Ibagué
Ibagué | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 4°26′16″ s. š., 75°12′2″ z. d. |
Nadmořská výška | 1 285 m n. m. |
Stát | Kolumbie |
Departement | Tolima |
(c) Milenioscuro, CC BY-SA 3.0 Ibagué | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 1 498 km² |
Počet obyvatel | 564 076 (2017) |
Hustota zalidnění | 376,6 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Guillermo Alfonso Jaramillo |
Vznik | 1550 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +57 8 |
PSČ | 730001–730019 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ibagué je město v Kolumbii se zhruba půl milionem obyvatel (498 401 podle sčítání z roku 2005, 564 076 podle odhadu pro rok 2017).[1] Leží v Centrálních Kordillerách v nadmořské výšce 1285 m n. m. a je správní centrem departementu Tolima. V okolí se nachází sopka Nevado del Tolima a národní park Los Nevados. Podle města je pojmenována orchidej Epidendrum ibaguense.
Město založil v roce 1550 španělský conquistador Andrés López de Galarza a nazval je Villa de San Bonifacio de Ibagué del Valle de las Lanzas (Ibagué byl náčelník domorodého kmene Pichaů). V roce 1854 učinil prezident José María Melo Ibagué nakrátko hlavním městem Republiky Nová Granada.[2] Ibagué je centrem obchodu, textilního průmyslu a zpracování kávy. Město je známé díky konzervatoři, která mu dala titul „hlavní město kolumbijské hudby“,[3] sídlí zde rovněž Tolimská univerzita. Každoročně v červnu se koná folklorní festival, město má také významné muzeum výtvarného umění. V nejvyšší kolumbijské fotbalové soutěži působí místní klub Deportes Tolima.
Reference
- ↑ City Population Dostupné online
- ↑ Encyclopedia Theodora Dostupné online
- ↑ El Tiempo Dostupné online
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ibagué na Wikimedia Commons
- Stránky radnice Archivováno 13. 6. 2020 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Milenioscuro, Licence: CC BY-SA 3.0
Escudo del municipio de Ibagué, Tolima (Colombia):[1]
Escudo cortado y medio partido. Primero, consta el perfil del Nevado del Tolima coronado de plata. De él se desprende raudo y cargado de arenas áureas el Río Combeima. Segundo, en campo de gules una cruz de oro. Tercero, de color gualdo, elazadas dos manos, blanca y fina la una, morena y curtida la otra. Como soporte del escudo y detrás del mismo, un par de lanzas y un par de arcabuces cruzados.