Hugo Wolf

Hugo Wolf
Rodné jméno	Hugo Philipp Jacob Wolf
Narození	13. března 1860 Slovinský Hradec
Úmrtí	22. února 1903 (ve věku 42 let) Vídeň
Příčina úmrtí	mozkový infarkt
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Alma mater	Universität für Musik und darstellende Kunst Wien
Povolání	hudební skladatel, hudební kritik a muzikolog
Významná díla	Italienisches Liederbuch
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Wolf (13. března 1860, Slovenj Gradec – 22. února 1903, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel působící v druhé polovině 19. století.

Životopis

Mládí

Jeho rodiště Slovenj Gradec (tehdy Windischgrätz) leží ve slovinských Korutanech. Zatímco jeho matka byla částečně slovinského původu, otec byl Němec. Philipp Wolf vlastnil koželužnu, ale byl i muzikantem a naučil se hrát na několik nástrojů a také svému synovi dával hodiny nejprve hry na klavír a potom na housle. V letech 1865–1869 navštěvoval malý Hugo místní školu a jeho tamní učitel na klavír Sebastian Weixler mu vštípil základy hudební teorie. V osmi letech na něj silně zapůsobila Donizettiho opera Belisario a asi v té době jeho otec vytvořil pětičlenný domácí orchestr, v němž budoucí skladatel hrál druhé housle.

Talentovaný chlapec měl složitou povahu, jež byla ještě zjitřena, když v roce 1867 koželužna jeho otce vyhořela a ze zámožné rodiny se stali chudáci.

V roce 1870 nastoupil na střední školu ve Štýrském Hradci, ale ač byl jeho hudební talent znám, byl po pouhém semestru vyloučen s vysvědčením znějícím „zcela neuspokojivý“. Pak strávil dva roky v církevní škole, kde hrál na housle a varhany při bohoslužbách a začal komponovat, ale opět byly jeho výsledky znepokojivé. Wolfovi bylo nyní patnáct let a projevovala se u něj vášeň pro hudbu spojená s opovržením vůči ostatnímu studiu, a proto bylo rozhodnuto, že půjde k tetě do Vídně a bude navštěvovat vídeňskou konzervatoř. Vyvinula se u něj láska k Wagnerově hudbě a když navštívil Norimberk, podařilo se mu se s Wagnerem setkat. Ve Vídni studoval u Wilhelma Schennera hru na klavír a kompozici u Roberta Fuchse a později Franze Krenna. Spřátelil se i se svým studijním kolegou Gustavem Mahlerem. Ale i zde se dostával do konfliktu s autoritami, konkrétně ředitelem konzervatoře.

V listopadu 1877 se v sedmnácti letech vrátil do Vídně s úmyslem vydělávat si peníze jako soukromý učitel, ale přestože nějaké žáky získal, neměl s nimi potřebnou trpělivost nebo talent k učení.

Dospělost

V roce 1878 ho jeho přítel, skladatel Adalbert von Goldschmidt, vzal s sebou do nevěstince, kde se patrně nakazil syfilidou, která způsobila později jeho šílenství a smrt.

V té době si vytvořil citový vztah k ženě jménem Melanie Kochertová. Několik let se probíjel, jak se dalo, neúspěšný a nenaplněný, a přestože mu Goldschmidt obstaral v roce 1881 místo dirigenta v Salcburku, brzy se nepohodl s nadřízenými a vrátil se do Vídně. Nejistoty provázely i jeho komponování (v letech 1876–1879 začal a záhy zanechal nejméně tři symfonie) ve všech žánrech kromě písní. Ale i zde byl zraněn, když v roce 1879 ukázal několik písní Brahmsovi, který mu poradil, aby se zdokonalil ve kontrapunktu. V roce 1887 Wolfovi zemřel otec a on si postěžoval, že pro „něj moje hudba nikdy nezněla“.

Téměř okamžitě se však na něj usmálo štěstí, když mu na konci téhož roku vydavatel uveřejnil dvanáct písní. S optimismem vstoupil do tvůrčího období, o němž se mu dosud nesnilo. V únoru 1888 si pronajal dům ve Vídeňském lese a během tří měsíců zhudebnil více než čtyřicet Mörikeho básní. Brzy následovaly další písně na slova Eichendorffa a Goetha a v listopadu 1890 již měl na kontě více než sto sedmdesát písní. Kromě písní napsal v devadesátých letech Italskou serenádu a operu Corregidor, jež byla uvedena v roce 1896 v Mannheimu. Byl nyní šťastný jako nikdy předtím, ačkoliv stále trpěl depresemi a jednou se příteli svěřil: „Spíš bych začal mluvit čínsky, než bych něco napsal“.

Závěr života a smrt

V září 1897 ho začal opouštět rozum a byl přijat do vídeňského soukromého psychiatrického ústavu. Došlo ke zlepšení, takže mohl být v lednu 1898 propuštěn, ale v říjnu při svém pobytu v rodině Melanie Kochertové se pokusil o sebevraždu a dostal se do dalšího ústavu, kde 22. února 1903 zemřel. Melanie mu zůstala přítelkyní i v jeho posledních chvílích a tři roky po jeho smrti se vrhla z okna svého vídeňského bytu ve čtvrtém patře.

Nejvýznamnější díla

• Mörikeho básně
• 1. symfonie
• 2. symfonie
• 3. symfonie (nedokončená)
• Der Corregidor (opera, libreto: Rosa Mayreder)
• Italská serenáda
• Manuel Venegas (nedokončená opera)
• Jaro přichází
• Manželé Kietzovi
• Duha života
• Romantická serenáda
• Ukolébavka
• Zlatý život
• Sen boha
• Klidné housle
• Něžná přání
• Mignon, čtyři písně na texty Johanna Wolfganga Geoetha (Mignon I, Mignon II, Mignon III, Mignon - Kennst du das Land?

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo Wolf na Wikimedia Commons
• Galerie Hugo Wolf na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Wolf v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Osoba Hugo Wolf ve Wikicitátech