Hynek Luňák
Hynek Luňák | |
---|---|
Hynek Luňák | |
Narození | 12. dubna 1926 Praha, Československo |
Úmrtí | 14. května 2014 (ve věku 88 let) Třebíč, Česko |
Povolání | malíř a grafik |
Manžel(ka) | Marie Luňáková |
Webová stránka | hynek |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hynek Luňák (12. dubna 1926, Praha – 14. května 2014 Třebíč[1]) byl český malíř a grafik, jeho práce jsou v četných galeriích a soukromých sbírkách v České republice a ve světě.
Život
Hynek Luňák se narodil 12. dubna 1926 v Praze. V letech 1937–1941 v Třebíči navštěvoval reálné gymnázium a pak studoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici. Svým původním vzděláním byl technik a konstruktér. Pracoval v Sezimově Ústí, ve Zlíně a od roku 1950 v Západomoravských strojírnách v Třebíči jako konstruktér pletacích strojů. Od roku 1956 byl často posílán na služební cesty do zahraničí, zejména do Itálie, kde měl možnost seznámit se s bohatými uměleckými a historickými památkami této země.
Podnikl řadu soukromých cest, vždy za poznáním, s možností rozšíření vědomostí z historie a výtvarného umění. Od roku 1948 se účastnil výtvarných kroužků LUT v Gottwaldově (Zlíně), v Táboře a Třebíči, kde byli jeho učiteli akad. mal. prof. Vladimír Hroch, akad. mal. Josef Kousal a zejména prof. Novotný. V dalších letech se zúčastňoval malířských školení vedených Františkem Grossem, akad. malířem Šámalem a prof. Antonínem Kybalem.[2] Některé jeho práce získaly už v této době mezinárodní ocenění.
V 50. a 60. letech se věnoval konstruktivistické malbě a kresbě s tematikou přístavů, lodí a jeřábů. Od počátku 70. let upřednostňoval kresbu tužkou a pastelem, v grafice kamenotisk, techniku litografie. Vybírá si náměty z domova i ze zahraničních cest, především z Vysočiny, českých a slovenských hor, z Anglie, Bretaně, Řecka, Izraele. Rád se toulal krajinou, která mu byla často inspirací pro další práci. Zaujalo ho překrásné okolí Třebíče, údolí obou řek Jihlavy a Oslavy a především město samotné. A tak věnoval trvalý zájem grafické tvorbě a tvoří obrazy s motivy Třebíče a především malebných zákoutí Zámostí.
V díle Hynka Luňáka se vždy prolínaly dva světy, svět zasněného umělce a svět precizního technika a konstruktéra, kterého nejrůznější konstrukce nejen fascinují, ale protože jim rozumí, dovede je vnořit do děl s antickými památkami. Nejobdivuhodnějšími jsou jeho kreslířské a grafické práce s motivy antické architektury. Vychází z konkrétní, většinou osobně poznané podoby krajiny, měst a památek, do kterých vkládá převážně stavební a technické prvky, které byly s těmito místy spojeny v době dávno minulých civilizací a dotváří je podle své představivosti a fantazie. Cyklus Brány – Lví brána v Mykénách, Brána stojícího času v Pompejích, Brána letního slunovratu Stonehenge v Anglii, to nejsou jenom reminiscence na místa známá z dějin umění a architektury, to je obdiv ke kontinuitě génia lidského ducha, jeho zvídavosti a vynalézavosti, obdiv k jeho touze po hledání nedostupného a nedosažitelného.[3]
Výtvarné činnosti se intenzivně věnoval od roku 1986, kdy odešel do důchodu. Byl členem Unie výtvarných umělců ČR – členem SVUV v Jihlavě. Je zapsán v Národním registru profesionálních výtvarných umělců ČR. Pravidelně se zúčastňoval výstav pořádaných SVUV v Jihlavě, výstav ex libris Chrudim, jako host vystavoval své práce v Hollaru, a výstav drobné grafiky i v zahraničí. Miloval vše krásné, obdivoval přírodu a v ní hledal časté náměty. Zajímal se o historii a jeho vědomosti za dlouhá léta studia byly obsáhlé. Všechny plány byly přerušeny a ukončeny 14. května 2014, kdy zemřel ve věku 88 let.
Dílo
Používal techniku kamenotisku, kreslil a používal litografii.[1]
Rodina
S manželkou pedagožkou Mgr. Marií Luňákovou měl dceru Renátu, provdanou Connors, měl také vnuka Daniela.
Samostatné výstavy
- 1970 – Florencie (Itálie), Galerie Lo Sprone
- 1975 – Jihlava, Oblastní galerie Vysočiny
- 1977 – Třebíč, Jednotný klub pracujících
- 1978 – Praha, Malá galerie Československého spisovatele
- 1979 – Třebíč, Okresní knihovna
- 1981 – Brno, Malá galerie Československého spisovatele; Velké Meziříčí, Jednotný klub pracujících Vysočina
- 1982 – Třebíč, Okresní knihovna
- 1986 – Třebíč, Kulturní a vzdělávací zařízení MěstNV
- 1987 – Brno, foyer kina Družba
- 1991 – Los Angeles BKH FINE ART GALLERY, kolektivní
- 1993 – Třebíč, Kulturní a vzdělávací zařízeni MěstNV
- 1994 – Náměšť nad Oslavou, Stará radnice
- 1995 – Třebíč, galerie firmy HTC Computer
- 2006 – Jindřichův Hradec, galerie INSPIRACE
- 2008 – Třebíč, Galerie Chodba Katolického gymnázia
- 2011 – Třebíč, Městská knihovna
- 2011 – Třebíč, Zadní synagoga
- 2014 – Třebíč, Hotel Joseph 1699
- 2015 – Třebíč, Galerie Kruh v Zámostí
- 2016 – Třebíč, Malovaný dům
- 2017 – Nové Město na Moravě, Horácká galerie[4]
- 2018 – Třebíč, Galerie Tympanon[5]
- 2018 – Praha, Galerie PRE
- 2018 – Velká Bíteš, Městské muzeum Velká Bíteš Kroje
- 2019 - Velká Bíteš, Městské muzeum ve Velké Bíteši Lidová architektura na Horácku
- 2023 - Třebíč, Městská knihovna v Třebíči Horácké kroje
Ilustrační tvorba
- 1988 – Alexej Pludek, Takových tisíc let, Blok Brno, 1988
Reference
- ↑ a b DOČEKAL, Jan. O díle Hynka Luňáka: Pocity konstruktéra a výtvarníka jsou totožné. Literární noviny [online]. Literární noviny, 2019-02-15 [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-01.
- ↑ Životopisné údaje [online]. [cit. 2017-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12.
- ↑ DOČEKAL, Jan. Velmi stručně. Horácké noviny [online]. [cit. 2017-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-12.
- ↑ http://abart-full.artarchiv.cz/dokumenty.php?IDdokumentu=158990
- ↑ ap. Luňák kreslil antiku, stroje, domy i kroje. Horácké noviny [online]. Yashica, 2018-02-21 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hynek Luňák na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Dokument Hynek Luňák v informačním systému abART
- Horácké noviny
- Horácké noviny
- Horácké noviny
- ihonem.cz
- Objektiv
- Objektiv
- Objektiv
- Galerie českého umění Archivováno 11. 12. 2017 na Wayback Machine.
- Moravské zemské muzeum Archivováno 11. 12. 2017 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“