Hyrare

Jak číst taxoboxHyrare
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Podčeleďkuny (Mustelinae)
Rodkuna (Eira)
Hamilton Smith, 1842
Binomické jméno
Eira barbara
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hyrare, též tayra, eira nebo kuna brazilská (Eira barbara) je jihoamerická lasicovitá šelma podobná našim kunám. Nejznámější jména tohoto zvířete tayra či eira pocházejí z jazyka guaraní. Dříve byla řazena do příbuzenstva jihoamerických grizonů, zřejmě je však geneticky bližší pravým kunám, za její nejbližší příbuznou se považuje severoamerická kuna rybářská.

Popis

  • hmotnost: 2,7–7 kg
  • délka těla: 56–71 cm
  • délka ocasu: 35–47 cm[2]

Hyrare se podobá kunám z rodu Martes, avšak je výrazně větší než většina z nich (s výjimkou kuny rybářské a charzy žlutohrdlé, které dosahují podobné velikosti). Je to štíhlá šelma s krátkýma nohama a dlouhým huňatým ocasem. Malé, kulaté uši jsou širší než delší a jsou posazené po stranách hlavy. Končetiny jsou opatřené dlouhými, silnými drápy. Srst je nejčastěji černá nebo tmavě hnědá, hlava bývá světlejší. Častá je bílá náprsenka.

Rozšíření a stanoviště

Je rozšířená v neotropické oblasti, obývá Střední a Jižní Ameriku od Mexika až do Bolívie a severní oblasti Argentiny. Kromě kontinentu se vyskytuje také na ostrově Trinidad.

Není vázána na určitý biotop, obývá tropické opadavé i stálezelené lesy, křoviny, plantáže nebo i travnaté pláně. Vyskytuje se v nížinách i v horách až do výšky 2000–2400 m n. m.

Biologie

Hyrare je zvíře s denní aktivitou, obvykle žije samotářsky nebo v párech. Byly však pozorovány i malé skupiny čítající 3–4 jedince. Podobný sociální život je u kunovitých poměrně vzácný a byl zaznamenán jen u charz. Žije na zemi i ve větvích stromů, výborně šplhá i plave. Také skvěle skáče a dokáže skákat i ze stromu na strom. Jako všechny lasicovité šelmy je značně přizpůsobivá a doupě si buduje jak ve stromových dutinách, tak v hustém podrostu nebo ve skalní puklině.

Kuna brazilská je všežravý oportunista, na zemi i ve větvích stromů loví hlodavce koro, vačice, aguti, drápkaté opičky, plazy (dokonce i leguány), bezobratlé a tento jídelníček si ve velkém množství zpestřuje vejci a ovocem. Má-li příležitost, pojídá také včelí plástve. Konzumuje i mršiny.[2]

O rozmnožování hyrare toho není příliš známo. Březost trvá asi 63–70 dní, v jednom vrhu je 1–3 slepých mláďat, která jsou kojena 2–3 měsíce. V zajetí může hyrare žít až 18 let.

Ohrožení

Hyrare je přizpůsobivá šelma, která je schopná žít i v blízkosti lidských sídel. Až na určité oblasti, zvláště v Mexiku, proto není ohrožena. Snadno se ochočí a místní lidé ji v minulosti chovali, aby lovila škodlivé hlodavce.

Poddruhy

  • Eira barbara barbara (severní Argentina, Paraguay, Bolívie, střední část Brazílie)
  • Eira barbara biologiae (Kostarika, Panama)
  • Eira barbara inserta (Guatemala, Kostarika)
  • Eira barbara madeirensis (západní Ekvádor, severní část Brazílie)
  • Eira barbara peruana (Andy)
  • Eira barbara poliocephala (Guyana, Venezuela, Brazílie)
  • Eira barbara senex (Střední Mexiko až severní část Hondurasu) - je klasifikován jako zranitelný
  • Eira barbara senilis (severní Ekvádor)
  • Eira barbara sinuensis (Kolumbie a Venezuela)

Chov v zoo

V Evropě byl v dubnu 2018 chován tento druh jen v 17 zařízeních.[3] V létě 2020 to bylo 25 zoo.[4] Pravidelně je množí do 5 institucí.[5] V Česku chová hyrare Zoo Praha a Zoo Ostrava.[3]

Chov v Zoo Praha

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 2004. Český prvoodchov se podařil v roce 2011.[6] Na počátku roku 2018 byli chováni dva samci a tři samice.[5] Zatím poslední dvě mláďata přišla na svět v červnu 2020.[7] Jednalo se o v pořadí dvanácté a třinácté mládě v historii chovu této zoo.

K vidění je v komplexu amerických zvířat nad výběhem ledních medvědů v horní části zoo.

Reference

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London, Cape Town etc.: Panthera, New Holland, 2011. S. 168. 
  3. a b www.Zootierliste.de. www.zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-10]. Dostupné online. 
  4. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  5. a b Zoo Praha - přehledy chovaných druhů, 2018.
  6. Tayra - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  7. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Eira barbara.jpg
Autor: Bodlina, Licence: CC BY 3.0
Eira barbara (Prague Zoo)
DirkvdM tayra.jpg
Autor: Dirk van der Made, Licence: CC BY-SA 3.0
Tayra (Eira barbara) in the Summit Botanical Gardens and Zoo, Panamá.