Hynek z Poděbrad

Hynek z Poděbrad
Hynek z Poděbrad (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Narození	18. května 1452 Praha
Úmrtí	1. července 1492 (ve věku 40 let) Poděbrady
Místo pohřbení	Kladsko
Povolání	spisovatel, překladatel, básník, diplomat a politik
Choť	Kateřina Saská (od 1471)[1]
Děti	Anna Kateřina Minsterberská
Rodiče	Jiří z Poděbrad a Johana z Rožmitálu
Příbuzní	Zdenka Česká, Ludmila z Poděbrad, Barbora z Poděbrad, Boček z Poděbrad, Viktorín z Poděbrad, Kateřina z Poděbrad a Jindřich I. starší z Minsterberka (sourozenci) Adam I. z Hradce (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský (německy Heinrich der Jüngere von Münsterberg; 17. května 1452 Poděbrady – 11. července 1492 Poděbrady)^{[2][pozn. 1]} byl syn krále Jiřího z Poděbrad, český diplomat a spisovatel. Do historie se zapsal hlavně jako autor děl s milostnými motivy a první český překladatel Dekameronu (části).

Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad – jediným synem Jiříkovy druhé manželky Johany z Rožmitálu, který se dožil dospělosti. Protože jméno Hynek se do němčiny překládalo jako Heinrich, to je Jindřich, v německých textech je uváděn jako Jindřich mladší. Král Jiří dbal na vzdělání svých synů a i Hynek získal u pražského dvora základy humanistického vzdělání. Jeho učitelem byl jistý Martin Rokycana.

Když Jiří již jako český král uzavřel v Chebu 25. dubna 1459 smlouvu mezi Českým královstvím a Saským kurfiřtstvím, která měla pevně stanovit hranice mezi oběma zeměmi, byly dohodnuty i vzájemné sňatky dětí panovníků a Hynek byl zasnouben s Kateřinou (* 1453, † 10. 7. 1491), mladší dcerou Viléma Saského, zvaného Chrabrý (1425–1482). Svatba se uskutečnila až v roce 1471, krátce před smrtí krále Jiřího.

V roce 1462 císař Fridrich III. povýšil Hynka a jeho bratra Jindřicha do stavu říšských knížat jako odměnu za Jiříkovu vojenskou a diplomatickou pomoc při obklíčení ve Vídni. Spolu s nejstarším bratrem Viktorínem, který byl povýšen již dříve, drželi Jiřího synové hrabství kladské a knížectví minsterberské, které jim král potom v roce 1465 udělil dědičně jako léna České koruny.

Ačkoli synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Až do roku 1472 drželi bratři rodinné statky v nedílu. Při rozdělení majetku na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, později zdědil po matce Lichtenburk, Mělník a Teplice. Hospodařit však Hynek příliš neuměl a kvůli rozmařilému životu se často ocital v dluzích.

V roce 1473 Hynek konvertoval ke katolicismu. Vstoupil i do politiky - na sněmu v Benešově téhož roku byl ustanoven jedním ze čtyř „zemských řiditelů“ jako zástupce Vladislavovy strany. Brzy si však krále pohněval pro přátelské styky s protikrálem Matyášem Korvínem. Protože nebyl schopen splácet své dluhy, zastavil za 20 000 dukátů Matyášovi panství Kolín, které získal v roce 1475 od svého bratra Viktorína. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. S králem Matyášem cestoval jako přední člen jeho družiny do Itálie a působil též na jeho dvoře v Budíně. (Zde byla utvořena společnost Academia Corvina, jejímiž členy byly význačné kulturní osobnosti a která měla k dispozici několik tisíc svazků humanistické literatury nově založené korvínské knihovny.)

Spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478 a Hynek se stal královým rádcem a pomocníkem. V roce 1483, když se v Praze rozpoutaly nepokoje, dělal prostředníka mezi městem a králem. Měl i nemalé zásluhy na dojednání náboženského smíru v Čechách v roce 1485.^[3]

V roce 1488 se Hynek spolu s bratrem Jindřichem připojil k slezským knížatům, která se vzepřela proti Matyášově rozpínavosti. Za toto jednání byl však nucen postoupit Matyášovi panství Poděbrady a Kostomlaty a jejich doživotní užívání mu bylo ponecháno jen z milosti (po Matyášově smrti získal Kostomlaty zpět).

S Kateřinou Saskou měl jedinou dceru Annu, která byla provdána za staršího jihočeského šlechtice Jindřicha IV. z Hradce. Se svou milenkou Kateřinou Vojkovou ze Štítar a ze Strážnice měl několik dětí, mezi nimi syna Fridricha, kterému odkázal Kunštát a Kostomlaty. Za své hlavní dědice však ustanovil svého bratra Jindřicha Minsterberského a jeho syny.

Byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví a žil dosti nevázaným životem. Rád pořádal hostiny a turnaje. Své umění v zápase i tanci často předváděl na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně. Při turnaji v roce 1482 na Staroměstském náměstí dosáhl i veřejné pochvaly. Na válečném poli však nijak nevynikl.

Je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou.^[3] Na tuto nemoc zemřel v červenci 1492 na hradě v Poděbradech. Jeho ostatky byly převezeny do Kladska a pohřbeny do zdejší rodinné hrobky v kostele Panny Marie Růžencové při klášteře minoritů. Roku 1558 byly ostatky všech 8 členů rodiny přeneseny do hlavního farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Byl autorem, který vnesl do literatury prvky renesance. Přeložil 11 novel z Dekameronu a přidal k nim jednu novelu vlastní. Hynkovy překlady vydal Antonín Grund, spolu s Hynkovým pokusem o původní českou novelu, pod názvem Boccaciovské rozprávky. Psal především zábavnou prózu, pro své překlady si vybíral vesměs témata milostná až erotická. V jeho tvorbě se prolínají středověké a renesanční prvky. Důležité je, že tradiční středověké prvky užil ve skladbách jiného zaměření. Novum nalézáme v užití bezrozměrného verše. Nemalý význam má také to, že Hynek psal česky, přičemž jazykem humanistů byla latina. Byl vnímán jako hříšník kvůli cizoložství a smilství, proto byl také označován hanlivými přízvisky nejnemravnější a nejnecudnější.

Jeho díla mají erotický nádech, projevuje se v nich renesanční pohled na svět. Jeho tvorba se dochovala v Neuberském sborníku,^[4] jehož vznik klademe do posledního desetiletí 15. století. Sborník byl značně poškozen, některé listy vytrhány.

Zajímal se také o alchymii. Je mu věnována část expozice v Muzeu alchymie v Kutné Hoře, neboť právě v centru města získal v roce 1480 do svého držení Knajslíkovský dům.

Původní dílo:^[5]

1. próza: O štěstí; Ctnost, Rytíř a Moudrost; novela O jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu
2. poezie: O ženitbě; Boj Štěstí s neštěstím; Veršové o milovníku; Májový sen (dostupné online); Stesk na ženitbu

• FELCMAN, Ondřej; FUKALA, Radek, a kol. Poděbradové. Rod českomoravských pánů, kladských hrabat a slezských knížat. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 761 s. ISBN 978-80-7106-949-2. 
• FUKALA, Radek. Münstrberkové. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-470-2. S. 95–106.
• GLOGOWSKI, Stefan. Genealogia Podiebradów. Gliwice: Urzad Miasta i Gminy Ziebice ; Muzeum v Gliwicach, 1997. 156 s. (polsky) 
• GLOGOWSKI, Stefan. Potomci krále Jiřího z Poděbrad : (Genealogie knížat z Minstrberka). Ostrava: Klub genealogů a heraldiků, 1989. 83 s. 
• Ottův slovník naučný, heslo Hynek z Poděbrad. Sv. 19, str. 1000. Dostupné online.

• Humanismus a renesance v české literatuře

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hynek z Poděbrad
• Hynek z Kunštátu na stránkách husitstvi.cz