Hypermediace

Hypermediaci lze definovat jako zviditelňování procesu mediace a kombinace různých médií, v zásadě jde o opak imediace. Jedná se o styl, jehož cílem je divákovi médium připomínat, divák je fascinován především médiem samotným, což mu ale zároveň nebrání v autentickém prožitku. Takto funguje médium, které začleňuje ostatní média, vytváří jakousi koláž a zobrazuje tak pro diváka reálný svět. Typickým příkladem hypermediace jsou webové stránky, které jsou kombinací více multimédií, či zpravodajské televizní vysílání, které je koláží zvuku, filmu a dalších grafických prvků (např. grafů, obrazů v obraze aj.). Imediace i hypermediace jsou založeny na současných konvencích. To, co nám dnes připadá jako něco nového, něco, čeho si na první pohled všimneme, bude za několik let vnímáno jako běžná součást okolí.

Hypermediaci se věnuje i Erkki Huhtamo ve své studii Encapsulated bodies in motion, kde uvádí, že lidský přístup k digitálním médiím je charakteristický právě fascinací povrchem nového média. Dle autorů Boltera a Grusina žijeme v hypermediovaném prostředí a média jsou konvergentní, splývají v jedinou propojenou formu. Počítačové hry jsou toho příkladem, spojují zvuk, obraz i písmo. Podle Lva Manoviche je toto základní charakteristikou digitálních médií.

Literatura

• JANDA Luděk: Remediace, Palác Akropolis & CIANT online. 2005.
• BOLTER Jay David, GRUSIN, Richard: Remediation: understanding new media. Cambridge, Mass, MIT Press, c1999. xi, 295 s.
• MCLUHAN Herbert Marshall: Člověk, média a elektronická kultura: výbor z díla, Brno: Jota, 2000. 415 s.
• MANOVICH Lev: The Language of New Media, Cambridge Mass: MIT Press, 2002. xxxix, 354 s.