Hun Sen

Hun Sen
(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0 Hun Sen (2016)
Předseda vlády Kambodže
Ve funkci: 14. ledna 1985 – 22. srpna 2023
Panovník	Norodom Sihanuk Norodom Sihamoni
Prezident	Heng Samrin Chea Sim Norodom Sihanuk
Předchůdce	on sám z pověření
Nástupce	Hun Manet
Ve funkci: 24. září 1993 – 30. prosince 1998
Spoluvládce	Norodom Ranariddh (1993–1997) a Ung Huot (1997–1998)
Ve funkci: 26. prosince 1984 – 14. ledna 1985
Prezident	Heng Samrin
Předchůdce	Chan Sy
Nástupce	on sám
Prezident Kambodžské lidové strany
Úřadující
Ve funkci od: 20. června 2015
Předchůdce	Chea Sim
Ministr zahraničí
Ve funkci: 1988 – 1990
Předseda vlády	on sám
Předchůdce	Kong Korm
Nástupce	Hor Namhong
Ve funkci: 10. ledna 1979 – prosince 1986
Předseda vlády	Pen Sovan Chan Sy on sám
Předchůdce	Ieng Sary
Nástupce	Kong Korm
Poslanec Národního shromáždění
Úřadující
Ve funkci od: 14. června 1993
Stranická příslušnost
Členství	Kambodžská lidová strana Rudí Khmerové
Rodné jméno	ហ៊ុន​ ប៊ុន​ណាល់
Narození	5. srpna 1952 (71 let) Peam Kaoh Sna Commune
Choť	Bun Rany
Rodiče	Hun Neang
Děti	Hun Manet Hun Manith Hun Mana Hun Mani Hun Mali
Profese	diplomat a politik
Náboženství	Théraváda
Ocenění	Velký národní řád za zásluhy (1996) Gold Medal of the Nation (2008) honorary doctor of the Guangxi University for Nationalities (2015) Konfuciova cena míru (2017) Řád bílého slona … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.samdechhunsen.gov.kh
Commons	Hun Sen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hun Sen, kambodžsky ហ៊ុន សែន, (* 5. srpna 1952, podle jiných zdrojů 4. dubna 1951, v Peam Koh Sna) je kambodžský politik, v letech 1985 až 2023 premiér Kambodže.^[1][2]

Mládí a politické začátky

Narodil se na venkově jako třetí dítě ze šesti. Jeho otec, Hun Neang, byl nejprve buddhistickým mnichem, později se angažoval v boji proti francouzské koloniální nadvládě.

Roku 1958 začal navštěvovat základní školu v rodné vesnici Peam Koh Sna, protože měl dobré studijní výsledky, tak mohl od roku 1964 pokračovat na gymnáziu Indra Dehvi v hlavním městě Phnompenhu. Od roku 1965 se začal politicky angažovat, po vlně násilí v roce 1968 opustil školu i hlavní město a uprchl do obce Memot, kde pracoval na kaučukovníkové plantáži. Zároveň se však angažoval v odborech.

V březnu 1970 vyslyšel výzvu svrženého krále Norodoma Sihanuka a vstoupil do partyzánského boje proti nově vzniklé Kambodžské republice. V roce 1972 se přidal k parašutistům a o dva roky později už velel východnímu sektoru. Svým vojákům byl údajně příkladem, vždy v první linii, pětkrát byl zraněn a v dubnu 1975 dokonce přišel v boji o levé oko.

Za vlády Rudých Khmerů velel ve svých necelých 25 letech východnímu pluku, nicméně neexistují svědectví, že by se dopouštěl masakrů.

Když v roce 1977 docházelo k častým vnitřním čistkám v kambodžské armádě, Hun Sen raději uprchl do Vietnamu. Nejprve se několik měsíců skrýval v džungli, pak byl několik měsíců vězněn Vietnamci a nakonec se přidal k nově se formujícím jednotkám, které měly odstranit genocidní režim Rudých Khmerů. 30. prosince 1978 překročil, spolu se 110 000 vietnamskými vojáky kambodžskou hranici a byl vietnamskou armádou ustanoven jako ministr zahraničních věcí.

Roku 1981 se stal poslancem a vicepremiérem.

Premiér

Roku 1985 se stal ve svých 33 letech premiérem. Stal se spolupracovníkem komunistických vietnamských okupačních sil a pomohl jim s konečnou likvidací odboje Rudých Khmerů. Po pádu východního bloku se stylizoval do role vlasteneckého bojovníka za kambodžskou nezávislost a kapitalistického reformátora, který vyjednával o odchodu vietnamských okupačních vojsk. Roku 1991 spolu s králem podepsal mírové dohody v Paříži.

Roku 1993 proběhly relativně svobodné volby pod záštitou OSN. Zvítězila strana FUNCINPEC prince Norodoma Ranariddha s 58 mandáty. Hun Senova lidová strana získala 51 křesel. Vzhledem k tomu, že ani jedna strana neměla ve 120členném parlamentu většinu došlo po vleklých a neúspěšných jednání k ustanovení křehké spoluvlády dvou premiérů. Ta vyústila roku 1997 v autopřevrat, při kterém Hun Senovy jednotky pozabíjely stovky princových stoupenců a donutily Rinariddha uprchnout ze země. Od té doby už v Kambodži žádné svobodné volby neproběhly. V nesvobodných a zfalšovaných volbách opakujících se každých pět let opakovaně zvítězil. Roku 2017 zlikvidoval největší opoziční stranu, když nechal obvinit stovky jejích příslušníků z vlastizrady, desítky pozavíral do vězení a zbytek donutil uprchnout ze země.

Jeho vláda byla spojována s masivním porušováním lidských práv a korupcí.^[3] Hun Senovi se povedlo do země přilákat zahraniční investory v oblasti primárního sektoru hospodářství, kterým jsou zemědělství a těžba, kterým vyhovuje kleptokratický způsob vládnutí. Jejich investice vyvedly zemi z nejhorší chudoby vlády Rudých Khmérů. Země však nadále zůstává nejchudší v regionu a korupce, politicky nestabilní prostředí a zhoršení public relations kvůli spolupráci s Hun Senovým režimem jsou hlavní důvody, proč se zemi vyhýbají investoři v pokročilejších sektorech hospodářství.

Pod Hun Senovou vládou docházelo k masivnímu porušování bezpečnosti práce, záměrně zastaveným vyšetřováním úmrtí v důsledku špatných pracovních podmínek, státem tolerovanému otroctví, vyvlastňování majetku chudých rolníků a nuceným deportacím celých venkovských komunit ve prospěch nadnárodních společností. Tato rozhodnutí byla spojena úplatkářskými praktikami a sám Hun Sen v premiérské pozici z neznámých zdrojů získal majetek v řádu stovek milionů amerických dolarů. Ozbrojené složky byly dle neziskových organizací zodpovědné za tisíce mimosoudních vražd opozičních politiků, novinářů, právníků, obhájců lidských práv, náboženských představitelů a dalších vůdců tradičních vesnických komunit. Uvězněny byly až desítky tisíc politických vězňů.

Hun Senova vláda byla dále spojována s masivní deforestací. Kambodža se tak stala třetí nejrychleji odlesňovaná země světa a jen mezi lety 2000–2005 zmizelo 30 % zdejších lesů.

V roce 2023 po více než 38 letech ve funkci skončil a nahradil jej nejstarší syn Hun Manet.^[2]

Vyznamenání

• Řád José Martího – Kuba^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hun Sen na Wikimedia Commons
• Encyklopedické zdroje na Encyclopedia.com