Ignacy Domeyko

Ignacy Domeyko
Ihnat Damiejka. Ігнат Дамейка (1904).jpg
Narození31. července 1802 nebo 3. července 1802
u Ňasviže
Úmrtí23. ledna 1889 (ve věku 86 let)
Santiago de Chile, ChileChile Chile
Místo pohřbeníSantiago de Chile
Alma materVilniuská univerzita
Imperátorská vilenská univerzita
Mines ParisTech
The Piarist Fathers College in Szczuczyn
Povolánígeograf, vysokoškolský učitel, mineralog, geolog, báňský inženýr a meteorolog
ZaměstnavatelChilská univerzita
RodičeHippolyte Domeyko a Karolina Domeyko
FunkceRektor Univerzity Chile
rektor
PodpisIgnacy Domeyko – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignacy Domeyko (také Domejko; 3. července 1802, Niedżwiadka u Miru, dnes Bělorusko23. listopadu 1889, Santiago de Chile) byl polsko-chilský geolog, mineralog, cestovatel a etnograf narozený na území dnešního Běloruska.

Život

Narodil se ve venkovském sídle zámožné šlechtické rodiny, asi 60 km jihozápadně od Minsku. Po maturitě studoval matematiku a fyziku na univerzitě ve Vilně, kde roku 1822 získal titul magistra. V mládí byl přítelem spisovatele Adama Mickiewicze, který ho ztvárnil jako Żegota v 2. části dramatu Tryzny (Dziady). Mickiewicz jej také uvedl do tajného spolku Filomatů (roku 1819).[1] Během vyšetřování po jeho odhalení carskými úřady byli oba několik měsíců vězněni ve Vilniusu.

V letech 1830–31 se Domeyko zúčastnil tzv. lednového povstání proti Ruské říši. Po jeho potlačení musel odejít do exilu. V Paříži poté studoval studoval na Sorboně, Collège de France a École des Mines v Paříži, kde roku 1837 získal titul inženýra.[2]

Po studiích, roku 1838, odjel do Buenos Aires. Přešel argentinské pampy i Andy a v červnu 1838 se usídlil v Chile. Ve městě La Serena vyučoval mineralogii a chemii na lyceu. U chilských úřadů prosadil založení báňských akademií ve městech La Serena a Copiapó, střediscích těžby mědi. První z nich sám vytvořil, řídil a přednášel tam.[3] Založení druhé řídil, osobně vybral sbor učitelů, převážně Francouzů a Němců, a dohlížel na její chod. Od roku 1847 působil na univerzitě v Santiagu de Chile, kde byl v letech 1867-1883 rektorem.[2] V roce 1848 mu vláda udělila chilské občanství.[1]

Procestoval Pobřežní Kordilleru (Cordillera da Costa), hřebeny Chilsko-argentinských And i poušť Atacama. Roku 1844 žil u indiánského kmene Araukánců. Odmítal přitom, že by se vyznačovali krutostí, jak tvrdily prameny španělských conquistadorů. Vydal o kmeni i etnografickou studii.[3]

V Chile je dodnes považován za průkopníka vědy a průmyslu, vytvořil první geologickou mapu Chile (1846).[1] a rozvinul významným způsobem místní hornictví.[4] Založil zde meteorologickou stanici i etnografické muzeum.[2] Našel řadu nových nalezišť zlata i stříbra a jeden z jím popsaných minerálů (arsenid mědi) po něm rakouský mineralog Wilhelm Haidinger pojmenoval domeykit.[4] Jako rektor reformoval univerzitu v Santiagu a na základě toho jej chilská vláda pověřila též organizací celého vysokého školství. Roku 1883 se vrátil do Evropy, ale v roce 1889 odcestoval zpět do Chile a záhy poté zemřel.[3]

Ocenění

Je po něm nazváno horské pásmo, obec v Chile, několik fosilních živočichů i planetka hlavního pásu číslo 2784.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ignacy Domeyko na anglické Wikipedii a Ignacy Domeyko na španělské Wikipedii.

  1. a b c http://encyklopedia.pwn.pl/haslo/Domeyko-Ignacy;3893671.html
  2. a b c Archivovaná kopie. portalwiedzy.onet.pl [online]. [cit. 2015-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-05. 
  3. a b c Archivovaná kopie. www.hedvabnastezka.cz [online]. [cit. 2015-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  4. a b http://www.polskieradio.pl/39/156/Artykul/767359,Ignacy-Domeyko-Polak-czczony-w-Chile-

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Domejko, Ignác. Sv. 7, str. 801.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Album p0310b - Ignacy Domejko.jpg
grafika z książki PL - Album biograficzne zasłużonych Polaków wieku XIX t.1 publikacja Marii Chełmońskiej Warszawa 1901