Hugo Alfons Dietrichstein

Hugo Alfons z Ditrichštejna
Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
2. kníže z Dietrichstein-Nikolsburgu (Ditrichštejna na Mikulově)
Ve funkci: 14. února 1871 – 20. srpna 1920
Předchůdce	Alexandr Mensdorff-Pouilly
Nástupce	Alexandr II. Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly
Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1913 – 1913
Panovník	František Josef I.
Ve funkci: 1910 – 1913
Panovník	František Josef I.
Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady
Ve funkci: 14. června 1907[1] – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
C. k. tajný rada
Ve funkci: 1906 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
C. k. komoří
Ve funkci: 1881 – 1918
Panovník	František Josef I., Karel I.
Stranická příslušnost
Členství	velkostatkářská kurie
Vojenská služba
Hodnost	plukovník (1900), generálmajor (1907), (titulární) polní podmaršál (1916)
Narození	19. prosince 1858 nebo 18. prosince 1858 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	20. srpna 1920 (ve věku 61 let) Jáchymov Československo Československo
Místo pohřbení	Ditrichštejnská hrobka
Titul	kníže
Choť	(1892) Olga Alexandrovna Dolgorukovová (1873–1946)
Rodiče	Alexandr Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a Alexandrina z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906)
Děti	Alexandr II. (1899–1964)
Příbuzní	bratr: Albert Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1861–1945) sestra: Marie Gabriela, provd. Kálnokyová z Köröspataku (1858–1889) sestra: Klotylda, provd. Apponyiová (1867–1942) strýc: Alfons Friedrich Mensdorff-Pouilly (1810–1864)
Sídlo	zámek Mikulov
Zaměstnání	generál, politik
Profese	politik, důstojník a diplomat
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1905: Řád sv. Štěpána, 1907: rakouský Řád zlatého rouna (č. 1147)
Commons	Hugo Alfons Dietrichstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Alfons kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly, (německy Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Johann Wenzel Fürst Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly zu Nikolsburg, 19. prosince 1858 Praha – 20. srpna 1920 Jáchymov^[2]), byl rakouský šlechtic, generál, diplomat a dvořan. Pocházel z francouzského rodu Mensdorff-Pouilly, který převzal jméno vymřelého rodu Ditrichštejnů (1868). Na Moravě vlastnil velkostatek Mikulov.

Hugo Alfons Eduard Emanuel Josef Jan Václav kníže Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly na Mikulově se narodil v Praze jako starší syn rakouského ministra zahraničí hraběte Alexandra z Mensdorff-Pouilly (1813–1871), který po vymřelém rodu Ditrichštejnů spolu s dědictvím Mikulova získal nárok na knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1868). Hugovou matkou byla Alexandrina, rozená Ditrichštejnová (1824–1906).^[3]

Jako dítě byl Hugo vychován pod osobním dohledem otce, díky tomu část dětství strávil v rodné Praze, kde byl otec Alexandr v letech 1870–1871 místodržitelem. Bližší osobní vazby k otci ale neměl, odtažitý vztah měl i s matkou, což dokládá dochovaná korespondence.^[4] Středoškolské vzdělání dokončil v roce 1875 maturitou na Skotském gymnáziu ve Vídni, poté absolvoval studium práv na univerzitě ve Vídni (1875–1879). Souběžně od svých devatenácti let sloužil v c. k. armádě, v roce 1879 byl jmenován poručíkem a byl přidělen k 6. dragounskému pluku v Brně.^[5] V roce 1885 byl povýšen na nadporučíka a nadále sloužil v Brně u 10. jezdecké brigády, souběžně byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu, později byl převelen do Krakova.^[6] V roce 1889 byl povýšen na kapitána a v letech 1889–1892 zastával funkci vojenského attaché v Petrohradě.^[7][8] Během diplomatické mise v Rusku se seznámil se svou pozdější manželkou Olgou, s níž uzavřel sňatek v roce 1892. V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se jedním z pobočníků císaře Františka Josefa.^[9] Jako císařský křídelní pobočník postupoval v hodnostech (podplukovník 1897, plukovník 1900).^[10] Za první světové války byl znovu povolán do aktivní služby, obdržel titulární hodnost polního podmaršála (1916)^[11] a zastával funkci guvernéra v Lublini.^[12][13]

V roce 1907 byl jmenován dědičným členem rakouské Panské sněmovny.^[1] V roce 1910 byl zvolen za velkostatkářskou kurii do Moravského zemského sněmu, jeho zasedání se sice zúčastnil, ale na půdě sněmu aktivně nevystupoval. Podruhé byl zvolen v roce 1913, ale mandátu se vzápětí vzdal. V letech 1909–1913 zastával funkci viceprezidenta rakouského Červeného kříže.^[1]

Po otci v roce 1871 zdědil knížecí titul Dietrichstein-Nikolsburg s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht).^[14] V roce 1881 byl jmenován c. k. komořím^[15] a v roce 1906 obdržel titul c. k. tajného rady.^[16] Za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána (1905) a Řád zlatého rouna (1907).^[17] Jako příslušník nejvyšší šlechty, diplomat a dlouholetý císařský pobočník byl také nositelem řady vyznamenání od zahraničních panovníků.^[18]

• Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
• Řád svaté Anny II. třídy (Rusko)
• Řád červené orlice II. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
• Řád posvátného pokladu III. třídy (Japonsko)
• Řád Leopolda (Belgie)
• Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
• komandér Viktoriina řádu (Spojené království)
• Řád Fridrichův (Württembersko)
• velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko)

Zemřel náhle na srdeční selhání během pobytu v lázních Jáchymov v roce 1920 ve věku 61 let.^[19]. Je pohřben v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově.^[20]

Formálně se v roce 1871 stal dědicem velkostaku Mikulov, správu majetku ale až do roku 1906 vedla matka Alexandrina.^[21]. K velkostatku Mikulov patřilo přes 3 700 hektarů půdy a několik průmyslových provozů, až po Hugově úmrtí do rozsahu majetku radikálně zasáhla pozemková reforma. Po převzetí Mikulova v roce 1906 přistoupil k modernizaci interiérů a na zámek nechal zavést plyn a elektřinu. Vlastnil také Ditrichštejnský palác ve Vídni (Minoritenplatz č.p. 3), kde se svou manželkou vedl společenský život.

Dne 27. července 1892 se v Baden-Badenu oženil s ruskou šlechtičnou princeznou Olgou Alexandrovnou Dolgorukovou (1873–1946), s níž se seznámil v diplomatických službách v Rusku. Olga pocházela z významného ruského rodu Dolgorukých, její otec kníže Alexandr Sergejevič Dolgorukov (1841–1912) byl ruským nejvyšším maršálkem, členem státní rady a vlastníkem 70 000 hektarů půdy na Ukrajině. Olga byla později jmenována c. k. palácovou dámou.^[22] Z manželství Huga Dietrichsteina a Olgy Dolgoruké pocházelo šest dětí, z nichž dvě zemřely v dětství. Syn Alexandr (1899–1964) byl posledním majitelem Mikulova, a protože zemřel bez mužského potomstva, byl také v historii posledním nositelem jména Dietrichstein.

Hugův mladší bratr Albert jako druhorozený syn užíval titul hrabě Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly. Věnoval se diplomacii a vynikl jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Londýně. Jejich sestra Marie Gabriela (1858–1889) se provdala za hraběte Huga Kálnokyho, další sestra Klotylda (1867–1942) byla manželkou významného uherského politika hraběte Alberta Apponyiho.

• 1. Hugo (*/† 1893)
• 2. Alexandrina (24. 3. 1894 Vídeň – 17. 12. 1981 Vídeň)
  • ⚭ (16. 10. 1918 Vídeň) Wolfgang von Küenburg (30. 10. 1890 – 24. 12. 1949)
• 3. Josefa (*/† 2. 2. 1895 Vídeň)
• 4. Olga (4. 12. 1897 Vídeň – 25. 7. 1970 Vídeň)
  • ⚭ (14. 11. 1922 Vídeň) Josef František Daubek (24. 1. 1888 Brno – 4. 8. 1935 Brno)
• 5. Alexandr II. (15. 7. 1899 Vídeň – 12. 1. 1964 Mnichov), poslední majitel Mikulova
  • ⚭ (29. 10. 1930 Paříž) María de las Mercedes Dose y Obligado (18. 6. 1903 Buenos Aires – 21. 1. 1964 Mnichov)
• 6. Marie (6. 1. 1901 Vídeň – 2. 6. 1945), svobodná a bezdětná

• MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Brno, 2012 s. 139 ISBN 978-80-7325-272-4
• POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2011; s. 316–318 (kapitola Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein) ISBN 978-80-85955-39-2

• Rod Dietrichsteinů na webu Regionálního muzea v Mikulově
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Alfons z Ditrichštejna na Wikimedia Commons
• Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), Dietrichstein, Hugo *1858
• Rodokmen rodu Dietrichstein–Mensdorff–Pouilly
• Hugo kníže Dietrichstein na webu rakouského parlamentu