Iónština

Iónština
Počet mluvčíchnení znám
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozmístění nářečí starořečtiny v klasickém období.[1]
Západní skupina:
     Dórština
     Severozápadní dórština
     Achájská dórština
Střední skupina:
     Aiolština
     Arkado-kyperská řečtina
Východní skupina:
     Attičtina
     Iónština

Iónština neboli iónský dialekt byl jedním z nářečí starořečtiny.

Začal se rozšiřovat během jedenáctého století před naším letopočtem a po konci Temného období v pátém století před naším letopočtem se jím mluvilo v prostřední části západního pobřeží Malé Asie, na ostrovech Chiu a Samu, na mnoha ostrovech uprostřed Egejského moře a také na ostrově Euboia severně od Atén. Později se díky kolonizaci rozšířil i v severní části Egejského moře a na pobřeží Černého moře.

Iónština sama se ještě obvykle rozděluje na starou a novou, přičemž předěl není jasně časově určen. Přibližně lze uvažovat jako předěl rok 600 před naším letopočtem. Nejvýznamnější autoři píšící novou iónštinou byli Anakreón, Theognis z Megary, Hérodotos, Hippokratés a Lúkianos. Nejvýznamnější autoři píšící starou iónštinou byli Hésiodos, Archilochos a Homér.

Reference

  1. Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.

Média použitá na této stránce

AncientGreekDialects (Woodard) cs.svg
Rozmístění nářečí starořečtiny v klasické době. Nejsou zobrazeny nářečí v koloniích Nakresleno původně podle mapy: Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. Roger D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p.51. (= partial re-published version of The Cambridge Encyclopedia of Ancient Languages, 2004)