Hynek Žlebský z Lichtenburka

Hynek Žlebský z Lichtenburka
Narození14. století
Úmrtí2. listopadu 1351
ChoťAnežka z Landštejna
DětiAnežka z Lichtenburka
Eliška z Lichtenburka
Markéta z Lichtenburka
RodičeVáclav Žlebský z Lichtenburka a NN
RodŽlebští z Lichtenburka
Příbuzníneznámá jeptiška v Pohledu (sourozenec)
Boleslav III. Minsterberský[1] a Jindřich I. Minsterberský (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hynek Žlebský z Lichtenburka (asi mezi roky 1305 a 13102. listopadu 1351) byl český šlechtic z žlebské větve rodu Lichtenburků.

Narodil se jako jediný syn Václava Žlebského z Lichtenburka a jeho manželky Anežky asi mezi roky 1305 a 1310. Když mu mezi lety 1312 a 1314 jeho otec zemřel, nebyl ještě zletilý. Správy rodových statků se proto ujala jeho babička Matylda ze Žleb. Jednalo se o území v Dolním Poohří s hradem Klapým (dnešní Hazmburk), žlebské panství s hradem Žleby a hrad Ronovec s městečkem Bělou. Matylda zemřela roku 1327 a Hynek se tak stal jediným vládcem svého panství. Své statky v Dolním Poohří s hradem Klapým a hrad Ronovec s přilehlým panstvím s králem Janem Lucemburským zřejmě směnil za hrad Poděbrady a výnosné panství, které k němu náleželo. Toto dominium získal v roce 1345. Následně se zařadil do úzkého kruhu důvěrníku krále Karla IV. Protože Hynek roku 1351 zemřel bezdětný, jeho poděbradské dominium zdědil jeho zeť Boček z Kunštátu a Poděbrad.

Život

Pečeť Hynkova otce Václava Žlebského z Lichtenburka

Hynek Žlebský z Lichtenburka se narodil asi mezi roky 1305 a 1310 jako jediný syn z manželství Václava Žlebského z Lichtenburka a jeho manželky Anežky. Když mu jeho otec mezi lety 1312 a 1314 zemřel, byl ještě dítě. Správy rodových statků se proto ujala jeho babička Matylda ze Žleb, jež vystupovala jako velmi energická žena. Po otci Hynek zdědil území v Dolním Poohří s hradem Klapým (dnešní Hazmburk) a žlebské panství s hradem Žleby. Dědictví Hynkovi zanechal ale také jeho strýc Čeněk Žlebský z Ronovce, které sestávalo z hradu Ronovce a městečka Bělé. Hynek Žlebský se tak stal patrně nejmajetnějším Lichtenburkem. Od roku 1327, kdy Matylda zemřela, Hynek působil jako samostatný vládce svého panství. Matylda Hynkovi dědictví dokázala udržet v původním rozsahu.[2]

Hynek po smrti své babičky Matyldy začal usilovat o získání královského hradu Poděbrady s bohatým a významným panstvím, které k němu náleželo. Součástí této snahy bylo podle Jana Urbana zřejmě předání hradu Klapého a Ronovce s panstvími, které k nim patřily, do královského vlastnictví.[3] V případě hradu Klapého se však August Sedláček a Dobroslava Menclová domnívali, že do královského vlastnictví přešel už za života Hynkova otce Václava před rokem 1314,[4][5] jakkoli toto tvrzení v pramenech nemá žádnou oporu. Jednoznačně není doloženo ani předání hradu Ronovce. Svoje snahy Hynek završil roku 1345, kdy mu král Jan Lucemburský hrad Poděbrady s přilehlým panstvím udělil do „ušlechtilého manství“, což posílilo Hynkovu mocenské i hospodářské postavení. Svojí pozici Hynek upevnil sňatkem s Anežkou, dcerou významného velmože Viléma z Landštejna.[6] S tímto sňatkem souvisí historka o tom, jak se Hynek po svatbě dozvěděl o určitém stupni příbuzenství se svou manželkou a naléhal proto na papežskou kurii tak dlouho, dokud ke svatbě nevydala dodatkový dispens.[7]

Podobizna Karla IV. na Votivním obrazu Jana Očka z Vlašimi

V roce 1337 Hynek zasedal u zemském soudu. V únoru 1345 svědčil při rozdělení rodového majetku mezi syny Jindřicha z Lipé. Na vrcholu své politické kariéry Hynek stanul v druhé polovině v 40. let, kdy se zařadil do úzkého kruhu důvěrníků kolem moravského markraběte a pozdějšího českého krále Karla IV. V září 1347 se Hynek zúčastnil Karlovy korunovace, v září a říjnu 1348 českého krále zase doprovázel při tažení do Braniborska. Roku 1349 se Hynek stal jedním z nejčastějších svědků královských listin. Dne 2. listopadu 1351 však ve věku kolem 45 let zemřel.[8] Protože po sobě nezanechal žádného mužského potomka, poděbradské panství po něm zdědil jeho zeť, manžel jeho dcery Elišky, Boček z Kunštátu a Poděbrad.[9] Žlebské panství měla do konce svého života užívat vdova po Hynkovi Anežka z Landštejna, po jejíž smrti panství formou prodeje spadlo na císaře Karla.[10]

Majetek

Zřícenina hradu Ronovce

Hynek vlastnil některé majetky v Dolním Poohří. Nejednalo se však o souvislé panství, a není proto jisté co všechno mu zde patřilo. Tato oblast byla zřejmě poměrně lukrativní, protože byla velmi vhodná pro zemědělství a procházelo tudy několik obchodních stezek. Lichtenburkové zde možná vlastnil hrad Klapý (dnešní Hazmburk). Hospodářským centrem dominia v Dolním Poohří byly zřejmě Libochovice.[11] Hlavním Hynkovým hradem byly Žleby, ke kterým patřila Uhelná Příbram, vesnice Žleby, Zehuby, jež Hynek s babičkou Matyldou skoupil v roce 1327, dále Skovice, Markovice, Biskupice, Zaříčany a Tři Dvory.[12] Hynek dále vlastnil městečko Bělou a hrad Ronovec, ke kterému patřila Dolní Krupá, Čachotín, Horní Krupá, Rozsochatec, Cibotín a Kojetín, u kterého se patrně naházely štoly na dolování stříbra.[13]

Hynek své statky v Dolním Poohří s hradem Klapým a hrad Ronovec s přilehlým panstvím s králem Janem Lucemburským směnil za hrad Poděbrady a výnosné panství, které k němu náleželo. Pod něj spadalo městečko Poděbrady a vesnice Štolmíř, Dobřichov, Pečky, Chrást, Velenka, Sadská, Hradištko, Písty, Zvěřínek, Zdebudice, Polabec, Kluk, Sokoleč, Osek, Zboží, Kouty, Choťánky, Pátek, Křečkov, Větrostráže a dvory Babín a Nový Dvůr. Toto dominium Hynek získal v roce 1345. Jednalo se o velmi lidnatou, rozsáhlou a lukrativní oblast.[14]

Pečetě

Hynkovy pečetě se dochovaly z roku 1327, 1329 a 1345. Pečeť z roku 1327 byla okrouhlá s průměrem 29 milimetrů. Zachovala se ve velmi otřelém stavu. Na listiny se věšela pergamenovým proužkem. V poli se nacházel gotický štít skloněný vpravo, v němž byly zkřížené ostrve a jenž měl kbelcový helm. V klenotu se nacházela ryba. Pole zdobil rostlinný dekor oddělený provazcem. Na pečeti gotickou majuskulou stál opis +.S.h.InCOnE.SLEWEIn. Vnější okraj pečeti byl linkovaný. Další Hynkova pečeť z roku 1329 byla okrouhlá s průměrem 26 milimetrů vyrobená z přírodního vosku a na listiny se rovněž věšela pergamenovým proužkem. V poli měla hrncový helm s přikryvadly z profilu, v jehož klenotu byla kyta přeložená rybou. Po stranách pečeť zdobil rostlinný dekor. Pole oddělovala linka. Stál na ní opis + S. hInCOnIS.DE.LVChTENBVRCh. Poslední zachovalá Hynkova pečeť z roku 1345 byl také okrouhlá a přivěšená pergamenovým proužkem. V poli měla gotický štít skloněný vpravo a helm s přikryvadly. V klenotu se nacházela vysoká kyta přeložená rybou. V poli byly podle Augusta Sedláčka sepjaté ruce a písmeno C. Stál na ní opis +S HINCOnIS D ZLEBEn, jež byl oddělen linkou.[15]

Potomci

1. manželství ∞ Anežka z Landštejna

Odkazy

Reference

  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. URBAN, Jan. Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X. S. 195. [dále jen Lichtenburkové]. 
  3. Lichtenburkové, 195–196.
  4. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. S. 2–3. [dále jen Hrady, zámky a tvrze]. 
  5. MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1972. S. 350. 
  6. Lichtenburkové, s. 197–198, 446.
  7. Hrady, zámky a tvrze, s. 78.
  8. Lichtenburkové, s. 198–199.
  9. PLAČEK, Miroslav; FUTÁK, Peter. Páni z Kunštátu. Rod erbu vrchních pruhů na cestě k trůnu. Praha: Lidové noviny, 2006. 705 s. ISBN 80-7106-683-4. S. 334. 
  10. BLÁHOVÁ, Marie. Dějiny panství Žleby (od počátku do roku 1634). Hradec Králové, 2015. 117 s. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Beran. s. 11–14. [dále jen Dějiny panství]. Dostupné online.
  11. SOMER, Tomáš. Smil, z Boží milosti pán z Lichtenburka. Dějiny osobnosti, osobnost v dějinách. Olomouc, 2012. 258 s. Disertační práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra historie. Vedoucí práce David Papajík. s. 102–104 a 109–118. Dostupné online.
  12. Dějiny panství, s. 10–12.
  13. Lichtenburkové, s. 97–98.
  14. Lichtenburkové, s. 195–198.
  15. PÁTKOVÁ, Hana. Exkurz 2 Poznámky k heraldice a sfragistice pánů z Lichtenburka. In: URBAN, Jan. Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-579-X. S. 380–381.
  16. JASIŃSKI, Kazimierz. Rodowód Piastów Ślaskich. Tom 2, Piastowie świdniccy, ziebiccy, głosowscy, źaganscy i oleśniccy. Wrocław: Zakł. Narod. im. Ossolińskich, 1975. 223 s. S. 51. (polsky) 

Literatura

  • BLÁHOVÁ, Marie. Dějiny panství Žleby (od počátku do roku 1634). Hradec Králové, 2015. 117 s. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zdeněk Beran. Dostupné online.
  • BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402. Praha: Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4. 
  • KAVKA, František. Karel IV.: historie života velkého vladaře. Praha: Mladá fronta, 1998. 361 s. ISBN 80-204-0753-7. 
  • PÁRYSOVÁ, Františka. Moc a sláva zkřížených ostrví. Kariéra Ronovců v době lucemburské. Praha, 2008. 181 s. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Lenka Bobková. Dostupné online.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Karel IV. Život a dílo (1316–1378). 2. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1980. 721 s. 
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296–1346. K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1994. 658 s. ISBN 80-205-0291-2. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. 
  • ŠUSTA, Josef. České dějiny II./2. Král cizinec. Praha: Jan Laichter, 1939. 602 s. Dostupné online. 
  • ŠUSTA, Josef. České dějiny II/3. Karel IV. Otec a syn 1333–1346. Praha: Jan Laichter, 1946. 535 s. 
  • ŠUSTA, Josef. České dějiny II/4. Karel IV. Za císařskou korunou 1346–1355. Praha: Jan Laichter, 1948. 437 s. 
  • URBAN, Jan. Lichtenburkové: vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-579-X. 
  • VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. 

Média použitá na této stránce

Ronovec.JPG
Autor: Pohlud, Licence: CC BY-SA 3.0
Zbytky paláce na Ronovci.
Pečeť Václava Žlebského.jpg
Kresba pečeti Václava Žlebského z Lichtenburka od Augusta Sedláčka, Hrady, zámky a tvrze - díl XII. Čáslavsko