Hynek ze Švamberka

Hynek ze Švamberka
Narození1452
Úmrtí10. června 1489 (ve věku 36–37 let)
Místo pohřbeníkatedrála svatého Víta
ChoťKunhuta ze Šternberka (od 1475)[1]
DětiKryštof ze Švamberka
Jan ze Švamberka[2]
RodičeBohuslav VII. ze Švamberka a Lidmila z Rožmberka[3]
Rodpáni ze Švamberka
PříbuzníJindřich ze Švamberka[4], Johana ze Švamberka[5], Jan ze Švamberka[5], Kašpar ze Švamberka[5], Anežka ze Švamberka[5] a Markéta ze Švamberka[5] (sourozenci)
Jindřich III. starší ze Švamberka[6] a Johana ze Švamberka[6] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Hynek ze Švamberka (okolo roku 1452? – 10. června 1489 v Praze) byl český šlechtic z rodu pánů ze Švamberka. Většinu života zastupoval svého otce Bohuslava ve správě rodového majetku a aktivně se účastnil mnoha ozbrojených konfliktů na jižních a jihozápadních hranicích Čech. Oženil se s Kunhutou ze Šternberka, s níž měl celkem osm dětí.

Rodina

Hynek ze Švamberka byl nejstarším synem a jediným potomkem z prvního manželství Bohuslava ze Švamberka s Lidmilou z Rožmberka. Jediným vodítkem k době Hynkova narození je sňatek rodičů, kteří byli oddáni v únoru roku 1452.[7] Dne 12. listopadu 1475 se na Zelené hoře oženil s Kunhutou ze Šternberka, dcerou Zdeňka Konopišťského ze Šternberka.[8] Narodili se jim:[9]

  • Jindřich II. ze Švamberka
  • Kryštof I. ze Švamberka, zakladatel zvíkovské rodové větve
  • Bohuslav VIII. ze Švamberka († 1512), oženil se s Markétou Šlikovou
  • Jan IV. ze Švamberka, zakladatel borské rodové větve
  • Volf ze Švamberka († 1505), oženil se s Annou z Gutštejna
  • Zdeněk ze Švamberka († 1495)
  • Markéta, klariska v Českém Krumlově
  • Anna, klariska v Českém Krumlově

Hynkův život byl ovlivněn nejasným duševním onemocněním,[10] na jehož základě se jeho otec rozhodoval, zda se nástupcem správy rodového majetku stane Hynek nebo jeho mladší bratr Jindřich I. ze Švamberka.[11] Komu správa majetku připadne měli rozhodnout bratři Vok z Rožmberka, Petr z Rožmberka, dále Jan Strakonický ze Švamberka, Dobrohost z Ronšperka a Děpolt Popel z Lobkovic,[12] ale Hynek nakonec zemřel dříve než jeho otec.[11] Roku 1488 je doloženo Hynkovo léčení v Praze, kde také 10. června[11][13][pozn. 1] 1489 zemřel. Pohřben byl v katedrále svatého Víta, kde se dochoval jeho náhrobní kámen.[11]

Kariéra

V mládí Hynek zastupoval svého otce při správě borsko-krasíkovského panství.[8] V roce 1486 koupil ves Muckov od svého příbuzného Buriana Muckovského ze Švamberka, který jako poslední ze zchudlé muckovské větve rodu tuto vesnici vlastnil.[12] Na borském panství pokračoval v otcově úsilí o rozvoj tamních rybníků.[10] V roce 1478 získal důlní privilegium od krále Vladislava Jagellonského, které mu umožňovalo provozovat doly na dědičných i zápisných panstvích.[14]

Hlavním náplní Hynkovy činnosti bylo válečnictví. Poprvé se samostatně účastnil vojenských akcí po boku Buriana z Gutštejna a dalších šlechticů proti řezenskému biskupství, které údajně v Řezně poskytovalo útočiště Tomasi Schweizerovi, nepříteli Švamberků. O smír mezi oběma stranami se marně snažil vévoda Ludvík Landshutský, kterém Švamberkové sloužili.[10]

Ve válce Vladislava Jagellonského s Matyášem Korvínem stál i se svým otcem na straně Matyáše Korvína. Bohuslav VII. se po čase dostal do sporu s Korvínem a v lednu 1478 jím byl zajat.[15] Hynek se poté přestěhoval na Zvíkov,[16] zastoupil otce v jeho funkci rožmberského regenta a uzavřel mírovou smlouvu s králem Vladislavem Jagellonským. Jeho příbuzný Racek ze Švamberka z bušovicko-střapolské rodové větve, hejtman na Hluboké, buď o smlouvě nevěděl, nebo ji ignoroval, a při jedné z Hynkových četných cest ho i jeho čtyřicetičlenný doprovod přepadl. Hynek útok úspěšně odrazil a z jeho oddílu byl zraněn jediný muž.[15]

Zároveň od roku 1476 probíhala pohraniční válka jihočeské šlechty proti rakouským šlechticům ve službách císaře Fridricha III.[17] Zatímco probíhala mírová jednání s císařem, porušovaly obě strany průběžně dohodnutá příměří. Hlavním soupořem byl císařský polní hejtman Bernart Scherfengerger, který roku 1477 vypálil Český Heršlák a dobyl město i hrad Rožmberk. Bohuslav VII., ačkoliv se nacházel v zajetí, synovi písemně radil, aby posílil posádku Českého Krumlova. V následujících měsících Hynek usilovně sháněl žoldnéře a prostředky na jejich zaplacení. Mírovou smlouvu s Rakušany jménem svého otce Hynek uzavřel 7. června 1478, ale ještě téhož roku obě strany příměří opakovaně porušily.[18]

Po propuštění otce z vězení mu Hynek předal správu rožmberského majetku a vrátil se ke správě borsko-krasíkovského panství a pohraničním válkám na jihozápadě Čech. Nadále podporoval Buriana z Gutštejna a sám vedl spor se Sezimou Prostibořským z Vrtby nebo s tepelským klášterem o městečko Úterý a ves Olešovice, které Švamberkové drželi, ačkoliv podle arbitráže Buriana z Gutštejna s klášterem měly už na začátku osmdesátých let patnáctého století připadnout klášteru. Švamberkové obě sídla vydali až roku 1486.[10]

Poslední vojenské události Hynkova života se odehrály roku 1487, kdy se měšťané z Kašperských hor obávali napadení Němci, s nimiž Hynek válčil.[10]

Poznámky

  1. ↑ Jiří Jánský uvádí v rodokmenu na straně 220A také datum 10. července.

Reference

  1. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  2. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  4. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  5. ↑ a b c d e Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  6. ↑ a b Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  7. ↑ JÁNSKÝ, Jiří, 2020. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice: Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 160. Dále jen Jánský (2020). 
  8. ↑ a b Jánský (2020), s. 161.
  9. ↑ Jánský (2020), s. 220A.
  10. ↑ a b c d e Jánský (2020), s. 165.
  11. ↑ a b c d Jánský (2020), s. 166.
  12. ↑ a b Jánský (2020), s. 160.
  13. ↑ NOVOBILSKÝ, Milan; ROŽMBERSKÝ, Petr. Hrad Krasíkov neboli Švamberk. Plzeň: Nadace České hrady, 1997. 44 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 13). S. 19. 
  14. ↑ Jánský (2020), s. 164.
  15. ↑ a b Jánský (2020), s. 162.
  16. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Zvíkov hrad, s. 35. 
  17. ↑ Jánský (2020), s. 149.
  18. ↑ Jánský (2020), s. 163.