Humprecht Czernin
| Humprecht Czernin | |
|---|---|
 Erb Černínů z Chudenic | |
| Majitel zámku a statku Hlušice | |
| Ve funkci: 24. prosince 1931 – 1942/1944 | |
| Předchůdce | Děpold Josef Czernin |
| Nástupce | na majetek uvalena vnucená správa, poté zkonfiskován, po Sametové revoluci Diviš Czernin |
| Narození | 9. února 1909 Dymokury  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 19. září 1944 (ve věku 35 let) Nová Ves pod Pleší  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | rodinná hrobka v Dymokurech |
| Titul |  hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Choť | (1939) Ida Lobkowiczová (1917–2002) |
| Rodiče | Děpold Josef Czernin (1871–1931) a Marie Anna, roz. Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952) |
| Příbuzní | bratr: Rudolf Theobald Czernin (1904–1984) sestra: Anna Marie Czerninová, provd. Strachwitzová (1905–1993) sestra: Marie Felicitas Czerninová (1906–1994) sestra: Gabriela Czerninová, provd Lobkowiczová a podruhé Štaffová (1913–1995) bratr: Jan Nepomuk Děpold Czernin – P. Václav (1915–1967) vnuk: Tomáš Czernin (* 1962) vnuk: Děpold Czernin (* 1969) děd Theobald Czernin (1836–1893) babička: Anna Westphalenová z Fürstenbergu (1850–1924) strýc: Otakar Czernin (1872–1932) |
| Náboženství | římskokatolické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Humprecht hrabě Czernin z Chudenic (celým jménem Humprecht Ottokar Paul Theobald Rudolf Johannes Ignatius Josef Maria hrabě Czernin z Chudenic;[1] 9. února 1909 Dymokury – 19. září 1944 sanatorium Pleš)[2] byl český šlechtic z vinořské větve rodu Czerninů z Chudenic, majitel statku Hlušice. Podepsal Deklaraci české šlechty ze září 1939, následně se stal obětí nacistického režimu.
Život
Narodil se jako druhý syn Děpolda Josefa Czernina (1871–1931) a jeho manželky Marie Anny Kinské z Vchynic a Tetova (1885–1952). Měl šest sourozenců, mezi nimi staršího bratra Rudolfa Theobalda Czernina (1904–1984), který byl perzekvován nacisty i komunisty a v roce 1964 emigroval do Rakouska. Strýc Otakar Czernin (1872–1932) zastával v posledních letech Rakousko-uherské monarchie úřad ministra zahraničních věcí.
Humprecht Czernin zdědil po otci statek Hlušice u Nového Bydžova, jehož příjmy z velké části generovalo pěstování cukrové řepy a její zpracování v cukrovarech.[3]
Byl signatářem Deklarace české šlechty ze září 1939. Za druhé světové války odmítl přijmout říšskou příslušnost a na jeho statek byla v roce 1942 uvalena vnucená správa.[4][5] Stal se obětí heydrichiády. Dne 9. června 1942 byl zatčen, vyslýchán gestapem v Kolíně a nakonec byl v Petschkově paláci v Praze stanným soudem 30. června 1942 odsouzen za neoprávněné vlastnění zbraně k trestu smrti. Jeho majetek byl zkonfiskován ve prospěch Říše. Požádal o milost a trest mu byl změněn na doživotí. Odpykával si ho ve věznici v Brandenburgu an der Havel. Propukla u něj tuberkulóza, 15. září 1944 byl ve vážném stavu převezen do plicního sanatoria na Pleši a o 4 dny později tam zemřel.[6]
Cílem zinscenované akce byla konfiskace Czerninova velkostatku. Intriku zosnoval velitel gestapa v Kolíně Paul Feustel (1899–1973) na rozkaz velitele pražské úřadovny gestapa Hanse-Ulricha Geschkeho (1907–1959).[3] Konfident gestapa František Dvořák (1912–?), který pracoval na hlušickém velkostatku jako samostatný lesní hospodář a lesní geometr a který proti hraběti v roce 1942 křivě svědčil, byl odsouzen teprve v 70. letech 20. století k desetiletému trestu odnětí svobody nepodmíněně.[7]
Humprecht Czernin byl pochován v hrobce Czerninů v Dymokurech.[8]
Rodina
V Praze se oženil 3. května 1939 s Marií Idou Lobkowiczovou (15. 10. 1917 Dolní Beřkovice – 3. 6. 2002 Vicenza), dcerou Mořice prince z Lobkowicz (1890–1944) z dolnobeřkovické linie roudnické primogenitury, a jeho manželky Gisely, roz. hraběnky ze Silva-Tarouca (1887–1958).[2] Manželství zůstalo bezdětné.
Marie Ida se po válce v Praze 27. prosince 1946 podruhé provdala za hraběte Fabrizia Franka (13. 1. 1903 Verona – 29. 10. 1983 Vicenza) a přestěhovala se do Itálie.[2][9][10]
Odkazy
Reference
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-10-13 [cit. 2022-12-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 95.
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem. Praha: Euromedia Group a. s., 2021. 160 s. ISBN 978-80-242-7274-0. S. 93. Dále jen Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 196.
- ↑ JELÍNKOVÁ, Dita. Osudy aristokracie v Protektorátu. Perzekuce české šlechty se zřetelem k chlumecké větvi rodu Kinských. Paměť a dějiny. 2014, roč. 2014, čís. 2, s. 13–24, zde 17. Dostupné online.
- ↑ HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty. Pamět a dějiny. 2014, čís. 4, s. 31–42, zde 39. Dostupné online.
- ↑ Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty, s. 42
- ↑ Czernin von und zu Chudenitz 3 [online]. Royalty Guide [cit. 2022-12-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Lobkowiczů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-01-04 [cit. 2022-12-13]. Dostupné online.
- ↑ Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem, s. 94
Literatura
- HOŘEJŠ, Miloš. Rudolf a Humprecht Czerninové z Chudenic: oběti heydrichiády z řad české šlechty. Pamět a dějiny. 2014, čís. 4, s. 31–42. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Autor: Petr1888, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Geraldiker, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Czernin von Chudenitz (complete)