Ibis skalní

Ibis skalní
Ibis skalní
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	brodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleď	ibisovití (Threskiornithidae)
Rod	ibis (Geronticus)
Binomické jméno
Geronticus eremita (Linnaeus, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ibis skalní (Geronticus eremita) je vzácný pták z čeledi ibisovitých.

Popis

Obývá neúrodné, suché, skalnaté krajiny. Dorůstá 70–80 cm a je celý leskle černý s neopeřenými lícemi a čelem a dlouhým, růžovým, na konci směrem dolů zahnutým zobákem. Hnízdí v koloniích na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví, do kterého následně klade 2–3 vejce. Živí se zejména plazy, hmyzem a jinými malými živočichy.

V minulosti ibis skalní obýval Střední východ, sever Afriky a jih Evropy, podle fosilií zde navíc žil již před 1,8 miliony lety. V Evropě byl zcela vyhuben zhruba před 300 lety a v současné době je řazen do kategorie kriticky ohrožených druhů. Jeho volně žijící populace je dnes odhadována na 500 jedinců v jižním Maroku a méně než 10 dalších v Sýrii, kde byl jeho výskyt nově objeven teprve v roce 2002. Stále se přitom jedná o ubývající druh, a to i přes nedávno prováděné reintrodukční programy v Turecku, Rakousku, ve Španělsku a v severním Maroku.

Důvody dlouhodobého úpadku početnosti tohoto druhu nejsou stále objasněny, je však jisté, že v posledních letech mohl za rychlé ztráty celých kolonií zejména lov, ztráta přirozeného biotopu a otrava pesticidy.

Chov v zoo

V Evropě je chován ve více než 120 zoo (stav k podzimu 2018). V Česku se jedná o následujících pět zařízení:^[2]

• Zoopark Chomutov
• Zoo Olomouc
• Zoo Ostrava
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha

Chov v Zoo Praha

Tento druh je v Zoo Praha chován od roku 1985. První úspěšný odchov se podařil v roce 1992. Úspěšný chov byl přerušen ničivou povodní v roce 2002, která zasáhla dolní část zoo. Ibisové byli evakuováni, což pro ně ale znamenalo silný stres, který většina jedinců nepřežila. V roce 2004 byla otevřena nová voliéra Africké skály, jejímiž hlavními obyvateli se stali právě ibisové skalní.^[3] Tam se také podařilo obnovit úspěchy z předchozích let. První odchovy po nucené pauze byly zaznamenány v roce 2006.^[4]
Na počátku března 2016 došlo pod tíhou sněhu k protržení voliéry Africké skály a k následnému úniku 18 ibisů skalních.^[5] Všichni byli postupně s pomocí veřejnosti odchyceni.^[6] Celá akce vyvolala velkou intenzitu zájmu lidí, a proto byla následně využita i k netradiční a neplánované reklamní kampani Ibis do zoo. Odchycení ibisové byli dočasně umístěni ve voliéře u dolního vchodu. Do své původní voliéry byli po její nutné opravě navráceni v listopadu roku 2016.^[7] Více viz Úlet ibisů skalních z pražské zoologické zahrady.

V roce 2016 se tedy nepodařilo odchovat žádné mládě.^[8] V roce 2017 se však již situace vrátila do normálního stavu a podařilo se odchovat 13 mláďat, takže na konci roku bylo v Zoo Praha chováno 31 těchto ptáků.^[9] Ke konci roku 2018 bylo chováno 25 jedinců.^[10] V květnu 2019 se vylíhla další dvě mláďata.^[11]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern Bald Ibis na anglické Wikipedii.

Související články

• Úlet ibisů skalních z pražské zoologické zahrady

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ibis skalní na Wikimedia Commons
• Galerie ibis skalní na Wikimedia Commons
• Taxon Geronticus eremita ve Wikidruzích
• Ibis v ZOO Olomouc