem a mělo unést 1 tank M4 Sherman nebo 750 plně vyzbrojených vojáků (18 čet). HK v názvu stroje bylo vytvořeno z prvních písmen příjmení průmyslníků Hughes-Kaiser. Ministerstvu se návrh zamlouval a ještě v roce 1942 byla sepsána smlouva na 3 stroje postavené během následujících 2 let.

Protože Henry J. Kaiser byl ocelář a stavitel lodí (Liberty), odešel z projektu a další konstrukci letadla se věnoval již jen Howard Hughes a jeho šéfkonstruktér Glenn Odekirk. Potíže s konstrukcí tak obrovského dřevěného letadla ovšem projekt zbrzdily natolik, že po roce 1944 již přestal být pro vládu naléhavý. Stroj byl po odchodu Kaisera přejmenován na H-4 (nestačilo odebrat K z názvu, H-1 se již jmenoval Hughesův letoun pro rychlostní rekord), časem ovšem u netrpělivých senátorů dostal také hanlivé přezdívky „Létající sklad dříví“ (Flying Lumberyard) nebo „Smrková husa“ (Spruce Goose). Zvlášť druhá přezdívka ukazovala na neobeznámenost politiků s projektem, letoun H-4 totiž nebyl stavěn ze smrkového, ale převážně z lehkého a odolného březového dřeva s laminací a látky. Smrk byl použit pouze v malém množství, stejně jako javor, topol a balsa.

Stavba letadla nebyla pro použití ve druhé světové válce dokončena včas a protahovala se nakonec až do roku 1947. Dne 6. srpna 1947 musel Howard Hughes obhajovat před vyšetřovacím výborem senátu použití tehdy obrovské částky 22 milionů USD z veřejných prostředků na tento nedokončený projekt (sám ovšem do projektu vložil vlastních dalších 18 milionů USD). Slyšení bylo odročeno, čehož Hughes využil k dokončení projektu.

Letová ukázka

Aby Hughes prokázal letuschopnost stroje, byl dne 2. listopadu 1947 proveden první a zároveň poslední let. Uskutečnil se v přístavuLos Angeles, na palubě byli vedle pilotujícího Howarda Hughese i kopilot Dave Grant, letečtí inženýři, mechanici a pozvaní novináři a zástupci průmyslu (celkem 32 osob). Letoun uletěl ve výšce 70 stop (21 metrů), rychlostí 217 km/h, vzdálenost asi jedné míle (1,6 km). Tato prezentace však měla jen minimální vypovídací schopnost o skutečné letuschopnosti stroje, neboť mimo to, že letoun nesl jen minimální zátěž (palivo a osoby), neopustil vůbec oblast zvýšeného vztlaku, působící na minimálních letových výškách (tzv. přízemní efekt)[pozn. 2].

Letoun měl během letu imatrikulaci NX37602, jež byla později změněna na N37602.

Další osudy

H-4 Hercules byl po letu vrácen zpět do klimatizovaného hangáru, kde byl původně stavěn, a až do úmrtí Howarda Hughese v roce 1976 byl udržován v letuschopném stavu. V roce 1980 byl poté vystavován na Long BeachKalifornii, v hale sousedící s lodí Queen Mary. Nemovitost i s oběma technickými památkami v roce 1988 získala The Walt Disney Company, letadlo bylo následně rozebráno a na přelomu let 1992/93 přemístěno do Evergreen Aviation MuseumMcMinnville, stát Oregon, USA, kde je dnes (opět vcelku) vystaveno.

Traduje se, že v době svého prvního letu byl H-4 Hercules 3× větší než jakýkoliv do té doby postavený letoun[pozn. 3] a 6× větší než běžná letadla své doby.

Osobou Howarda Hughese byl inspirován oscarový celovečerní film Letec, ve kterém je zapracována i legenda o stavbě H-4 Hercules. Z původního hangáru o rozloze 29 000 m², kde byl H-4 Hercules stavěn, jsou nyní filmové ateliéry, v nichž se natáčely například filmy Titanic nebo Po čem ženy touží.

Technické údaje

Porovnání se vzducholodi LZ 129 Hindenburg,
     LZ 129 Hindenburg (první let 1936)
     Hughes H-4 Hercules (1947)
     An-225 (první let 1988)
     Airbus A380-800 (první let 2005)
     Boeing 747-8 (první let 2010)
  • Posádka: 1 pilot, 2 palubní inženýři
  • Rozpětí: 97,54 m
  • Plocha křídla: 1 062 m²
  • Plošné zatížení: ? kg/m²
  • Délka: 66,65 m
  • Výška: 24,18 m (trup 9,1 m)
  • Prázdná hmotnost:
  • Max. vzletová hmotnost : 180 000 kg
  • Pohonná jednotka:Pratt & Whitney R-4360, každý o výkonu 3 000 k (2 240 kW)
  • Vrtule: pro každý motor 1× čtyřlistá Hamilton Standard o průměru 5,23 m
  • Objem nádrže: 53 000 l

Výkony

S ohledem na jediný uskutečněný, ne však zcela regulérní let, se jedná pouze o výrobcem přislíbené výkony

  • Cestovní rychlost: 354 km/h (v předváděcím letu dosáhl rychlosti 217 km/h)
  • Maximální rychlost: ?
  • Dolet: 4 800 km (jediný let byl kratší než 2 km)
  • Dostup: 6 370 m (v jediném letu dosáhl výšky 21 m)

Odkazy

Poznámky

  1. Není to úplně přesné, z klasických letadel má např. letoun Antonov An-225 větší délku i vzletovou hmotnost, Airbus A380 má stejnou výšku. Nedostavěný letoun Stratolaunch Systems, jehož první let byl plánován na rok 2016, měl mít výrazně větší rozpětí křídla.
  2. Letadla záměrně využívající přízemního efektu se nazývají ekranoplány a největší z nich, sovětský KM, byl o polovinu delší a měl vzletovou hmotnost 3× větší než se uvádí pro Hughes H-4
  3. Ve skutečnost byl pouze asi 1,5–2× větší než Tupolev ANT-20 z roku 1934 (rozpětí 63 m), který běžně létal na pravidelných linkách. Ze svých současníků lze srovnat s Martin JRM Mars (rozpětí 61 m) z roku 1942 a Convair B-36 (rozpětí 70 m) z roku 1946

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Giant planes comparison - Updated.svg
Autor: Clem Tillier (clem AT tillier.net), Licence: CC BY-SA 2.5
An overlay diagram showing five of the largest airplanes ever built, the Hughes H-4 Spruce Goose (airplane with the greatest height), the Antonov An-225 Mriya (the largest airplane), the Boeing 747-8 Intercontinental (the largest version of the Boeing 747 Jumbojet), the Airbus A380-800 (the largest passenger airplane), and the Scaled Composites Stratolaunch (airplane with the greatest wingspan).
HughesH-4 DC-3 Comparison.JPG
Autor: Původně soubor načetl Asiir na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, Licence: CC BY-SA 2.5
Scale models for size comparison between en:Hughes H-4 and en:DC-3. On display in the en:National Air and Space Museum in en:Washington, DC. Photo by Asiir 15:06, 13 February 2007 (UTC)
H-4 Hercules 2.jpg
H-4 Hercules "Spruce Goose"
Giant Aircraft Comparison.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 2.5
An overlay diagram showing four of the largest airplanes ever built against the largest airship, the LZ 129 Hindenburg: the Hughes H-4 Spruce Goose (aircraft with the greatest wingspan); the Antonov An-225 Mriya (the largest fixed-wing aircraft); the Boeing 747-8 Intercontinental (soon to be the largest version of the Boeing 747 Jumbojet); and the Airbus A380-800 (the largest passenger aircraft).
H4Fuselage.JPG
Internal view of the Hughes H-4 Hercules fuselage.