Humberto Delgado

Humberto Delgado
Rodné jméno	Humberto da Silva Delgado
Narození	15. května 1906 Brogueira
Úmrtí	13. února 1965 (ve věku 58 let) Olivenza, Španělský stát Španělský stát
Místo pohřbení	Kostel svaté Engrácie
Rodiče	Joaquim da Silva Delgado a Maria do Ó Pereira Delgado
Vojenská kariéra
Hodnost	generál
Složka	Portugalské letectvo
Vyznamenání	komandér Řádu svatého Jakuba od meče komandér Záslužné legie velkokříž Řádu avizských rytířů komandér Řádu britského impéria Commander of the Military Order of Christ Grand Officer of the Military Order of Avis Commander of the Military Order of Avis Officer of the Military Order of Avis velkokříž Řádu svobody Officer of the Order of Public Instruction
multimediální obsah na Commons

(c) I, Henrique Matos, CC BY 2.5

Humberto da Silva Delgado (15. května 1906 Brogueira – 13. února 1965 Olivenza) byl portugalský generál letectva. V režimu portugalského vůdce Antónia Salazara nejprve získal vysoké funkce, později se však stal jeho kritikem. V roce 1958 kandidoval v prezidentských volbách, které však byly zmanipulované; oficiálně v nich získal jen asi čtvrtinu hlasů, což neodpovídalo jeho široké popularitě.

Změny poměrů pak chtěl dosáhnout vojenským převratem. V době jeho příprav byl na španělském území blízko portugalských hranic zavražděn tajnou policií PIDE.

Humberto Delgado se narodil ve vojenské rodině (jeho otec byl od roku 1912 velitelem dělostřelecké divize). Absolvoval vojenské gymnázium, poté vojenskou akademii. V letech 1926 až 1928 přešel od dělostřelectva k letectvu.^[1]

Stal se nejmladším členem generálního štábu armády a konzultantem ustavení vojenské jednotky rychlého zásahu, která měla být připravena k potlačování vnitřních nepokojů. V této době se totiž formoval autoritativní režim Antónia Salazara.

Roku 1944 byl Delgado jmenován generálním ředitelem civilního letectva. Od roku 1947 zastupoval Portugalsko v Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO), později se stal leteckým přidělencem u NATO ve Washingtonu. Na podzim 1957 se vrátil do Portugalska a opět vykonával funkci ředitele civilního letectva.

Dne 25. října 1957 přijal nabídku reprezentovat nekomunistickou opozici v portugalských prezidentských volbách roku 1958. Jeho protivníkem se stal dlouholetý ministr válečného námořnictva, kontradmirál Américo Tomás. Když byl tiskem dotázán, co udělá s premiérem Salazarem, když ve volbách zvítězí, odpověděl: „Samozřejmě ho propustím.“ Touto slavnou větou si získal přezdívku „nebojácný generál“ a velkou popularitu. Ve volební kampani zdůrazňoval nutnost demokratizace režimu a jeho reforem.

Podle oficiálních výsledků získal veřejností masově podporovaný Delgado jen necelých 24 % hlasů, zatímco Tomás přes 76 % hlasů. Výsledek byl zřetelný podvod, a země tak v červnu zažila vlnu protestů a stávek.^[2]

Přes svou prohru Delgado představitelům moci nepřestal vadit – armádních funkcí byl zbaven, stejně jako funkce ředitele civilního letectva. Založil opoziční Nezávislé národní hnutí (Movimiento Nacional Independente, MNI), kterému ale činnost komplikovala tajná policie PIDE. Opozice se proto pokusila odstranit salazarismus násilně; konspirace vedená Delgadem byla však v prosinci 1958 odhalena.^[1] Začátkem roku 1959 se Delgado vyhnul zatčení tím, že byl na brazilském velvyslanectví v Lisabonu, 21. dubna téhož roku odletěl do Brazílie.

V lednu 1964 začal v Lisabonu proces s 90 představiteli opozice včetně Delgada, který byl souzen v nepřítomnosti. V té době pobýval v Čechách – na zámku v Dobříši jednal na ilegální II. konferenci Vlastenecké fronty národního osvobození (Frente Patriótica de Libertação Nacional – FPLN), založené v prosinci 1962 v Alžíru. Kvůli zdravotním potížím byl operován a hospitalizován ve Státním sanatoriu Sanopz na Smíchově. V Praze ho tehdy navštívil mladý právník, budoucí portugalský prezident Mário Soares, který přitom riskoval potíže při překračování železné opony.^[1]

Počátkem roku 1965 byl Delgado ve Španělsku blízko portugalských hranic. Dne 11. února se nejspíše dostal do Portugalska, kde se měla konat přípravná schůzka k vojenskému převratu. Tam zřejmě padl do léčky PIDE, která jej v oblasti u španělských měst Badajoz a Olivenza zavraždila. Jeho vraždu provedl agent PIDE Casimiro Monteiro.

Od 23. února 1965 byl Delgado spolu se svou brazilskou sekretářkou nezvěstný. Jejich těla byla nalezena až 24. dubna téhož roku u španělské pohraniční obce Villanueva del Fresno, asi 65 km jižně od Badajozu.^[1]

Stát	Stuha	Název	Datum udělení
Portugalsko Portugalsko[3]		důstojník Řádu avizských rytířů	1936, 24. prosince
		komtur Řádu avizských rytířů	1941, 1. října
		velkodůstojník Řádu avizských rytířů	1951, 5. září
		velkokříž Řádu avizských rytířů	1957, 11. listopadu
		důstojník Ordem da Instrução Pública	1941, 17. července
		komtur Řádu Kristova	1947, 11. dubna
		komtur Řádu svatého Jakuba od meče	1949, 19. února
		velkokříž Řádu svobody	1980, 30. června
Spojené království Spojené království		čestný komandér Řádu britského impéria[4]	1946, 18. července
Spojené státy americké Spojené státy americké		důstojník Legion of Merit[4]	1955, 17. září
Španělsko Španělsko		Vojenský záslužný kříž s bílým odznakem[4]	1945, 7. května

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Humberto Delgado na Wikimedia Commons