Hummel

Hummel
Typ vozidla	samohybné dělo
Země původu	Německo
Historie
Vyrobeno kusů	714
Ve službě	1943–1945
Základní charakteristika
Posádka	5 až 6 osob
Délka	7,17 m
Šířka	2,91 m
Výška	2,81 m
Hmotnost	23,5 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	10 – 30 mm
Hlavní zbraň	houfnice FH 18 ráže 150 mm
Sekundární zbraně	kulomet MG 34 ráže 7,92 mm
Pohon a pohyb
Pohon	Vidlicový dvanáctiválec Maybach HL 120 TRM 296 k (221 kW)
Odpružení	listová pružina
Max. rychlost	42 km/h na silnici
Poměr výkon/hmotnost	12,5 PS/tunu
Dojezd	250 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hummel SdKfz 165 bylo německé samohybné dělo užívané v druhé světové válce.

Historie

(c) Bundesarchiv, Bild 101I-023-3497-17A / Wolff, Paul Dr. / CC-BY-SA 3.0

Jednalo se o stroj, který vznikl roku 1942 na základě požadavku na nosič, který by byl schopen nést 150mm houfnici sFH 18. Firma Alkett zkonstruovala nový podvozek kombinující prvky podvozků německých tanků Panzer III a IV nazývaný Geschützwagen III/IV. Na tento podvozek byla instalována korba ze svařovaných pancéřových plátů o síle 10 mm. V zadní stěně se nacházela dvojdílná „vrata“, která sloužila pro posádku i pro nakládání munice. Bojový prostor byl shora zcela otevřený a posádka se musela proti nepřízni počasí chránit impregnovanou plachtou. Samohybné dělo mělo hlavní nevýhodu v tom, že zásoba vezené munice činila pouhých 18 kusů. Proto musely být některé stroje přebudovány jako zásobovací. Od roku 1943 do roku 1945 bylo vyrobeno 724 kusů těchto samohybných děl. S prvními bojovými zkušenostmi na východní frontě se začaly stále častěji ozývat požadavky na vývoj nové podpůrné zbraně v podobě těžké samohybné houfnice. Hlavní rolí tohoto stroje měla být přímá a mobilní dělostřelecká podpora ostatních druhů bojujících jednotek ničením zodolněných postavení nepřítele, která bránila postupu.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hummel na Wikimedia Commons