I.Ae. 30 Ñancú

FMA IAe 30 Ñancú
Prototyp FMA IAe 30 Ñancú
Určení	stíhací letoun
Původ	Argentina
Výrobce	Fabrica Militar de Aviones (FMA)
První let	18. července 1948
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FMA IAe 30 Ñancú byl dvoumotorový stíhací letoun vyvinutý argentinským výrobcem Fabrica Militar de Aviones (FMA). Povedený a výkonný letoun nakonec neuspěl kvůli nástupu nové generace stíhacích letounů s proudovým pohonem. Postaven byl pouze první prototyp, který vzlétl 1948. Dva další prototypy zůstaly nedokončeny a objednávka na sériovou výrobu byla zrušena.^[1]

Po druhé světové válce do Argentiny přišla řada německých a italských leteckých konstruktérů. Mezi ně patřil Cesare Pallavicino se zkušenostmi ze společností Breda a Caproni. Pallavicino byl zařazen do instituce Instituto Aerotécnico (IAe), aby navrhl dvoumotorový stíhací letoun.^[1] Jeho hlavním úkolem byl doprovod argentinských bombardérů Lincoln a Lancaster, zakoupených roku 1947 v množství třicet a patnáct kusů.^[2] Pallavicino připravil tři návrhy, dva s proudovým a jeden s pístovým pohonem. Vybrán byl právě ten pístový. Do vývoje se zapojila i řada dalších italských inženýrů. V červenci 1947 byly objednány tři prototypy, jejichž stavbu měla zajistit továrna FMA. Letoun dostal označení FMA IAe 30 Ñancú.

S vývojem se spěchalo. Pozemní testy začaly v červnu 1948. První vzlet prototypu proběhl 18. července 1948 (dle některých pramenů o den dříve). Pilotoval jej kapitán Edmundo Osvaldo Weiss. Do zkoušek se mimo jiné zapojil i německý konstruktér Kurt Tank. Prokázaly dobré vlastnosti a výkony letounu.^[1] Prototyp vytvořil jihoamerický rychlostní rekord, když vzdálenost mezi městy Córdoba a Buenos Aires překonal průměrnou rychlostí 650 km/h. Přitom letěl na 60 % výkonu. Rekord zůstával platný ještě v roce 2015.^[2] Objednána byla sériová výroba 210 kusů. Brzy se však ukázalo, že letoun navzdory vysokým výkonům nemůže konkurovat nastupující generaci proudových letounů. Právě v roce 1948 argentinské letectvo začalo přebírat britské letouny Gloster Meteor, čímž o pístové typy ztratilo zájem. Argentina se dokonce snažila získat proudové letouny domácí konstrukce v podobě prototypů FMA I.Ae. 27 Pulqui I a FMA IAe 33 Pulqui II. Prototyp FMA IAe 30 Ñancú byl na začátku roku 1949 poškozen při přistání. V dubnu 1949 byla zrušena objednávka na jeho sériovou výrobu, a proto FMA projekt zrušila. Neopravený první prototyp a rozestavěné dva další prototypy byly sešrotovány.^[1]

Jednalo se o celokovový dvoumotorový dvoumístný středoplošník svou koncepcí připomínající britský de Havilland Hornet (ten však byl dřevěný). Poháněly jej dva řadové motory Rolls-Royce Merlin 604 (1800 hp), roztáčející čtyřlisté vrtule de Havilland o průměru 3,66 m. Prototyp nebyl ozbrojen. Plánovanou výzbroj představovalo šest 20mm kanónů Hispano-Suiza HS.804 s trupu, jedna 250kg puma na podtrupovém závěsníku, nebo až deset neřízených raket.^[1]

Údaje dle^[1]

• Posádka: 2
• Rozpětí: 15 m
• Délka: 11,52 m
• Výška: 5,16 m
• Nosná plocha: 35,32 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 5,585 kg
• Pohonné jednotky: 2× řadový motor Rolls-Royce Merlin 604
• Výkon pohonné jednotky: 2× 1342 kW (1800 hp)

• Cestovní rychlost: 500 km/h
• Nejvyšší rychlost: 740 km/h
• Dostup: 8000 m
• Dolet: 2700 km

• 6× 20mm kanón
• 1× 250kg puma
• 10× neřízená raketa

• de Havilland Hornet

• Obrázky, zvuky či videa k tématu I.Ae. 30 Ñancú na Wikimedia Commons