Hugo van der Goes

Hugo van der Goes
Narození1440
Gent
Úmrtí1482 (ve věku 41–42 let)
Red Cloister
Povolánímalíř, kreslíř, umělec, history painter a miniaturista
Významná dílaPortinari Altarpiece
Adoration of the shepherds
The Dormition
Monforte Altarpiece
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hugo van der Goes (přibližně 1430/1440, Ghent – 1482, Auderghem) byl pozdně gotický vlámský malíř, jeden z nejvýznamnějších představitelů Severské renesance.

Život

Narodil se v Gentu, kde je v roce 1467 uváděn jako mistr a člen místního cechu umělců. V následujícím roce byl pověřen slavnostní dekorací města Bruggy při příležitosti sňatku burgundského vévody Karla Smělého s Margaretou z Yorku. V roce 1470 si vzal Mariu Maddalenu Baroncelli, se kterou měl deset dětí. V letech 1473 – 1476 byl doyenem cechu sv. Lukáše v Gentu. Trpěl depresemi, proto kolem roku 1478 odešel do augustiniánského kláštera Červeného kříže poblíž Bruselu jako jeho laický člen, protože se domníval, že klášterní život jeho nemoc utiší.

V klášteře byl velmi vážený a navštívila ho zde řada významných osobností, včetně pozdějšího císaře Maxmiliána I. Roku 1480 ho povolala radnice v Lovani, aby dokončil křídlo triptychu oltáře, jehož centrální část vytvořil Dieric Bouts. Deprese však nepolevily a po cestě do Kolína nad Rýnem, kterou podnikl v roce 1481 se pokusil o sebevraždu. V roce 1482 zemřel a byl pohřben na hřbitově kláštera, kde je nyní umístěna pamětní deska.[1]

Dílo

Oltář Portinariho
Adorace pastýřů

Jeho nejslavnějším a jediným ověřeným dílem je Oltář Portinariho (kolem roku 1475, objednaný bankéřem rodiny Medicejů Tommasem Portinarim pro kostel San Egidio v nemocnici Santa Maria Nuova ve Florencii. V současné době je ve florentské galerii Uffizi). Celý triptych má rozměry 253 x 586 cm. Křídla oltáře znázorňují rodinné příslušníky a svaté patrony, na zadní straně je provedeno Zvěstování technikou grisaille. Centrální scéna s klaněním pastýřů má přibližně kruhovou kompozici v jejímž středu leží Ježíšek ve věnci paprsků. Prostorovou hloubku vytvářejí architektonické prvky a plochy ustupující do pozadí jako kulisy. Postavy ztratily na trojrozměrnosti, ale vyznačují se silou výrazu a gest. Malíř se ve znázornění postav vrací k hieratické perspektivě a andělé v popředí jsou výrazně menších rozměrů oproti hlavním postavám Panny Marie, Josefa a pastýřů. Kvalitou malířského provedení nádherných plášťů nebo květin převyšuje díla předchozích generací a ovlivnil např. florentské malíře Ghirlandaia, Filippina Lippi, Leonarda da Vinci.[2]

U ostatních děl, přisuzovaných Hugo van der Goes, je autorství posuzováno na základě stylistické analýzy a porovnání s Oltářem Portinariho.[3]

Hugo van der Goes vytvořil také velké množství kreseb, které se zachovaly většinou pouze jako kopie jeho následovníků. Za originální kresbu je považován Jakob a Rachel, nyní uloženou v Christ Church Picture Gallery v Oxfordu.

Hugo van der Goes, Jacob a Rachel

Díla přisuzovaná autorovi

  • 1465-68 Triptych s Kalvárií, cathédrale Saint-Bavon de Gand
  • 1470 Monfortský oltář, Gemäldegalerie Berlín
  • 1470 Ukřižování, Museo Correr, Benátky
  • 1470 Oltář Portinariho, Galeria degli Uffizi, Florencie
  • 1475 Vídeňský diptych, Kunsthistorisches muzeum, Vídeň
  • 1475 levý panel oltáře s Utrpením sv. Hippolyta (střed Dieric Bouts), Katedrála svatého Salvátora, Bruggy
  • 1475 Portrét modlícího se muže se sv. Janem Křtitelem, Walters Art Museum, Baltimore
  • 1475 Portrét muže, Metropolitní muzeum umění, New York
  • 1478 Portrét mnicha, Metropolitní muzeum umění, New York
  • 1478-79 Oltář sv. Trojice (desky Edwarda Bonkila), National Gallery of Scotland, Edinburgh[4]
  • 1480 Diptych se Snímáním z kříže, levá část kolekce Wildenstein, New York, pravá část Gemäldegalerie Berlín
  • 1480 Klanění pastýřů, Gemäldegalerie Berlín
  • 1480 Smrt Panny Marie, Groeningemuseum, Bruggy
  • 1480/90 Prostřední panel triptychu s Madonou, Städelsches Institut, Frankfurt nad Mohanem

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hugo van der Goes na anglické Wikipedii, Hugo van der Goes na německé Wikipedii, Hugo van der Goes na francouzské Wikipedii a Hugo van der Goes na italské Wikipedii.

  1. ↑ "In Memoriam Frater Hugo Van der Goes 1420 Rubea - Vallis 1482 Pictor Hugo Van der Goes humatus hic quiescit dolet ars, cum similem sibi modo nescit vixit tempore CAROLI AUDACIS ibidem factus monachus, ad maiorem dei gloriam."
  2. ↑ Suckale R. et al., 2007, s. 92-93
  3. ↑ Campbell, Lorne, 1998, s. 240
  4. ↑ The Royal Collection, The Trinity Altar Panels

Literatura

  • Robert Suckale, Matthias Weniger, Manfred Wundram, Gotika (přel. z něm. originálu), Taschen 2007, Slovart 2007, s. 92-93, ISBN 978-80-7209-908-5
  • Koster, Margaret, Hugo van der Goes's "Portinari Altarpiece": Northern invention and Florentine reception. Columbia University 1999
  • Campbell, Lorne. The Fifteenth-Century Netherlandish Paintings. London, National Gallery. New Haven: Yale University Press, 1998. ISBN 0-300-07701-7
  • Jochen Sander: Hugo van der Goes, Stilentwicklung und Chronologie, Mainz 1992, ISBN 3-8053-1226-1.
  • M.J. Friedländer, Early Netherlandish painting. Vol. IV: Hugo van der Goes. Comments and notes by Nicole Véronée-Verhaegen, Leiden-Brussel, 1969
  • F. Winkler, Das Werk des Hugo van der Goes, Berlin, 1964
  • J. Destree, Hugo van der Goes, Paris-Brussel, 1914
  • Adolphe Siret, Alfred Woltmann: Goes, Hugo van der. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 9, Duncker & Humblot, Leipzig 1879, S. 322 f.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce