Hugo Josef Vozdecký
D. Hugo Josef Vozdecký, O.Praem. | |
---|---|
Církev | římskokatolická |
Provincie | moravská |
Diecéze | brněnská |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 21. 7. 1946 |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 27. září 1920 |
Místo narození | Ivanovice, Československo |
Datum úmrtí | 18. prosince 1998 (ve věku 78 let) |
Povolání | duchovní |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
D. Hugo Josef Vozdecký, O.Praem. (27. září 1920, Ivanovice – 18. prosince 1998) byl moravský římskokatolický duchovní, novoříšský premonstrát, perzekvovaný v době komunistického režimu.
Životopis
V roce 1939 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. V září téhož roku vstoupil do novoříšské premonstrátské kanonie. Rok studoval na bohoslovecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v září 1940 složil jednoduché řeholní sliby a poté začal studovat biskupský teologický institut v Brně (celkem osm semestrů). Poté ho opat vyslal na studia do Říma, kde absolvoval teologická studia na Papežské gregoriánské univerzitě. Kněžské svěcení přijal 21. července 1946. Jeho prvním působištěm byly od prosince téhož roku brněnské Židenice, v květnu 1947 se stal katechetou v Nové Říši, později byl ustanoven zde prvním kooperátorem.[1]
Od dubna 1948 byl kaplanem v Brně-Zábrdovicích. V následujících měsících pomáhal Bohuslavu Burianovi k útěku z republiky lidem, kteří se ukrývali před zatčením nebo už byli vyšetřováni. Byli mezi nimi také kněží a bohoslovci. Na přelomu let 1951 a 1952 byl zatčen a 23. října 1952 odsouzen v procesu Burian a spol. ke třinácti letům vězení za velezradu a vyzvědačství. Poté, co mu byl odebrán státní souhlas k veřejné duchovní službě, se ho ujala jedna žena, se kterou později uzavřel civilní sňatek. Ke konci života ale žil sám a bylo mu povoleno, aby soukromě sloužil mše svaté.
Před smrtí obnovil své kněžské závazky i řeholní sliby do rukou novoříšského opata Mariana Kosíka. Byl pak pohřben do řádové hrobky na hřbitově v Nové Říši. [2]
Odkazy
Reference
- ↑ NOVÁK, Jiří. Klášter premonstrátů v Nové Říši a život jeho členů v letech 1948–1968. Praha, 2017. 87 s. diplomová práce. UNIVERZITA KARLOVA KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra církevních dějin a patrologie. Vedoucí práce doc. PhDr. Petr Kubín, Ph.D., Th.D.. s. 64. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Jiří. Klášter premonstrátů v Nové Říši a život jeho členů v letech 1948–1968. Praha, 2017. 87 s. diplomová práce. UNIVERZITA KARLOVA KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra církevních dějin a patrologie. Vedoucí práce doc. PhDr. Petr Kubín, Ph.D., Th.D.. s. 63. Dostupné online.
Literatura
- M. R. KOSÍK Osm století (publikace k výročí zábrdovického a novoříšského kláštera, r. 2009)
- Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích. Brno: ř.k. farní úřad Brno-Židenice, 1995. ISBN 80-901924-1-6.
- NOVÁK, Jiří. Klášter premonstrátů v Nové Říši a život jeho členů v letech 1948–1968. Praha, 2017. diplomová práce. UNIVERZITA KARLOVA KATOLICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra církevních dějin a patrologie. Vedoucí práce doc. PhDr. Petr Kubín, Ph.D., Th.D.. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“