Husa polní

Husa polní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď	kachnovití (Anatidae)
Rod	husa (Anser)
Binomické jméno
Anser fabalis Brisson, 1760
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Rozšíření husy polní       hnízdiště       zimoviště 1) Anser fabalis fabalis 2) Anser fabalis johanseni 3) Anser fabalis middendorffi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husa polní (Anser fabalis) je větším druhem husy z řádu vrubozobých. Od husy velké se liší celkově tmavším zbarvením, absencí světle šedých křídelních krovek a zbarvením zobáku, který je tmavý s různě širokým oranžovým pruhem.^[2]

Některým z poddruhů husy polní je v současnosti přiznáván status samostatného druhu. Americká ornitologická unie uznala jako samostatný druh husu tundrovou (anglicky Tundra Goose) (Anser serrirostris Swinhoe, 1871). Od vlastní husy polní se liší morfologicky (velikost, proporce, zbarvení), etologicky (hlas, průběh aktivity) a samostatnými zimovišti. Dříve zmiňované hybridní zóny ve skutečnosti neexistují. Rozdělení původních poddruhů k jednotlivým druhům je následující:^[3]

• husa polní, A. fabalis
  • A. f. fabalis
  • A. f. johanseni
  • A. f. middendorffii
• husa tundrová, A. serrirostris
  • A. s. serrirostris
  • A. s. rossicus

V Evropě jsou oba druhy prozatím považovány za jediný, přičemž probíhají genetické studie směřující k vyjasnění otázky taxonomie druhu.^[4]

• Délka těla: 69–88 cm
• Rozpětí křídel: 140–174 cm
• Hmotnost: 1,7–4 kg^[5]

Středně velká až velká husa, obecně tmavého vzezření a s dlouhými křídly. Hlava a krk jsou tmavé, ramenní letky a svrchní křídelní krovky mají výrazné bílé lemy. Nohy jsou oranžové až červené. Zobák může být po stranách u kořene lemován bílým ozobím, zpravidla ale ne v takovém rozsahu jako u husy běločelé či malé.
Od podobných druhů hus (husa velká, husa krátkozobá) se liší zejména oranžovýma nohama (zbylé dva druhy mají nohy více či méně růžové). V letu lze husu polní poznat podle tmavé svrchní strany křídel. Od husy krátkozobé se liší robustnější hlavou a větším zobákem, což ale nemusí být na větší vzdálenost patrné.^[2]

Ozývá se hlubokým nosovým troubením o dvou až třech slabikách. Hlas je o něco málo hlubší než hlas husy krátkozobé.^[2]

Hnízdní oblasti se nacházejí v ruské tajze a tundře, kde husy vyhledávají jezera, mokřady a rašeliniště. Zimoviště jsou v západní a střední Evropě.^[2]

Od září do března lze pozorovat protahující i zimující hejna, často společně s husami běločelými. Tradičními zimovišti jsou jihočeské a jihomoravské rybníky a nádrže.^[2]

Živí se výhradně rostlinnou potravou, převážně trávami.^[5] Je ostražitá a plachá.^[2]
Hnízdí jednou za rok mezi květnem a červnem. Hnízdo představuje kotlina vystlaná trávou a mechem. Samice snáší 4–6 špinavě bílých vajec, která inkubuje sama po dobu 27–29 dní. O nekrmivá mláďata se pak další dva měsíce starají oba rodiče.^[5]

Z hlediska české myslivosti představuje husa polní lovnou zvěř. Je možno ji lovit v období od 16. srpna do 15. ledna.^[6]

• Seznam ptáků v Česku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu husa polní na Wikimedia Commons
• Galerie husa polní na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo husa polní ve Wikislovníku
• Taxon Anser fabalis ve Wikidruzích
• Určování poddruhů husy polní v Německu (online, německy)
• Husa v ZOO Olomouc