Abrahám

Abrahám
Anděl zabraňuje oběti (Rembrandt, 1634)
Rodné jméno	אַבְרָם
Narození	1813 př. n. l.
Úmrtí	1638 př. n. l. (ve věku 174–175 let)
Místo pohřbení	Jeskyně patriarchů
Bydliště	Kanaán Mezopotámie
Národnost	Hebrejci
Povolání	pastevec, zakladatel náboženství a prorok
Choť	Sára[1] Hagar[2] Ketura[3]
Děti	Izmael[4] Izák[5] Zimrán[6] Jokšán[6] Medán[6] Midján[6] … více na Wikidatech
Rodiče	Terach[7] a Amasla[8]
Příbuzní	Náchor, Háran a Sára (sourozenci) Sára (polorodá sestra z otcovy strany)[9] Nebajót[10], Machalat, Basemat[11], Duma[12], Adbeel, Náfiš[13], Mibsam[10], Mishma[12], Massa[12], Hadad[13], Tema[13], Kedemah[13], Jetur[13] a Qeydar-e Nabi[10] (vnoučata)
Funkce	prorok (Abrahámovská náboženství) patriarcha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Abrahám (rodným jménem Abram) – hebrejsky Avraham, Avram (אַבְרָהָם, אַבְרָם‎) – „otec množství“, „vznešený otec“, arabsky Ibráhím (إبراهيم‎). Jeho příběh je popsán v bibli v knize Genesis^[14], Koránu, mormonské Knize Abrahamově a mnoha apokryfech.

Abraham je prvním biblickým patriarchou (po něm následují Izák a Jákob) a praotcem izraelského národa. S manželkou Sárou zplodil Izáka a se služkou Hagar syna Izmaela. Je vzorem Božího muže, který se poslušně podřídil Božímu povolání a byl mu ochoten obětovat i vlastního syna (v čemž mu však anděl nakonec zabránil, protože tento příkaz byl jenom zkouškou jeho poslušnosti Bohu).

Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi a nazývají se proto abrahámovská náboženství. Židé i Arabové se považují za jeho potomky.

Abrahám byl nejstarší^[15] ze tří synů Teracha a Amasla, jeho bratry byli Náchor a Háran. Místo Abrahámova narození není v biblickém textu uvedeno. Nejčastěji je za ně považováno Ur Kasdim, zmiňované jako rodiště Abrahámova bratra Hárana a jako místo, odkud začíná Abrahámova cesta do Kanaanu. Názory na lokalizaci tohoto místa se však různí.

Okolnosti Abrahámova narození a mládí nejsou v bibli popsány. Židovská tradice a ústní tóra tuto mezeru zaplňují cyklem legend obšírně popisujícím pronásledování Abraháma králem Nimrodem, který byl svými hvězdopravci varován, že se má narodit dítě, které ohrozí jeho kralování.

Po smrti bratra Hárana odešel se svým otcem a Háranovým synem Lotem z Ur Kasdim do Cháranu.

Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaan, kterou se rozhodl dát jeho potomkům.

Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaana, syna Chama, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Bůh byl po celou dobu s Abramem, dopomohl mu k velkému bohatství a učinil ho význačnou osobností té doby.

Manželství se Saraj však bylo dlouho bezdětné. Na radu své manželky proto zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaela, jehož matkou byla služka Saraj jménem Hagar. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Saraj. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abraham^[16] (otec mnohých národů) a Sára a ustanovil pro jeho potomky obřad brit mila.^[17] V 90 letech se Sáře narodil syn Izák, ze kterého vzešel izraelský národ.

Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Keturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.

Známý je především příběh obětování vlastního syna. Když bylo Abrahamovi 137 let, Bůh mu poručil, aby přinesl Izáka jako oběť a Abraham zcela v důvěře v Boha šel oběť vykonat. Když už se chystal syna zabít, Bůh jej zadržel a poslal mu k obětování namísto syna berana. Bůh pak odměnil Abraháma za bezmeznou oddanost potvrzením požehnání pro jeho potomstvo.

Raši si v souvislosti s Abrahámovým putováním do země obývané Kanaánci pokládá otázku, jak je možné, že na tuto zemi má nárok, a na tuto otázku odpovídá, že země původně byla přidělena Šémovi a jeho potomkům a Kanaánci jakožto Chámovi potomci ji pouze dobyli. Abrahám jakožto potomek Šéma na ni tedy má zákonný nárok.^[18]

Mišna v traktátu Avot^[19][20] si všímá tří charakterových vlastností, jimiž se vyznačoval Abrahám. Jsou to:

1. dobré oko (hebrejsky, עַיִן טוֹבָה‎, ajin tova),
2. nízký duch (hebrejsky, רוּחַ נְמוּכָה‎, ruach nemucha),
3. pokorný život (hebrejsky, נֶפֶשׁ שְׁפָלָה‎, nefeš šefala).

Za jednoho z žáků Abraháma je proto považován každý člověk, který je šťastný, když vidí, že se druhému daří, který je zároveň pokorný a neživí v sobě nadutost a domýšlivost a který je spokojen s málem. Charakterovým protipólem Abraháma je Bileám.^[21]

Abrahám je v Koránu spolu s Mojžíšem nejstarší dvojicí biblických proroků. Jejich jména jsou zmíněna už v súrách 87 a 53, které patří k nejranějším mekkánských textům.^[22] Koránské pasáže o Abrahámovi se zaměřují především 2 časové roviny:

• Abrahámovo mládí (obsahující Abrahámovy rozhovory s otcem, rozhovory s modláři, vyprávění o zničení posvátných soch v chrámu a vyprávění o Abrahámově upálení)
• Abrahámovo stáří (obsahující Abrahámovy rozhovory se třemi posly Božími, Boží zaslíbení ohledně narození Izmaela a Izáka a příběh o obětování Abrahámova syna).

Teologie Abrahámova příběhu se v průběhu Mohamedova života měnila. Je to patrné na několika tématech v Koránu. V mekkánských súrách jsou jako Abrahámovi potomci jmenováni Izák s Jakubem. Teprve v medínském období přicházejí verše, kde je Izmael popisován jako Abrahámův syn. Ke srovnání například poslední mekkánská súra o Abrahámovi (6:74-83) proti první medínské súře (2:118-130).

Seznam koránských pasáží o Abrahámovi v chronologickém pořadí vzniku (podle Hrbka)^[23]:

• 1. mekkánské období: 87:19; 51:24-32; 53:38
• 2. mekkánské období: 37:81-113; 26:69-89; 15:51-58; 19:42-50; 38:45; 43:25-27; 21:52-72
• 3. mekkánské období: 16:121-124; 11:72+78; 14:38; 12:6+38; 42:11; 6:74-83
• Medínské období: 2:118-130; 3:30+58-61; 57:26; 4:57; 33:7; 22:27-32; 60:4; 9:114

Mormoni věří, že jejich prorok Joseph Smith přeložil knihu, kterou v Egyptě napsal sám Abrahám. Tato kniha se nyní nachází v mormonském svatém Písmu a silně ovlivnila chrámový obřad Obdarování, který podle mormonismu může člověk dovést k oslavení (zbožštění).

Abrahám podle mormonismu také vlastnil Urim a Thummim, posvátné věštecké kameny, které podle Bible předal Mojžíš svému bratru Áronovi.

Mormonismus také navazuje na Abrahámovu polygamii (viz Polygamie v Bibli a polygamie v mormonismu)

Ačkoli patriarcha není postavou bezprostředně svázanou s křesťanstvím, v jeho osudech, zkouškách a vlastnostech vidí křesťanská teologie předobraz novozákonních událostí a křesťanských rituálů a ctností. Abrahámovy příběhy jsou proto častým námětem výtvarných děl především v křesťanském umění. Patriarcha je obvykle zobrazován jako bělovlasý muž, atributem je nůž, kterým chtěl obětovat syna Izáka. Častá jsou následující vyobrazení:^[24]

Setkání s Melchisedechem^[25]

 Poté, co Abrahám zachránil Lota se sekal s králem-knězem, který mu požehnal a dal mu chléb a víno; křesťané v tom spatřují předobraz eucharistie.

Tři andělé^[26]

Boží poslové, které Abrahám pohostil, umyl jim nohy a kteří mu předpověděli narození syna Izáka; pro křesťany symbol Trojice a předobraz Zvěstování Panny Marie

Zapuzení Hagar a Izmaela^[27]

Izmael byl Abrahámův první syn; Sára přiměla Abraháma, aby jej i s jeho matkou, egyptskou otrokyní, zapudil. Od smrti žízní je zachránil anděl, který jim ukázal studnu.

Obětování syna Izáka^[28]

 Nejznámější a také teologicky nejvýznamnější scéna, která má být v křesťanském pojetí předobrazem ukřižování Ježíše Krista; jsou zde nacházeny paralely otec Abrahám - Bůh Otec, syn Izák - Boží syn Ježíš, Izák nese dříví – nesení kříže apod.

Hudební díla s abrahámovskou tematikou:

• Abrahám, oratorium od Bernharda Molique,
• Jeskyně, opera od Steva Reicha,
• Kuando el rey Nimrod, lidová píseň v ladino, vyprávějící příběh Abrahámova dětství
• Otec Abrahám měl sedm synů, trempská lidová píseň

Příběh Abraháma, Sáry, Izáka a Izmaela se stal rovněž námětem filmových děl. Mezi významná zpracování této biblické látky patří:

• Biblické příběhy: Abrahám (1993), Robert McKee, režie Joseph Sargent;
• Bible (1966), Christopher Fry, režie John Huston;
• Abrahám, přítel Boží (2018), Mohammad Reza Varzi, islámská perspektiva;
• Abrahám (2018), Konarak Mucherjee, moderní reflexe příběhu.

• Abrahám (jméno)
• Abrahámovská náboženství

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Abrahám na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Abrahám ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Abráhám v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• (anglicky) Abrahám na Jewish Virtual Library