Ignác Antonín Hrdina

P. Prof. JUDr. Ignác Antonín Hrdina, DrSc., O.Praem
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	premonstráti
Svěcení
Jáhenské svěcení	23. května 1977, Krakov
Kněžské svěcení	23. května 1977, Krakov
Osobní údaje
Datum narození	6. března 1953
Místo narození	Praha, Československo Československo
Datum úmrtí	22. dubna 2022 (ve věku 69 let)
Místo úmrtí	Praha, Česko Česko
Místo pohřbení	řádový hřbitov, Praha-Nebušice
Povolání	pedagog, katolický kněz, právník, teolog, kněz, vysokoškolský učitel a soudce
Ovlivněn	R.D. Vladimírem Matějkou
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignác Antonín Hrdina (6. března 1953 Praha – 22. dubna 2022 Praha) byl český katolický kněz (vysvěcen 1977 v Krakově), kanovník Královské kanonie premonstrátů na Strahově, právník, teolog a vysokoškolský pedagog, přední český specialista na církevní právo.

Po ukončení gymnázia studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích filozofii a teologii; následně studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy; diplomovou práci na téma Bulla "Unam Sanctam" a její historické pozadí obhájil v roce 1987. Následujícího roku mu po úspěšném vykonání rigorózní zkoušky byl přiznán titul doktora práv.

Kanonické právo studoval na Fakultě práva, kanonického práva a správy papežské Univerzity Jana Pavla II. v Lublinu. Získal nejprve magisterský titul a v rámci postgraduálního studia tamtéž v roce 2000 titul licenciáta kanonického práva za obhájenou licenciátní (kandidátskou) práci na téma Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990–1999 (tiskem 2007). Roku 2004 byl po úspěšné obhajobě doktorské disertační práce na téma Náboženská svoboda v právu České republiky (tiskem 2004) promován na doktora právních věd v oblasti kanonického práva.

Roku 2002 se habilitoval na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v oboru právních dějin a získal titul docenta. Habilitační práce na téma Základy teorie a obecná část kanonického práva vyšla tiskem roku 1997. Roku 2007 úspěšně absolvoval profesorské řízení na Univerzitě Palackého v Olomouci a následujícího roku jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem teologie.

Zemřel v Praze 22. dubna 2022 v důsledku dlouhodobých zdravotních obtíží. Ještě několik dní před smrtí se účastnil v plném rozsahu velikonočních bohoslužeb v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Pohřební mše svatá byla sloužena ve strahovské bazilice 28. dubna 2022. Následně byl pohřben na řádovém hřbitově strahovských premonstrátů v Praze-Nebušicích.

Do roku 1989 pracoval v civilním zaměstnání (Česká katolická Charita, Středočeské dřevařské závody, s.p.). Od roku 1990 do roku 2006 působil jako rektor strahovské baziliky v Praze na Hradčanech (vypomáhat zde zůstal i po roce 2006). Roku 1996 byl jmenován soudcem Interdiecézního církevního soudu, od roku 2009 stál v čele nově utvořeného Metropolitního církevního soudu v Praze jako jeho první předseda a soudní vikář Arcidiecéze pražské (tj. náměstek arcibiskupa pražského pro výkon justice).

V letech 1995–1998 jako externí učitel přednášel právo na Teologické fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích.

Od roku 1996 přednášel kanonické právo na Katedře právních dějin Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni a současně byl garantem tohoto oboru.

Od roku 2002 přednášel kanonické právo (od roku 2016 i konfesní právo a teorii a filosofii práva) na Katedře pastorálních oborů a právních věd Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze; v letech 2007–2010 byl vedoucím této katedry a v letech 2012–2016 garantem doktorského studijního programu Teologie. Jako školitel dovedl k dosažení vědecké hodnosti ThD. (resp. PhD.) řadu doktorandů.

Předmětem jeho vědecké činnosti bylo zejména kanonické právo (především jeho teorie), dále právní dějiny (včetně práva římského) a konfesní právo. Jeho vědecký přínos spočívá obzvláště v aplikaci obecné teorie práva na kanonické právo, čímž (spolu se svým učitelem prof. Miroslavem Zedníčkem) podstatným způsobem přispěl k vytvoření moderní české kanonickoprávní terminologie (výsledky poprvé prezentoval v učebním textu Kanonické právo. Dějiny, teorie, obecná část, Plzeň 1997). V rámci českých právních dějin se zabýval zejména soudními procesy říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1738).

Byl činný jako expert na církevně právní záležitosti pro orgány státní i církevní (byl mj. expertem ve vatikánské komisi pro vypracování mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem).

Byl členem několika tuzemských i zahraničních vědeckých rad, dále četných redakčních a oborových rad a dalších odborných grémií. Roku 2007 byl přizván do prestižní poroty pro udílení ceny Oty Mádra (spolu s dalšími členy vybíranými z nejrenomovanějších mezinárodně uznávaných odborníků – např. kardinálem Tomášem Špidlíkem či profesory Karlem Skalickým a Mikulášem  Lobkowiczem).

• Kanonické právo. Dějiny pramenů, teorie, platné právo, Praha 2002 (2. vyd. Plzeň 2011)

• Náboženská svoboda v právu České republiky, Praha 2004
• Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990–1999, Praha 2007
• Kacířský proces s hrabětem F. A. Šporkem v právně historickém a teologickém kontextu, Ostrava 2011 (ve spoluautorství s Hedvikou Kuchařovou)
• Proč hrabě Špork seděl ve vězení pro dlužníky: Právně historická analýza jednoho sporu hraběte Šporka s advokátem Neumannem (k 350. výročí narození hraběte Františka Antonína Šporka), Ostrava 2013 (s předmluvou kardinála Dominika Duky)
• Historická knihovna Hospitalu Kuks a její romanisticko-kanonistický fond. Historicko-právní studie, Červený Kostelec 2014 (ve spoluautorství s Jindřichem Koldou)
• Záhady kolem sňatku Anny Kateřiny Šporkové, Praha 2017 (ve spoluautorství s Hedvikou Kuchařovou)
• P. Vladimír Matějka, kněz královéhradecké diecéze, Praha 2018
• Teorie kanonického práva, Praha 2018 (ve spoluautorství s Milošem Szabo)

• Učební text k výuce základů sekulárního práva na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Praha 1995
• Kanonické právo. Zvláštní část, Plzeň 1996
• Kanonické právo. Dějiny, teorie, obecná část, Plzeň 1997 (ve spoluautorství se Stanislavem Balíkem sen.)
• Texty ke studiu kanonického práva, Plzeň 1998
• Sylabus římského práva soukromého, Dobrá Voda u Pelhřimova 2002 (2. vyd. Plzeň 2010)
• Texty ke studiu konfesního práva I. Evropa a USA, Praha 2006
• Texty ke studiu konfesního práva III. Československo, Praha 2006
• Texty ke studiu konfesního práva II. Český stát, Praha 2007
• Prameny ke studiu kanonického práva, Plzeň 2007
• Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce, Plzeň 2010 (ve spoluautorství s Petrem Dostalíkem; 2. vyd. Plzeň 2013)
• Chrestomatie ke studiu filosofie práva, Praha 2011 (ve spoluautorství se Zdeňkem Masopustem)
• Slabikář obecné teorie práva, Praha 2013

Vedle toho je autorem více než stovky odborných článků v odborných časopisech i sbornících, publikovaných recenzí, slovníkových hesel, ale i popularizujících článků.

Významná je jeho překladatelská činnost: zejména z latiny a němčiny přeložil, většinou i komentoval a následně publikoval řadu právních textů. Nejvýznamnějším je jeho kompletní překlad tridentských sněmovních nálezů z latinského originálu do češtiny (Dokumenty Tridentského koncilu, Praha 2015) s předmluvou pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky.

• Zvolení čestným členem Moravsko-slezské křesťanské akademie (2005)
• Pamětní medaile Západočeské univerzity v Plzni od rektora univerzity Miroslava Holečka za vynikající vědeckou práci v oblasti konfesního a církevního práva (2016)
• Pamětní medaile císaře Karla IV. od arcibiskupa pražského kardinála Dominika Duky OP k 65. narozeninám (2018)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ignác Antonín Hrdina
• Odborný profil Archivováno 7. 10. 2008 na Wayback Machine. na stránkách KTF UK Praha
• Odborný profil Archivováno 8. 3. 2016 na Wayback Machine. na stránkách PF ZČU Plzeň
• Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR), [1]
• J. Tretera, S. Přibyl, Konfesní právo a církevní právo, Praha 1997, s. 53
• „Kdo je kdo“ v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 207
• Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti, Praha 2002, s. 218
• Kardinál Dominik Duka OP o Ignáci A. Hrdinovi (Úvodní slovo), in: Evermod Gejza Šidlovský, Václav Valeš, Jan Polesný (eds), Melior est acquisitio scientiae negotiatione argenti. Pocta Prof. Ignáci Antonínu Hrdinovi, O.Praem. k 60. narozeninám, Praha 2013
• Karel Schelle, Jaromír Tauchen (eds), Encyklopedie českých právních dějin I, heslo Česká kanonistika, Plzeň 2015, s. 565
• Jiří Rajmund Tretera, Záboj Horák, Konfesní právo, Praha 2015, s. 64 – 65
• Miloš Szabo, (k 65. narozeninám) [2]
• Galerijní projekt Duchovní osobnosti třetího tisíciletí. Mosty a cesty, [3]
• Jadran Šetlík, Představitelé církve, [4]
• K. Schelle, J. Tauchen (eds), Encyklopedie českých právních dějin I, heslo Česká kanonistika, Plzeň 2015, s. 565