Igor Indruch

Igor Indruch
Narození27. listopadu 1967 (55 let)
Valašské Meziříčí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel a spisovatel
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Igor Indruch (* 27. listopadu 1967, Valašské Meziříčí) je český překladatel z angličtiny, spisovatel a nakladatel.

Vydal romány Děti mrtvol (Votobia 1995) o osudech svých vrstevníků v období kolem sametové revoluce a Mozkodlab: Fifíkovská variace (vlastním nákladem Krupun Trog, Lanškroun 1999), postmoderní parafráze knihy Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha.

V roce 2020 založil nakladatelství Igor Indruch, v němž působí jako vydavatel a editor. V témže roce jako první svazek edice Everlife vydal společně s nakladatelstvím A VIRTÙ RESEARCH & TECHNOLOGIES knihu Michala Egera Egiho milý deníček[1].

Igor Indruch vystupuje jako lektor vlastních workshopů, v nichž spojuje informace o aktuálních událostech na literární scéně s analýzami literárních děl a editorskými službami pro účastníky, což jsou zpravidla autoři a zájemci o literaturu[2]. Je autorem glos a fejetonů, v nichž se z pozice insidera zabývá českým literárním provozem[3][4]. Publikuje také osobní vzpomínky ("memoárky"[5]) na dětství ve Valašském Meziříčí, které určilo jeho další životní a umělecké směřování[6].

Žije ve Valašském Meziříčí, má tři děti, pracuje jako technický překladatel na volné noze.

Dílo

  • Děti mrtvol, 1994 Votobia, 2021 Nakladatelství Igor Indruch
  • Mozkodlab, 1999 Krupun Trog
  • Buď rád, že nic nemáš, 2021 Nakladatelství Igor Indruch

Překlady

1991–4 Victoria Publishing, 1994–6 Votobia

  • Jediná šance, Bill Adams, Cecil Brooks, Votobia
  • Darkhorse, Geoffrey Giuliano, Votobia
  • Blackbird, Geoffrey Giuliano, Votobia
  • Miluj svůj život – pracovní kniha, Louise L.Hay, Votobia
  • Limitní situace, Louise L. Hay, Votobia
  • Tvé srdce – tvá planeta, Harvey Diamond, Votobia
  • Mistr těch, kteří vědí: Ezra Pound, James Laughlin, Votobia
  • Sexus, Henry Miller, Votobia
  • Plexus, Henry Miller, Votobia
  • Nexus, Henry Miller, Votobia
  • Pro blázny smrt, Mario Puzo, Votobia
  • Kosti a svaly zenu, Paul Reps, Votobia
  • Kámen Medusy, Jack Du Brul, BB Art 2005
  • Náhlá smrt, David Rosenfelt, BBArt
  • Nic neříkej, Karen Rose, BBArt
  • Buďte tím, kým chcete být, Marshall Goldsmith, Mark Reiter, MP
  • Ego je váš nepřítel, Ryan Holiday, MP

Odkazy

Reference

  1. ↑ Egiho deníček jako výpověď i mapa: Brněnský bloger vydává svůj životní příběh. bystrcnik.online [online]. [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Sad jménem Sad. Sad jménem Sad [online]. [cit. 2023-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Literární gangy: Jak se válčí o hvězdičky na Databázi knih. Literární gangy: Jak se válčí o hvězdičky na Databázi knih [online]. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Literární gangy: Umění nebo komerce?. Literární gangy: Umění nebo komerce? [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Igor Indruch: Memoárky. Igor Indruch: Memoárky [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Memoárky: Dětství s málo penězi. Memoárky: Dětství s málo penězi [online]. [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“