Hugolin Antosch

Hugolin Antosch OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Sliby 
            dočasnépřed rokem 1686
Svěcení
Službykazatel v Jindřichově Hradci (1687-1688), Plzni (od 1697), Moravské Třebové (1702-1703)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. století
Datum úmrtí5. února 1725
Místo úmrtíTachov
Národnostněmecká
Povoláníspisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugolin Antosch OFM (?- 1725), počeštěně též Antoš byl německý františkán působící v českých zemích (české františkánské provincii). Narodil se někdy před rokem 1666, řeholní sliby složil před rokem 1686.[1] Po klášterních studiích a vysvěcení na kněze byl dále jmenován kazatelem. Jako německý kazatel působil v letech 1687-1688 v konventu v Jindřichově Hradci [2]. V roce 1692 byl jmenován kvardiánem františkánského kláštera ve Znojmě, jenž řídil do následujícího roku.[3] Po dvouleté přestávce nastoupil opět jako klášterní představený, tentokrát v plzeňském konventu. Jako jeho kvardián se v roce 1696 zasloužil o opravu klášterního kostela. I po skončení funkčního období kvardiána zůstává po roce 1697 v Plzni, opět ve funkci německého kazatele.[4] Jako nedělního kazatele jej bylo možno vyslechnout ještě v Moravské Třebové v letech 1702-1703.[5]

Hugolin Antosch byl autorem v rukopise dochovaného oslavného životopisu svého spolubratra Bernarda Sanniga Lebendige Archiw-Biblein sespaného roku 1691.[6] „Sannig je v něm vylíčen jako vzor dokonalého františkána vhodný k následování a do jeho života jsou promítnuty nejdůležitější řeholní ctnosti. Vedle jeho odborných u pedagogických kvalit je důraz položen především na jeho pokoru a ochotu působit mezi prostymi lidmi.“ [7]. Antosch osobně působení Sanniga zažil a sympatie k němu jistě podpořila v době národnostní sporů mezi českými františkány i shodná jazyková orientace.[8]

Svou životní pouť po převážně německých klášterech české františkánské provincie ukončil Hugolin Antosch v Tachově, kde 5. února 1725 zemřel.[9]

Reference

  1. ↑ Podle generálních statut františkánů z roku 1639 kvardián kláštera musel mít při svém zvolení alespoň 30 let věku a 10 let strávených v řádu. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 83 (VIII, 53). 
  2. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 148 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
  3. ↑ Znaims geschichtliche Denkwürdigkeiten. 2. Abtheilung, Znaims Klöster, Kirchen und Bildungs-Anstalten. Znaim: [s.n.], 1846. S. 132. 
  4. ↑ Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 104 et passim. Strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
  5. ↑ HLAWATSCH, Albin OFM [et alii]. Chronik des Klosters zum hl. Joseph in Mährisch Trübau Ab anno 1678. 1910[-1940], část „Series Capitulorum...“. Elektronický přepis textu v Muzeu Moravská Třebová.
  6. ↑ Dochováno v Národním archivu, Řád františkánů, inv.č. 3127 (karton 185).
  7. ↑ ELBEL, Martin. Bohemia Franciscana : františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století. Olomouc: Univerzita Palackého, Katedra historie Filozofické fakulty, 2001. ISBN 80-244-0229-7. S. 109–110. . Práci údajně využil ve své studii MINAŘÍK, Klemens OFM. Bernhard Sannig, učenec, spisovatel a organizátor františkánské provincie (1637-1704). Časopis katolického duchovenstva. 1920,1930, roč. 62-71. Dostupné online. 
  8. ↑ K národnostním sporům mezi františkány české řádové provincie srov. ELBEL. Bohemia Franciscana (cit.), s. 53-55.
  9. ↑ Provinční nekrologium františkánů, elektronický přepis.

Média použitá na této stránce