Husa velká

Jak číst taxoboxHusa velká
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodhusa (Anser)
Binomické jméno
Anser anser
(Linnaeus, 1758)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Husa velká (též husa divoká nebo šedá;[2] Anser anser) je široce rozšířený druh eurasijské husy. Společně s husou labutí (A. cygnoides) je též předkem všech plemen husy domácí (A. anser f. domesticus) vyšlechtěné ve střední Evropě.[3]

Popis

Dvojice letících hus velkých

Je největší původní husou české přírody, dorůstá délky 75–100 cm, v rozpětí křídel měří 147–180 cm a váží 2,5–4 kg. Hmotnost u samců se přitom pohybuje mezi 3–5 kg, u samic pak mezi 2–3,5 kg.[4] Má zavalité tělo, dlouhá silná brka a silný zobák. Opeření má hnědošedé s tmavším zbarvením na hlavě a světlejším břichem s proměnlivým černým pruhováním. Svrchní strana křídel je převážně světlá s černými letkami, končetiny má růžové a zobák žlutý (u poddruhu husa velká evropská – A. a. anser) nebo růžový (u poddruhu husa velká asijská – A. a. rubrirostris).[5] Obě pohlaví se zbarvením neliší, mladí ptáci pak postrádají černé zbarvení na břiše a mají navíc i šedé končetiny a šedožlutý zobák.

Ve střední Evropě žije podobná husa polní (A. fabalis), která je celkově hnědší a od husy velké se liší také tmavým zobákem s různě širokým oranžovým pruhem.

Hlas

Hlas husy velké v letu

U druhu bylo zaznamenáno více než 12 různých hlasových projevů,[6] z nichž je nejčastější a nejznámější tříslabičné „ga-ga-ga“, které zní v porovnání s jinými husami drsněji a hlouběji.[7]

Rozšíření

Hejno letících hus

Husa velká žije na rozsáhlém území Eurasie. Její rozšíření pozměnil člověk, jelikož se jedná o lovný druh. Hnízdí zejména v severní a východní Evropě (na Islandu, ve Skandinávii, Německu, Polsku) a v Asii v rozmezí od Turecka až po Čínu. Člověkem byla zavlečena též na Falklandské ostrovy.[8] Většina populací je tažných, evropští ptáci zimují ve Velké Británii (v případě islandské populace), Nizozemsku, Španělsku, Francii, Středomoří a severní Africe.[9]

Evropská populace čítá 120 000 – 190 000 párů.[10]

V Česku hnízdí hlavně na rybníčcích v oblastech jižních Čech a Moravy. Počet hnízdících ptáků je zde přitom odhadován na 580–670 párů.[5]

Stanoviště

K životu preferuje močály, jezera a rybníky s dostatečně zarostlými břehy, ostrůvky a přilehlými loukami, na kterých pátrá po potravě. Polodivoce se s ní lze setkat též na větších parkových jezírcích.

Způsob života

Může být aktivní jak ve dne, tak v noci. Hřaduje na otevřených vodních plochách. Žije v trvalých párech, které se s výjimkou hnízdního období sdružují v hejnech čítajících i několik tisíc jedinců.[11] Od září do konce října odlétá na jih, odkud se zpět do střední Evropy vrací již během února. Migruje ve známých formacích tvaru písmene V.

Potrava

Pasoucí se husa velká
Mláďata

Živí se téměř výhradně rostlinnou stravou, požírá přitom jak rostliny vodní, tak suchozemské. Nejčastěji se v její potravě objevují různé druhy travin. Dále se živí kořínky, hlízami, bobulemi, semeny (např. obilnin) a ve velmi malé míře také malými vodními živočichy.[9][12]

Hnízdění

Vejce husy velké

Pohlavně dospívá ve věku 2–3 let.[9] Hnízdí jednou ročně od března do července.[7] Námluvy i samotné páření probíhá na vodě. Velké hnízdo z rákosových stébel a větviček staví samotná samice v rákosí, na vrbách i na ostrůvcích pod keři[12] a následně jej vystýlá peřím.[13] V jedné snůšce je 4–6 smetanově bílých, 85,9 × 58,4 mm velkých vajec,[5] na jejichž 27–28denní inkubaci se podílí samotná samice.[9] Samec během tohoto období zůstává v blízkosti hnízda a střeží jej před případnými predátory. Mláďata se rodí plně vyvinutá, opeřují se ve věku 50–60 dnů[9] a s rodiči zůstávají obvykle až do začátku další hnízdní sezóny.

Ve volné přírodě se dožívá až 20 let.[9] Zatím nejstarší volně žijící jedinec zaznamenaný v Evropě se dožil celých 23 let a 7 měsíců.[14]

Hospodářský význam

Z hlediska české myslivosti představuje husa velká lovnou zvěř. Je možno ji lovit v období od 16. srpna do 15. ledna.[15]

Ohrožení

Mezi hlavní predátory husy velké patří velcí dravci, jakými jsou zejména orli, krkavcovití, zdivočelí psi a lišky. Ohrožuje ji též ztráta přirozeného biotopu, kterou způsobuje např. vysušování mokřadů, znečišťování vod, otrava olovem a rušení na hnízdištích.[8][9]

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. husa velká Anser anser [online]. BioLib [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. 
  3. H. Kolbe, Die Entenvögel der Welt, 5. vydání, Ulmer Eugen Verlag (1999). ISBN 3-8001-7442-1 (německy)
  4. Sächsisches Landesamt für Umwelt und Geologie: Wildlebende Gänse und Schwäne in Sachsen – Vorkommen, Verhalten und Management, Drážďany, 2006. Veröffentlichung im Rahmen der Öffentlichkeitsarbeit des Sächsischen Landesamtes für Umwelt und Geologie, str. 9 (německy)
  5. a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky ale i v německu. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 36. 
  6. Hans-Heiner Bergmann; Hans-Wolfgang Helb; Sabine Baumann; Die Stimmen der Vögel Europas – 474 Vogelporträt mit 914 Rufen und Gesängen auf 2.200 Sonogrammen, Aula-Verlag, Wiesbaden, 2008, ISBN 978-3-89104-710-1, str. 47 (anglicky)
  7. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 219. 
  8. a b Anser anser [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2021-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c d e f g VARGAS, Saul. Anser anser [online]. Animal Diversity Web [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Anser anser [online]. BirdLife [cit. 2010-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-02. (anglicky) 
  11. Stastny K. (1989): Oiseaux aquatiques. Gründ, Paříž. ISBN 2-7000-1816-8 (francouzsky)
  12. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 50. 
  13. LE-DANTEC, Daniel. Oie cendrée [online]. Oiseaux.net [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (francouzsky) 
  14. European Longevity Records [online]. The European Union for Bird Ringing [cit. 2010-10-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2002-245

Literatura

  • Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Grågås (Anser anser) Ystad 2016.ogv
(c) Foto: Jonn Leffmann, CC BY 3.0
En Grågås betar i småbåtshamnen i Ystad, krävan är tydligt synlig. 2016.
Anser anser MHNT.ZOO.2010.11.14.3.jpg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Egg of greylag goose Collection of Jacques Perrin de Brichambaut.
Gänse in Flugformation über Juist.JPG
Autor: 4028mdk09, Licence: CC BY-SA 3.0
Anser anser cross the East Frisian North Sea island of Juist (Lower Saxony, Germany)
Anser anser distribution map.png
Autor: Osado, Licence: CC BY-SA 4.0
Anser anser range map. Color key; 007e00 - breeding; fbaa2f - non breeding, ff0000 - introduced.
Anser anser - Greylag Goose XC436358.mp3
Autor: Joost van Bruggen, Licence: CC BY-SA 4.0
:two birds flying.. nice resonance
bird-seen:no
playback-used:no
Common name: Greylag Goose
Type: flight call
Genus: Anser
Species: anser
Location: Arnhem, Arnhem, Gelderland
Country: Netherlands
Elevation: 10 m