Hydroxid hlinitý

Hydroxid hlinitý
Obecné
Systematický názevHydroxid hlinitý
Anglický názevAluminium hydroxide
Německý názevAluminiumhydroxid
Sumární vzorecAl(OH)3
VzhledBílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS21645-51-2
SMILESO[Al](O)O
Vlastnosti
Molární hmotnost78,003 g/mol
Teplota tání300 °C
Hustota2,42 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa12,39 (20 °C)
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		nerozpustný v ethanolu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		?
Součin rozpustnosti3,72×10−33 (20 °C)
Struktura
Krystalová strukturaamorfní
jednoklonná
Koordinační geometrierovnostranný trojúhelník
Tvar molekulyrovnostranný trojúhelník
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−1 275,8 kJ/mol
Standardní molární entropie S°70,1 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−1 157 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp1,193 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-větyR36, R37, R38
S-větyS26, S36
Teplota vzníceníNení vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hydroxid hlinitý (Al(OH)3) je nejstabilnější sloučeninou hliníku za standardních podmínek. Je amfoterní: v kyselém prostředí tvoří kationty [Al(H2O)6]3+, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový aniont [Al(H2O)2(OH)4]−. Toto jsou dva nejčastější ionty ve zředěném roztoku. V zásaditějších roztocích vznikají vícejaderné ionty, např. [(H2O)4Al(μ-OH)2Al(H2O)4]4+.[2]

Výskyt v přírodě

Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál gibbsit (hydrargillit, γ Al(OH)3). Je také jednou ze složek nejvýznamnější hliníkové rudy bauxitu, společně s dalšími formami hydratovaného oxidu hlinitého a hydratovaného oxidu železitého.

Srážením z alkalických roztoků lze připravit α-Al(OH)3 (bayerit), který se v přírodě nevyskytuje. Tato forma hydroxidu hlinitého je méně stálá než gibbsit.

Použití

Používá se jako jedno z adjuvant. Ve vodárenství se využívá k čiření vody, což je jedna z operací při výrobě pitné vody.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Aluminium hydroxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ GREENWOOD, N.N.; EARNSHAW, A. Chemie prvků. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 1635 s. ISBN 80-85427-38-9. S. 272–273. 
  3. ↑ Čiření vody

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce