IFA G5

IFA G5
IFA G5 mobilní dílna
Výrobce	IFA
Roky produkce	1952–1964
Místa výroby	Werdau, NDR
Příbuzné vozy	IFA H6
Celková hmotnost	10 tun
Motor
Počet válců	6
Výkon	120 koní 88 kW
Převodovky
Druh	manuální
Počet převodových stupňů	5
Některá data mohou pocházet z datové položky.

IFA G5 byl třínápravový nákladní automobil vyvinutý a vyráběný v NDR. Kabina vozu byla kapotová, tj. motor byl umístěn před kabinou.

Vývoj vozidla začal už v době druhé světové války ve firmě Vomag. Firma Vomag ale byla v roce 1946 sovětskými okupačními orgány zrušena, zařízení demontováno a odvezeno v rámci reparací do Sovětského svazu a budovy zbořeny. Proto vývoj vozu pokračoval u firmy Auto Union, respektive Horch.

Prototyp vozu G5 vznikl 1952, následná výroba probíhala v podniku VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube ve Werdau až do roku 1964. Podnik byl součástí kombinátu IFA a vznikl v roce 1945 ze zaniklé firmy Schumann-Werke ve Werdau.

Písmeno G v názvu znamená Gelände – terénní, číslice 5 označuje nosnost pět tun. Vůz se osazoval širokou škálou nástaveb.

Přestože měl G5 silnější motor (88 kW) než sovětský třínápravový ZIS-151 (72 kW), byl v terénu značně pomalejší. Řidiči mu proto přezdívali „chromá bedna“.

Vůz měl tři poháněné nápravy (byl plněpohonný – 6×6), pohon přední nápravy bylo možné vypnout (6×4).

• motor šestiválcový diesel o výkonu 88 kW,
• převodovka manuální, pětistupňová,
• nosnost 5 tun,
• nejvyšší rychlost na silnici 80 km/h (podle doporučení výrobce 60 km/h),
• nejvyšší rychlost v terénu 40 km/h,
• dodávaná provedení a nástavby: sklápěč, autojeřáb, skříňová nástavba (mj. mobilní dílna), valník s plachtou, cisterna, vodní dělo, různé hasičské automobily a řada dalších.

Nástavby byly většinou zhotovovány ve specializovaných podnicích mimo výrobní závod ve Werdau. Kabina řidiče byla dodávána v několika různých provedeních například jako prodloužená kabina pro hasičské automobily, kabina s plátěnou střechou nebo s odklopným čelním sklem.

Vozy G5 a H6, které byly vyráběny ve Werdau souběžně, sdílely některé společné díly a agregáty. Pro zlepšení terénních vlastností byl vyvinut následník se silnějším motorem, označený G5/3, ten se ale do výroby nedostal.

Hlavními odběrateli vozů byla armáda a policie. Proslulost si získaly vozy v provedení s vodním dělem, které byly nasazeny v noci z 12. na 13. srpna 1961 při stavbě tzv. Berlínské zdi. Protože v NDR byl trvalý nedostatek nákladních automobilů, byly i opotřebené vozy předávány z armády do zemědělských podniků i jinam do národního hospodářství, například jako palivové cisterny. Také u hasičů se používalo hodně vozů tohoto typu. Pro nasazení v armádě byla nosnost 5 tun dostatečná a důležitá byla průchodnost terénem. V národním hospodářství ale tyto vlastnosti příliš nevyhovovaly. Proto byly co nejrychleji nahrazovány vhodnějšími typy vozidel.

Postupně vznikly dvě generace: G5/1 a G5/2. Od základu nově vyvinutým následovníkem měl být vůz označený G5/3. Měl mít vzduchem chlazený vznětový motor V8 s výkonem 110 kW při objemu 12,5 litru. Vůz měl být třínápravový s jednoduchým obutím a regulací tlaku v pneumatikách. Mezi lety 1958 až 1961 vznikly čtyři funkční vzorky a dva předvýrobní prototypy. V květnu 1962 byl vývoj typu G5/3 přerušen. Záminkou bylo rozhodnutí o sériové výrobě vozu W50. Skutečnou příčinou ale byla tehdejší hospodářská situace v NDR. Především vývoj motoru a pneumatik se potýkal s problémy. Také chyběly prostředky na investice do výrobního závodu ve Werdau. Navíc byl předpoklad odběru pouze malých počtů vozů armádou a prakticky nulové šance na export.

• 

  (c) Bundesarchiv, Bild 173-1282 / Helmut J. Wolf / CC-BY-SA 3.0
  Pancéřované vodní dělo G5 SK-2 v srpnu 1964 při stavbě Berlínské zdi
• 

  (c) Deutsche Fotothek‎, CC BY-SA 3.0 de
  Sklápěč v Drážďanech na třídě Ernsta Thälmanna (1959)
• 
  Cisterna pro transport PHM (4 000 l) s přívěsem (4 500 l)
• 

  (c) Bundesarchiv, Bild 183-66203-0004 / Stöhr / CC-BY-SA 3.0
  Letištní zametací stroj z podniku VEB Spezialfahrzeugwerk Berlin měl šířku záběru osm metrů (1959)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IFA G5 na německé Wikipedii.

• DÜNNEBIER, Michael. Lastwagen und Busse. 1. vyd. Berlin: Transpress, 1988. 228 s. ISBN 3-344-00272-4. 
• WITT, Peter. Nutzfahrzeuge. 2. vyd. Berlín: VEB VERLAG TECHNIK, 1977. 252 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu IFA G5 na Wikimedia Commons