Hylaeosaurus

Jak číst taxoboxHylaeosaurus
Stratigrafický výskyt: Spodní křída, asi před 140 až 136 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Fosilie hyleosaura
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádThyreophora
InfrařádAnkylosauria
ČeleďAnkylosauridae
PodčeleďPolacanthinae
RodHylaeosaurus
Mantell, 1833
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hylaeosaurus, z řeckých slov υλη (hylē, česky: les) a σαυρος (sauros, česky: ještěr), je nejméně známým z trojice prehistorických zvířat, která roku 1842 použil paleontolog Richard Owen při definování nové skupiny Dinosauria (další byli Iguanodon a Megalosaurus).[1]

Význam

Po iguanodonovi to byl již druhý neptačí dinosaurus, kterého formálně popsal lékař a amatérský paleontolog Gideon Algernon Mantell.[2] Celkově se jednalo o třetího vědě známého dinosaura.[3] Ačkoliv dodnes ještě nebyl vypreparován z bloku kamene, v němž byl vyzvednut, je to nejlepší exemplář tohoto primitivního rodu obrněných dinosaurů, jaký mají paleontologové k dispozici. Jméno dinosaura Mantell nejprve zdůvodnil místem nálezu, později zase tvrdil, že má odkazovat na kdysi zalesněnou oblast Wealden v jižní Anglii, která dala název tzv. wealdenským geologickým vrstvám ze spodní křídy. Hylaeosaurus se stal prvním známým tyreoforem, tedy „obrněným“ dinosaurem v historii. Jeho fosilie byly objeveny po odstřelu skály v lomu u Tilgate Forest (Východní Sussex) v roce 1832.[4]

Popis

Historická rekonstrukce hyleosaura od Benjamina W. Hawkinse, rok 1871.

Hylaeosaurus žil v období geologického věku valanginbarrem ve spodní křídě. Podle Gregoryho S. Paula dosahoval délky 5 metrů a hmotnosti 2000 kg.[5] Podobné rozměry odhaduje také paleontolog Thomas R. Holtz, Jr.[6] Pohyboval se po všech čtyřech a tělo měl na ochranu před predátory pokryté pláty, z nichž vystupovaly ostny táhnoucí se v řadách podél těla a hřbetu. Jeho délka byla dříve odhadována až na 7,6 metru, ve skutečnosti ale byla spíše nižší.[7]

Zařazení

Hylaeosaurus byl vývojově primitivním zástupcem čeledi Nodosauridae.[8] Novější výzkumy dokládají, že tento rod byl vědecky platný (validní).[9]

Odkazy

Reference

  1. SOCHA, Vladimír (2020). Pravěcí vládci Evropy. Kazda, Brno. ISBN 978-80-88316-75-6. (str. 23)
  2. https://markwitton-com.blogspot.com/2019/05/the-science-of-crystal-palace-dinosaurs_30.html
  3. https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_h/hylaeosaurus.php
  4. http://www.dinochecker.com/dinosaurs/HYLAEOSAURUS
  5. Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 228 (anglicky)
  6. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 40). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  7. http://www.prehistoric-wildlife.com/species/h/hylaeosaurus.html
  8. Archivovaná kopie. fossilworks.org [online]. [cit. 2020-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-13. 
  9. Thomas J. Raven, Paul M. Barrett, Stuart B. Pond & Susannah C. R. Maidment (2020). Osteology and Taxonomy of British Wealden Supergroup (Berriasian–Aptian) Ankylosaurs (Ornithischia, Ankylosauria). Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e1826956. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2020.1826956

Literatura

  • Han, F.; et al. (2014). A new basal ankylosaurid (Dinosauria: Ornithischia) from the Lower Cretaceous Jiufotang Formation of Liaoning Province, China. PLoS ONE. 9 (8): e104551: 1–17.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Hylaeosaurus armatus.png
Autor: Sven Sachs, Jahn J. Hornung, Licence: CC BY 2.5
Holotype specimen of Hylaeosaurus armatus Mantell, 1833 (NMH R3775) from the Grinstead Clay Formation (late Valanginian) of Tilgate Forest, Sussex, southern England.
Hylaeosaurus.jpg
Hylaeosaurus by Benjamin Waterhouse Hawkins (1807-1889) from Johnsons Natural History 1871 United States