Husův sbor (Dejvice)
| Husův sbor v Dejvicích | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Dejvice |
| Souřadnice | 50°5′52,17″ s. š., 14°23′49,89″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | československá husitská |
| Současný majitel | Církev československá husitská |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Jiří Stibral |
| Stavební sloh | novogotika |
| Typ stavby | moderna |
| Výstavba | 1925 – 1927 |
| Další informace | |
| Adresa | Wuchterlova 535/5, Praha 6–Dejvice |
| Ulice | Wuchterlova |
| Oficiální web | http://www.dejvickysbor-ccsh.cz/ |
| Kód památky | 41484/1-2133 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Husův sbor v Dejvicích je objekt bohoslovecké koleje a sídla úřadu patriarchy a zakladatele Církve československé (později Církve československé husitské), dr. Karla Farského. Dům byl postaven v novogotickém slohu v letech 1925–1927, samotný sborový chrám, situovaný ve dvoraně objektu, byl otevřen 19. října 1928.[1]
Stavba vznikla podle návrhu architekta Jiřího Stibrala pod vedením stavitele a architekta Aloise Zimy.[2] Nachází se ve Wuchterlově ulici čp. 523/5 v Praze 6-Dejvicích, čelem do Šabachova parku. V roce 1990 byl objekt zapsán na seznam kulturních památek a je chráněn jako nemovitá památka.[3]
Historie
V době příprav stavby Husova sboru v Dejvicích probíhaly diskuse o změnách liturgického prostoru v protestantských kostelích.[4] Významným způsobem do nich zasáhl i patriarcha Církve československé Karel Farský[5], který ve snaze přiblížit kněze věřícím navrhl, aby celá liturgická síň tvořila jednotný prostor a kněžiště mělo podobu mírně vyvýšeného a nehlubokého výklenku.[6]
Architektura
Ze stavebního hlediska se jedná o desetipodlažní objekt s mírně předsunutou, 42 m vysokou věží, zakončenou jednoduchou střechou ve tvaru jehlanu. Zároveň se jedná o nejkonzervativnější pražskou stavbu 30. let 20. století. Sjednocením prvků různých stavebních slohů v jeden architektonický celek autor návrhu arch. Jiří Stibral vyjádřil snahu Církve československé dovršit národní reformační snahy. Kromě liturgického prostoru, kolumbária se 600 schránkami, přednáškových sálů, místností bohoslovecké koleje a obytné části, jsou v budově i kanceláře ústředí Církve československé husitské, které zde má své sídlo.
Exteriér
Novogotická fasáda s pseudorománskými okny je v úrovni druhého podlaží ozdobena sochami Jana Amose Komenského a Petra Chelčického.[7] Nad vchodem do budovy je umístěn reliéf Mistr Jan Hus se loučí s přáteli od akademického sochaře Josefa Kotyzy. Velká pamětní deska na průčelí budovy oznamuje, že zde Karel Farský 12. června 1927 zemřel. Na vrchní části fasády je ve výklenku umístěn symbol husitství, kalich, a pod ním se nacházejí kulaté věžní hodiny. Vrchol střechy je ozdoben symbolem slunce na dlouhé železné tyči.
Interiér
Jednolodní modlitebna je zaklenuta síťovou gotickou klenbou, inspirovanou klenbou ve Vladislavském sále. Sloupy jsou zakončeny korintskými hlavicemi, známými z křesťanských bazilik v Římě. Dřevěný kříž s Kristem na oltářní mense je dílem sochaře Viléma Amorta. Kovové zábradlí kolem oltáře a dvě kovové palmy (stromy života) s osvětlením po jeho stranách připomínají klášterní kostel Panny Marie v Emauzích, kde byla tato výzdoba zničena při náletu v roce 1945.
Vedle oltáře je umístěna busta mistra Jana Husa, jeden z návrhů sochaře Ladislava Šalouna na Husův pomník na Staroměstském náměstí.
Před lavicemi, po stranách stolu Páně, se nacházejí busty dvou prvních patriarchů Církve československé (husitské), Karla Farského a Adolfa Procházky. Pod nimi jsou ve zdi uloženy urny s jejich popelem.
Na kůru jsou umístěny dvoumanuálové varhany s pneumatickou trakturou, vyrobené firmou Tuček z Kutné Hory. Zajímavostí těchto varhan jsou dekorativní (nehrající) prospektové píšťaly, které jsou na návrh autora hudby liturgie Církve československé Josefa Píchy uspořádány do tvaru husitského slunce.
Ve zvonici pod střechou je jeden (zatím nefunkční) zvon.
Zajímavost
V letech 2007–2008 byl v rámci vybudování podzemních garáží architektonicky ztvárněn a upraven prostor před vstupem do budovy Husova sboru. Jedná se o náměstí mezi ulicemi Wuchterlova a Kafkova, kde podle návrhu autorů z firmy Pata & Frýdecký Architekti, s.r.o. vznikla centrální vodní kaskáda s lávkami a můstky, lemovaná po obou stranách stromy a lavičkami. Kolem kaskády jsou umístěny tři bronzové plastiky koní sochaře Michala Gabriela.[8][9] Prostor dostal v roce 2018 název Šabachův park.
Odkazy
Reference
- ↑ VAVERKA, Jiří, a kol. Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska. Brno: Jota, 2004. ISBN 80-7217-297-2. S. 145.
- ↑ BALÁČEK, Jan; BAMBAS, Josef; BARTOŠ, Ladislav. Jan Hus v památkách Prahy. Praha: Národní památkový ústav, 2015. ISBN 978-80-87220-15-3. S. 48.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1990-10-24]. Identifikátor záznamu 153596 : sbor Husův Církve československé husitské. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ VEČEŘÁKOVÁ, Markéta. Změny liturgického prostoru v pražské meziválečné sakrální architektuře. Umění. 1998, roč. 46, čís. 6, s. 548–558. (česky/anglicky)
- ↑ BALÁČEK, Jan; BAMBAS, Josef; BARTOŠ, Ladislav. Jan Hus v památkách Prahy. Praha: Národní památkový ústav, 2015. ISBN 978-80-87220-15-3. S. 49.
- ↑ KUDYN, Milan. Husovy sbory v Čechách a na Moravě. Architektura 1920 – 1940. Olomouc, 2008. 119 s. magisterská diplomová. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Prof. PhDr. Rostislav Švácha. s. 7 – 8. Dostupné online.
- ↑ Sbory Církve československé husitské - architektonické dědictví našich regionů. Praha: ČVUT a CČSH, 2018. 352 s. ISBN 978-80-01-06509-9, 978-80-7000-206-3. S. 221.
- ↑ Praha 6, Dejvice, náměstí Kafkova – Wuchterlova – vodní kaskáda s bronzovými plastikami, podzemní garáže. www.npu.cz [online]. [cit. 2015-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18.
- ↑ Instalace bronzových koní na náměstí v Dejvicích.. Pražský deník. Dostupné online [cit. 2020-08-03].
Literatura
- VEČEŘÁKOVÁ, Markéta. Změny liturgického prostoru v pražské meziválečné sakrální architektuře. Umění. 1998, roč. 46, čís. 6, s. 548–558. (česky/anglicky)
- KŘÍŽEK, Jiří. Jiří Stibral (1859 – 1939) – architekt budovy Üstřední rady. Český zápas. Srpen 2007, roč. 87, čís. 35, s. 1, 3. ISSN 0323.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Husův sbor v Dejvicích na Wikimedia Commons - Husův sbor v Dejvicích (Praga magica) Archivováno 18. 5. 2015 na Wayback Machine.
- Husův sbor v Dejvicích (Praha stověžatá) Archivováno 11. 4. 2010 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Sefjo, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: