Humor

(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0

Komika či humor (z lat. (h)umor – vlhkost, tekutina) je druh emoce, schopnost člověka, věci či situace vzbudit pocit pobavení v jiném člověku a souhrn způsobů jak toto pobavení a veselí, často provázené smíchem, vyvolat. Pojem původně popisoval temperament jedince, který se podle antických představ skládal ze čtyř základních tělesných tekutin (humores).

Rysy humoru (resp. vtipu) jsou nesmyslnost a moment překvapení. Důležitým předpokladem je rovněž sociální interakce. V humoru dochází často alespoň jedna ze zúčastněných stran (pomyslné) újmy či utrpí škodu. Přesná definice humoru je ale problematická, neexistuje ani jeho jednotná, všeobecně uznávaná teorie. Teorií komična se zabýval např. Sigmund Freud (v práci Vtip a jeho vztah k nevědomí), v českých zemích například Vladimír Borecký. Podle jedné z nejuznávanějších teorií se předpokládá, že humor a smích se vyvinul z pocitů a projevů triumfu. Sehrál patrně jednu z hlavních rolí v historii lidstva.

Humor je vědomá tvůrčí činnost, při které je skutečnost vytvářena či popisována odlišně ve srovnání s obvyklým způsobem tak, že to vzbuzuje pobavení (smích či úsměv, což už je emoce). To, že někdo upadne, není humor. Humorem se to stává až zábavným popisem. Ne vždy je příčinou smíchu humor. Komická situace nerovná se humor. To, že nám nějaká situace či člověk připadají humorné, je právě naší schopností ji tak vidět. Smysl pro humor je právě ta schopnost tvůrčího vidění a zejména popisu skutečnosti, který pobaví. Smysl pro humor má dva aspekty – schopnost humor tvořit a schopnost humor chápat (schopnost podívat se na věci tvůrčím způsobem). Smysl pro humor je tvůrčí ve smyslu odlišného (někdy až zdánlivě absurdního) vidění světa.

Teorie komiky je vědní obor, který se vědecky vypořádává s fenoménem komiky, popisuje jej, diskutuje o něm a zpracovává jej. Teorie komiky je interdisciplinární obor, pokládá si otázky jak literárně- a kulturněvědné, tak i sociologické či medicínské otázky a předkládá vědecké obci i laickému posluchačstvu jejich zodpovězení. O fenomén komiky se zajímá i lingvistika. Zvláštní pozornost si zaslouží popis různých polí působnosti smíchu, humoru či komiky celkově. Robert Gernhardt chápe komiku například takto: „Humor je určité jednání, komika je výsledkem tohoto jednání.“ K tomu patří vypořádání se s literárními a jinými uměleckými žánry komické provenience, jako je například komedie, vtip (i kreslený), komiksové a animované grotesky, kabaret atd. Teorie komiky také musí navzájem odlišovat rozdílné pojmy a kategorie související s obsahem jejího bádání jako jsou ironie, sarkasmus, cynismus, satira, parodie, perzifláž, burleska, groteska, nonsens atd.

• ORLICKÝ, Jan. Záhady komična. Teorie komična, vtipu, gagu a smíchu. Praha: Futura, 2003. 262 s. ISBN 80-85523-93-0. 
• Henri Bergson: Smích, Praha 1993
• Vladimír Borecký: Teorie komiky, Praha 2000
• Bohuslav Brouk: Jazyková komika: Estetická studie, Praha 1941
• Ivana Gejgušová: Úvod ke studiu literární komiky, Ostrava 2003

• Smích
• Vtip
• Církevní humor

• Obrázky, zvuky či videa k tématu humor na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo humor ve Wikislovníku
• Téma Humor ve Wikicitátech
• Téma Humorista ve Wikicitátech
• Úvahy o humoru Archivováno 25. 4. 2008 na Wayback Machine.
• Humor
• Komika a humor v jazyce, I.
• Komika a humor v jazyce, II.