Hypersonická zbraň

Hypersonická zbraň je označení pro zbraň, jež je schopna pohybovat se rychlostí alespoň pětinásobně vyšší, než je rychlost zvuku a současně manévrovat, čímž brání přesné detekci své budoucí pozice a zničení protivzdušnou obranou. Je nejisté, zda proti této skupině zbraní v současnosti existuje účinná obrana. Hypersonické zbraně vyvíjí Rusko, USA, Čína i další světové velmoci. Existuje několik typů vyvíjených střel a bezpilotních letounů, z nichž některé již byly úspěšně testovány.

Technická charakteristika

Zbraň se označuje jako hypersonická, pohybuje-li se rychlostí alespoň Mach 5 (pětinásobek rychlosti zvuku);^[1][2][3] nejrychlejší známá hypersonická zbraň se pohybuje rychlostí až Mach 20.^[2] Hypersonické zbraně mohou proniknout i do kosmického prostoru, ale většina nebo celý jejich let probíhá většinou v atmosféře^[4] – rakety „klouzají“ po jejím horním okraji.^[5] Jelikož se vlivem atmosférického tření extrémně zahřívají, k jejich konstrukci je potřeba tepelně odolných materiálů.^[4]

K pohonu se užívá jednoduchých náporových motorů, resp. varianty scramjet s nadzvukovým spalováním,^[4] což přináší několik konstrukčních výhod (nízká hmotnost, prodloužení doletu a další).^[6] Některá letadla jsou bezmotorové kluzáky, u nichž se předpokládá, že mohou dosáhnout výšek 40 až 60 km, a následně kolmým letem zasáhnout cíl.^[7]

Kromě své rychlosti jsou hypersonické zbraně charakterizovány svou schopností rychle a nepředvídatelně manévrovat,^[3] čímž se liší například od balistických raket, schopných dosáhnout podobných rychlostí – vzhledem k jejich trajektoriím alespoň zčásti kopírujícím balistickou křivku se však tyto skupiny zbraní neřadí mezi hypersonické.^[8][9]

Vojenský význam

Hypersonické zbraně testuje Rusko, USA a Čína, dále Indie, Austrálie a Francie.^[5] Existují nadzvuková bezpilotní letadla a také protilodní i protizemní střely, z nichž některé již byly zařazeny do výzbroje armád nebo se jejich zařazení připravuje. Hypersonické rakety mohou nést jaderné i konvenční hlavice.^[5] Podle některých názorů může vývoj nové generace hypersonických zbraní narušit, resp. změnit současnou globální vojenskou rovnováhu.^[5][10]

Podle některých zdrojů proti hypersonickým zbraním nebyla doposud vyvinuta účinná obrana.^[7] Díky své velmi vysoké rychlosti, pohybu v atmosféře a schopnosti manévrování jsou hypersonické rakety současnými systémy protiraketové obrany prakticky neodhalitelné;^[5] podle představitelů americké armády výkon současných satelitů a radarů k tomuto účelu nepostačuje a je potřeba zdokonalit stávající senzory a antirakety.^[4] U kluzáků představuje problém především nízké tepelné vyzařování (způsobeno malým třením o řídkou atmosféru), vysoká rychlost a malé rozměry těchto objektů.^[7]

V březnu 2023 použilo Rusko hypersonické střely Kinžal v rámci své invaze na Ukrajinu,^[11] v květnu a červnu téhož roku ohlásila Ukrajina sestřelení několika ruských Kinžalů americkým protiraketovým systémem Patriot.^[12][13] Řazení této střely mezi hypersonické zbraně je však velmi sporné, resp. pravděpodobně nesprávné,^[11][14] takže ani po těchto sestřelech nelze konstatovat, že v reálném boji bylo někdy zaznamenáno sestřelení hypersonické zbraně.

Testované zbraně

V současnosti je známo několik vyvíjených hypersonických letounů a střel:

USA

• Boeing X-51 Waverider – letoun poháněný motorem scramjet,^[4] neúspěšně testován v květnu 2010, červnu 2011 a srpnu 2012,^[1] během čtvrtého úspěšného testu v květnu 2013 dosáhl rychlost Mach 5,1.^[15]
• HTV-2 – bezpilotní letoun bez vlastního pohonu,^[16] který měl létat rychlostí až Mach 20; neúspěšně testován v dubnu 2010 a srpnu 2011.^[17]
• AHW – kluzák, testován úspěšně v listopadu 2011 a neúspěšně v srpnu 2014.^[18][19]
• Long-Range Hypersonic Weapon – protizemní střela, kterou tvoří booster a C-HGB (Common-Hypersonic Glide Body). Od roku 2023 na ni mají být přezbrojeny torpédoborce třídy Zumwalt.^[20]

Rusko

• 3M22 Zirkon – protilodní střela s plochou dráhou letu, technické údaje jsou tajné (neoficiálně se udává rychlost Mach 4–6 a dolet 300–400 km), ^[7][21] podle ruských informací při testu v dubnu 2017 dosáhla rychlosti Mach 8. Rusko plánuje zařazení střely do výzbroje jaderných raketových křižníků Pjotr Velikij a Admiral Nachimov.^[21]
• Ch-47M2 Kinžal – protizemní střela o doletu 2000 km vypouštěná z letadla MiG-31, rychlost Mach 10. Vývoj vychází z balistické rakety Iskander, podle ruských zdrojů začalo testování v prosinci 2017,^[22] úspěšný test proběhl v březnu 2018.^[23]
• Avangard – hypersonický, raketovým nosičem vynášený kluzák s mezikontinentálním dosahem, schopný nést jak konvenční, tak jadernou munici. Udávaná rychlost dosahuje Mach 27, přičemž během letu je schopnen manévrovat. Systém byl vyvíjen od 90. let a k prvnímu zařazení do výzbroje došlo 27.12.2019^[24]

Čína

• DF-17 (DF-ZF, WU-14)^[25] – kluzák dosahující rychlost Mach 10, testován v lednu 2014.^[26]
• Starry Sky 2 – bezpilotní letoun, během úspěšného testu v srpnu 2018 dosáhl rychlost Mach 6.^[27]

Indie

• BrahMos II – zdokonalená verze nadzvukové protilodní a protizemní střely s plochou dráhou letu BrahMos, vyvíjené od konce 90. let společně s Ruskem.^[4][28] Podle nepotvrzených údajů vychází z ruské střely 3M22 Zirkon a má dosahovat rychlost Mach 7 při doletu 300 km.^[7]

Odkazy

Reference

Související články

• Hypersonika

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hyperzvuková zbraň na Wikimedia Commons