Igelitová taška

Igelitová taška

Lehká plastová nákupní taška[1] (lidově též igelitová taška či igelitka) je jednoduchá taška vyráběná z plastu (obvykle nízkohustotního polyethylenu nebo polypropylenu, nikoliv igelitu), které nemá (zpravidla) dlouhou životnost, její základní smysl je totiž obvykle jen odnést si nákup z obchodu domů.

Nejrůznější supermarkety obvykle prodávají takovéto plastové tašky (se svým obchodním logem) u nákupní pokladny.

Mnoho obchodních firem využívá povrchu tašek jakožto prostor pro svoji firemní reklamu, tyto tašky bývají obvykle opatřeny firemním logem a dalšími doprovodnými nápisy. Ve specializovaných obchodech je ale možno běžně zakoupit plastové tašky čistě bílé tj. bez potisku.

Název

Z věcného hlediska je pojem igelit v dnešním Česku používán většinou nesprávně. Historicky se obchodní název Igelit nebo Igelite totiž vztahuje k fóliím z měkčeného polyvinylchloridu (PVC) vyráběným od 30. let 20. století koncernem IG Farben.[2][3] Zatímco PVC při hoření uvolňuje nebezpečné zplodiny, dnešní „igelitky“ jsou obvykle z polyetylenu, který lze spalovat bez vzniku škodlivých sloučenin.

Vynalezení

Roku 1953 Karl Ziegler z Institutu císaře Wilhelma (dnes Institut Maxe Plancka) vynalezl extra hustou verzi polyetylenu (HDPE) a za svůj objev později (1963) obdržel Nobelovu cenu. Gustaf Thulin Sten z Švédské firmy Celloplast AB posléze vytvořil plastové tašky ze supertenkých trubic HDPE.[4]

Spotřeba

Agenturní zprávy obyčejně uvádějí, kolik ropy se spotřebuje na výrobu plastových tašek.[4] Např. Deník.cz v roce 2008 uvedl, že Čína ročně spotřebuje 37 milionů barelů ropy, aby vyrobila 3 miliardy plastových tašek jen pro čínský trh.[5] Katherina Mangu-Wardová uvádí, že původ takových čísel je nejasný, neboť je levnější vyrobit HDPE z přírodního plynu (metanu), než z ropy. Podíl plastových tašek vyrobených z ropy činil mezi lety 1981 a 2012 jen 3,2 %.[4]

Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí vyhodili v roce 2010 Američané 690 000 tun HDPE tašek.[4]

Ekologické hledisko

Přestože různé americké ekologické organizace uvádějí podíl plastových tašek v odpadu mezi 3,8 % až 8 %.[zdroj?] Steven Stein z Úřadu plánování přírodních zdrojů ve Spojených státech v „Rozsáhlé a určující studii amerického odpadu“ zjistil, že jen 0,6 % všeho viditelného odpadu v celých Spojených státech jsou plastové tašky.[4]

Restrikce a redukce

Různé restrikce vedou ke snižování výroby a spotřeby plastových tašek.[5] Roční zájem o tyto tašky se snížil z 1,6 milionů tun na 1,1 milionu.[5]

Kritici restrikcí uvádějí, že škodlivost plastových tašek je sporná, jelikož alternativy k plastovým taškám podléhají stejným environmentalistickým tlakům v případě papírových tašek, nebo se mohou stát hygienickým problémem v případě látkových tašek. Pokud se navíc započítá příspěvek zatížení životního prostředí z celého řetězce výroby, tak textilní tašky zatěžují prostředí více.[6] Mnoho igelitových tašek je také znovu použito v domácnostech, většinou při recyklaci odpadu.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Směrnice evropského parlamentu a rady (EU) 2015/720 ze dne 29. dubna 2015, kterou se mění směrnice 94/62/ES, pokud jde o omezení spotřeby lehkých plastových nákupních tašek [online]. 2015-05-06 [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-003/hesla/igelite.obchodni-nazvy.html
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.sintetica.de [online]. [cit. 2008-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-29. 
  4. ↑ a b c d e f MANGU-WARDOVÁ, Katherine. Plastové tašky jsou dobro [online]. LAISSEZ FAIRE, 2016-05-27. 
  5. ↑ a b c Svět plus - příloha teplického deníku. [s.l.]: denik.cz, 2008. Kapitola ekologie, s. 34. (česky) 
  6. ↑ http://www.osel.cz/10514-nahranahrazovat-plastove-nakuzovat-plastove-nakupni-tasky-textilnimi-je-mozna-tim-nejhorsim-resenim.html - Nahrazovat plastové nákupní tašky textilními, je asi tou nejhorší variantou

Externí odkazy

Média použitá na této stránce