Hvězdárna v Praze-Podolí

Hvězdárna Františka Fischera
Vila s pozůstatkem hvězdárny (2019)
Vila s pozůstatkem hvězdárny (2019)
MístoPraha-Podolí, Na Zlatnici 16
StátČeskoslovensko
Souřadnice50°3′24,33″ s. š., 14°25′25,5″ v. d.
Založena1924
Uzavřena1966
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hvězdárna v Praze-Podolí byla soukromá observatoř pražského lékárníka a amatérského astronoma Františka Fischera, který ji nechal postavit jako součást své vily v ulici Na Zlatnici. Její majitel a provozovatel se věnoval především mapování povrchu Měsíce a pořizování snímků stálic, mlhovin a komet.[1] Součástí hvězdárny, která fungovala od roku 1924, byla rovněž knihovna obsahující podle astronoma Josefa Klepešty „staré tisky z oboru selenographie, jež nelze najíti ani ve velkých universitních knihovnách“.[2]

František Fischer pořádal v zahradě vily pozorování meteorů (tehdejším názvoslovím létavic) v rámci programu České společnosti astronomické.[1] Pro mladé členy společnosti ve 30. letech připravil i kurz selenografie.[3] Redakce odborného časopisu Říše hvězd v roce 1937 označila podolskou observatoř za „jednu z nejlépe vybavených a vedených soukromých hvězdáren“ v Československu.[4]

Hvězdárna zanikla po smrti Františka Fischera v listopadu 1966.[5] Dalekohled a další astronomické vybavení jeho rodina darovala České astronomické společnosti. Posléze ho získala hvězdárna v pražských Ďáblicích, kde slouží v západní kopuli.[6] Bývalou observatoř ve vilové čtvrti připomíná věž s otočnou kopulí o průměru 4,8 metru,[1] která vystupuje ze střechy chátrajícího domu.

Motiv k založení

František Fischer se pozorování hvězdné oblohy amatérsky věnoval ještě před první světovou válkou. Svůj zájem a znalosti v oblasti astronomie následně prohloubil ve válečných letech, kdy sloužil jako zdravotník československých legií v Taškentu.[5] Navázal kontakt s ředitelem tamní hvězdárny J. P. Glutajevem a astrofyzikem A. N. Rozanovem, s nímž se věnoval analýze hvězd v souhvězdí Orla a mapování povrchu Měsíce.[5] V taškentské hvězdárně trávil volné noci po denních službách, při nichž pečoval o nemocné a raněné v zajateckých táborech. Právě v této době se rozhodl, že pokud válku přežije a vrátí se do Prahy, vybuduje vlastní hvězdárnu, kde bude moci pokračovat v práci.[7]

Architektura

Bývalá hvězdárna je součástí vilové čtvrti zbudované v pražském Podolí ve dvacátých letech 20. století. František Fischer zde v roce 1921 zakoupil pozemek právě s cílem vybudovat ve svahu vlastní observatoř. Vilu pro něj navrhl a vybudoval smíchovský stavitel Bohumil Kolář, stavebně byla dokončena na podzim roku 1923.[1] „Nezvyklé zakončení vilové stavby vzbudilo mezi obecným lidem různé pověsti o účelu tohoto zařízení. Vyskytly se také konstruktivní obtíže, které bylo nutno řešiti, aby stavba vyhověla základním podmínkám dobré observatoře,“ napsal o stavbě astronomické věže Josef Klepešta.[8] Samotné pozorování v nové hvězdárně začalo na jaře roku 1924.

Kopule astronomické věže

Observatoř v jižním rohu vily byla od její obytné části stavebně oddělená. Tvořila ji pracovna Františka Fischera s knihovnou, temná komora a velká místnost pod kopulí, která měla sloužit jako astronomická obrazárna. Místnost protínal izolovaný železný pilíř pro dalekohled (o hmotnosti 800 kg) a jeho paralaktickou konstrukci (o hmotnosti převyšující 1,5 tuny), který procházel celou budovou až do základů. Se samotnou kopulí byla propojena schodištěm.[1][8]

Kopule

Kopuli o průměru 4,8 metru zhotovil zámečnický závod z Vinohrad, který zkušenosti s její výrobou o tři roky později zužitkoval při stavbě východního křídla Štefánikovy hvězdárny na Petříně.[9] Železná konstrukce je zvenku pokrytá zinkovým plechem a z vnitřní strany obložená dřevem, jednostranně otvíratelná štěrbina je 1 metr široká a vrchol kopule přesahuje o 15 stupňů. Otevírala se kladkovým zařízením. Otáčení kopule umožňovalo pákové kolo a převody na ozubených věncích spojených s konstrukcí, pozorování umožňovaly pojízdné schody se sklapovacími stupni.[10]

Vybavení

Hvězdárně dominoval refraktor z dílny mnichovské společnosti Reinfelder & Hertel o průměru objektivu 190 milimetrů a ohniskovou vzdáleností 3 000 milimetrů. „Deset okulárů umožňovalo 70 až 650násobné zvětšení. Hledač měl průměr objektivu 54 mm a 24násobné zvětšení.“[1] Tubus dalekohledu byl zhotovený z mahagonu a osazený mosaznými částmi. Podle Josefa Klepešty „je věc velmi pravděpodobná, že jde o stroj, jenž má již svou pověst v hvězdářských kruzích; jím byla konána dlouholetá pozorování na jednom z ostrůvků ve Středozemním moři“.[8]

Z jara r. 1924 byl dalekohled již v činnosti a jeho mohutná konstrukce vážící přes 11/2 tuny směle dovolovala, aby byla k němu připojena fotografická komora s objektivem fmy Zeiss — značka Triplet o průměru 140 mm, ohnisku 700 mm. V témže roce byly zakoupeny hodiny od fmy Strasser & Rhode Typ A spolu se sekundovými hodinami. Také byl opatřen pro hvězdárnu velký zvětšovací přístroj s kondensátorem 25 cm a dále přístroje projekční a reprodukční. V roce 1928 zhotovena byla pro fotografování zatmění a sledování pohybu Luny mezi hvězdami dlouhofokální komora s objektivem od fmy Steinheil & Söhne, v Mnichově zvláště k tomu účelu zhotoveným o průměru 100 mm a ohnisku 3 000 mm. V roce 1933 objednáno bylo u fmy H. N. Irving Teddington v Anglii parabolické zrcadlo velikosti 310/1550 mm a hliníkový tubus tohoto lze střídavě používati u dalekohledu s dlouhofokální komorou.

—Josef Klepešta, 20 let mezi přáteli astronomie (1937), strana 121

Publikační činnost

Měsíční kráter, který Fischer navrhoval pojmenovat Šafařík

Hvězdárna vydala roku 1937 samonákladem příručku Lunární útvar Šafařík. František Fischer v ní podrobně popsal měsíční kráter Cyrillus B, který navrhl pojmenovat po českém astronomovi a chemiku 19. století Vojtěchu Šafaříkovi.[1] Součástí publikace byla i detailní mapa kráteru, kterou Fischer nakreslil v měřítku 1 : 1 000 000.[4][11] Popsaný kráter nakonec Mezinárodní astronomická unie v roce 1976 pojmenovala po arabském filosofovi Ibn Rušdovi.[12] Šafaříkovo jméno přiznala o šest let dříve jinému kráteru na odvrácené straně Měsíce.[13]

František Fischer přispíval články a fotografiemi pořízenými z hvězdárny v Podolí do časopisu Říše hvězd. S Josefem Klepeštou vytvořil také obrazový soubor Povrch Měsíce, který v roce 1955 vydalo Státní pedagogické nakladatelství jako učební pomůcku pro všeobecné a pedagogické školy v nákladu 3 300 výtisků.[14]

Zánik hvězdárny

František Fischer zemřel 10. listopadu 1966, čtvrt roku po svých 80. narozeninách.[5] Říše hvězd v lednu následujícího roku uvedla, že se selenografii věnoval až do svých posledních dnů.[15] Úmrtím majitele činnost hvězdárny v Podolí skončila. Dalekohled, paralaktickou konstrukci a další přístroje rodina věnovala České astronomické společnosti, koncem šedesátých let 20. století jimi byla vybavena západní kopule ďáblické hvězdárny.[6]. V Ďáblicích skončila i část astronomické knihovny, nejcennější svazky však podle Štěpána Kováře pravděpodobně vyvezl do Německa a následně prodal Fischerův syn.[1] Zchátralá vila v ulici Na Zlatnici k roku 2019 slouží jako obytný dům, astronomická věž s kopulí se dochovala.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h KOVÁŘ, Štěpán. Hvězdárna Františka Fischera v Praze Podolí (1923). Kosmické rozhledy. 2002, roč. 40, čís. 2, s. 8–9. Dostupné online [cit. 2019-04-25]. 
  2. ↑ KLEPEŠTA 1937, strana 121
  3. ↑ KLEPEŠTA, Josef. Výroční zpráva výboru České společnosti astronomické. In: Říše hvězd. 1934, roč. 15, čís. 10. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Zpráva jednatele, s. 190.
  4. ↑ a b Red. Publikace hvězdárny Praha-Podolí. F. Fischer: Lunární útvar Šafařík. Říše hvězd. 1937, roč. 18, čís. 5, s. 109. Dostupné online [cit. 2019-04-23]. 
  5. ↑ a b c d KRAUS, Ivo. FISCHER František 30.8.1886-10.11.1966. In: Biografický slovník českých zemí. [s.l.]: Historický ústav AV ČR Dostupné online.
  6. ↑ a b BARTOŠ, Petr. Historie hvězdáren [online]. Historická sekce ČAS [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ KLEPEŠTA 1937, strany 116–118
  8. ↑ a b c KLEPEŠTA 1924, strana 2
  9. ↑ KADAVÝ, František. ČAS v době růstu a budování [online]. Sezimovo Ústí: Hvězdárna Františka Pešty, 2015 [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ KLEPEŠTA 1924, strana 4
  11. ↑ KLEPEŠTA 1937, strana 119
  12. ↑ Ibn-Rushd. Gazetteer of Planetary Nomenclature [online]. USGS [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Šafařík. Gazetteer of Planetary Nomenclature [online]. USGS [cit. 2019-04-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ Povrch měsíce : Učební pomůcka pro školy všeobec. vzdělávací a pedagogické / Josef Klepešta, František Fischer. In: [s.l.]: Národní knihovna Dostupné online.
  15. ↑ J. B. PhMr. František Fischer zemřel. Říše hvězd. 1967, roč. 48, čís. 1, s. 14. Dostupné online. 

Literatura

  • KLEPEŠTA, Josef. Nová soukromá hvězdárna v Praze. Říše hvězd. 1924, roč. 5, čís. 2, s. 1–4. Dostupné online [cit. 2019-04-25]. 
  • KLEPEŠTA, Josef. Dvacet let mezi přáteli astronomie. Praha: [s.n.], 1937. 145 s. Dostupné online. 
  • KOVÁŘ, Štěpán. Hvězdárna Františka Fischera v Praze Podolí (1923). Kosmické rozhledy. 2002, roč. 40, čís. 2, s. 8–9. Dostupné online [cit. 2019-04-25]. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hvězdárna Františka Fischera v Praze-Podolí (2019).jpg
Autor: Michal Bělka, Licence: CC BY-SA 4.0
Bývalá soukromá hvězdárna Františka Fischera. Fungovala od roku 1924 do smrti majitele v roce 1966. Snímek pořízen v dubnu 2019.
Ibn-Rushd crater LRO WAC.jpg
Ibn-Rushd crater, on the moon. Lunar Reconnaissance Orbiter Wide Angle Camera (WAC) mosaic.
Kopule Fischerovy hvězdárny.jpg
Autor: Michal Bělka, Licence: CC BY-SA 4.0
Kupole bývalé soukromé hvězdárny Františka Fischera v Praze-Podolí, Na Zlatnici 16.