Igor Matovič

Mgr. Igor Matovič
Igor Matovič (15. října 2020)
Igor Matovič (15. října 2020)
9. premiér Slovenska
Ve funkci:
21. března 2020 – 1. dubna 2021
PrezidentkaZuzana Čaputová
PředchůdcePeter Pellegrini
NástupceEduard Heger
16. ministr financí Slovenska
Ve funkci:
1. dubna 2021 – 23. prosince 2022
Předseda vládyEduard Heger
PředchůdceEduard Heger
NástupceEduard Heger (pověřen řízením)
1. předseda hnutí Slovensko
Úřadující
Ve funkci od:
11. listopadu 2011
Předchůdcesubjekt vznikl
Stranická příslušnost
ČlenstvíSlovensko (od 2010)
Narození11. května 1973 (51 let)
Trnava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťPavlína Matovičová
Děti2
Alma materUniverzita Komenského v Bratislavě
Profesepolitik
Webová stránkamatovic.blog.sme.sk
CommonsIgor Matovič
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Igor Matovič (* 11. května 1973 Trnava)[1] je slovenský politik a bývalý podnikatel, zakladatel politického hnutí Slovensko (dříve OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti), od roku 2010 poslanec slovenského parlamentu, od března 2020 do dubna 2021 předseda vlády Slovenské republiky a od dubna 2021 do prosince 2022 ministr financí v kabinetu Eduarda Hegera.

Studia a podnikání

Narodil se v Trnavě,[1] vyrůstal v nedaleké vesnici Borová. V roce 1987 nastoupil na trnavské gymnázium, kde projevoval talent především na přírodní vědy.[2] V letech 1993–1998 absolvoval studium finančního managementu na Fakultě managementu Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeho diplomové práce čelí podezření z plagiátorství.[3] V roce 1997 se stal živnostníkem a v roce 2002 založil vlastní vydavatelství RegionPRESS, které vydává na celém Slovensku síť regionálních reklamních týdeníků. V roce 2007 převedl společnost na svou manželku Pavlínu.

Politická kariéra

Počátek politické kariéry (2010–2011)

Někdy před rokem 2010 se Matovič rozhodl vstoupit do politiky[2] a založil občanské sdružení Obyčajní ľudia. V parlamentních volbách v roce 2010 kandidoval společně s dalšími členy sdružení (Erika Jurinová, Jozef Viskupič, Martin Fecko) na posledních místech kandidátky liberální strany Sloboda a Solidarita (SaS), přičemž sám Matovič se díky preferenčním hlasům dostal ze 150. místa až na čtvrté místo kandidátky. Strana získala ve volbách 12,1 %, a Matovič se tak stal poslancem Národní rady.

Záhy po nástupu do parlamentu se Matovič zviditelnil různými mediálními akcemi. Hned v červnu 2010 řekl v rozhovoru, že mu bylo nabídnuto 20 milionů eur, pokud čtyři poslanci Obyčajných ľudí zablokují vznik nastupující středopravicové vlády Ivety Radičové[4] – už o den později však oznámil, že se mělo jednat pouze o vtip.[5] V červenci 2010 se dostal do sporu s předsedou SaS Richardem Sulíkem ohledně zahrnutí požadavků jeho hnutí do programového prohlášení vznikající vlády,[6][7] v srpnu 2010 vzbudil mediální pozornost jeho konflikt s poslankyní Annou Belousovovou[8] a v září 2010 zaparkoval svůj vůz na přechodu pro chodce na Kamenném náměstí v samém centru Bratislavy – jako protest proti absurditě poslanecké imunity.[9]

Eskalující Matovičovy akce a jeho spory se zbytkem koalice (způsobené také různými výroky na adresu některých svých koaličních partnerů nebo společným hlasováním s opozicí vedenou stranou SMER-SD) pak vedly k jeho definitivnímu vyloučení z poslaneckého klubu SaS v únoru 2011.[10][11] V tomto období měl už pověst politika intenzivně vyhledávajícího mediální pozornost.[2][7][12] V listopadu 2011 Matovič proměnil své hnutí z občanského sdružení v regulérní politické hnutí.[13]

Před parlamentními volbami v roce 2012 Matovič pokračoval v dalších kontroverzních vystoupeních v parlamentu[14][15] i na veřejnosti.[16] V prosinci 2011 představil kandidátní listinu svého hnutí, jejíž lídrem byl fyzik a publicista Martin Mojžiš a sám Matovič kandidoval z posledního místa;[17] za hnutí OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti kandidovali také zástupci OKS a KDS. Hned v únoru 2012 však ze 150členné kandidátky odstoupilo téměř 30 politiků a jiných kandidátů, dotčených jeho požadavkem, aby absolvovali test na detektoru lži s otázkou, zda v minulosti nevzali úplatek.[18][19] Matovičovo politické působení v té době budilo již velmi silné kontroverze.[20][21][22] Ve volbách získalo jeho hnutí 8,55 %, a v novém parlamentu tak mělo 16 poslanců.

Parlamentní působení během vlády SMER-SD (2012–2020)

Během druhé a třetí vlády Roberta Fica a rekonstruované vlády Petera Pellegriniho v období 2012–2020 se Matovič věnoval zejména ostré kritice premiéra Roberta Fica, skandálům vládní strany SMER-SD a upozorňování na různé nepravosti a údajnou majetkovou trestnou činnost vysoce postavených politiků. K nejznámějším akcím z tohoto období patří například sypání injekčních stříkaček na hlavu poslance Martina Poliačika v září 2012 (kvůli jeho přiznání k drogové minulosti),[23] umístění papírové makety premiéra Fica do jednacího sálu parlamentu v září 2013,[24] upozornění na údajný daňový podvod Radoslava Procházky (předsedy strany #SIEŤ a dřívějšího prezidentského kandidáta) v červnu 2014[25] a zveřejnění související nahrávky o měsíc později[26] nebo tvrzení o existenci údajné schránkové firmy Roberta Fica v Belize s majetkem přes 650 milionů dolarů v srpnu 2015.[27] V listopadu 2015 poprvé vystoupil v parlamentu v tričku s nápisem „Fico chrání zloděje“,[28] jež následně často nosil i v následujících letech v opozici.

Krátce před parlamentními volbami v roce 2016 premiér Robert Fico obvinil Matoviče ze závažného praní špinavých peněz ve výši přibližně 120 milionů slovenských korun, kterého se měl dopustit již v roce 2008;[29] případ začala prakticky okamžitě vyšetřovat policie.[30] Hnutí OĽaNO získalo ve volbách 11,02 % hlasů a 19 mandátů v parlamentu. Matovič se záhy znovu politicky sblížil se Sulíkovou stranou SaS,[31] a prostřednictvím parlamentu a pravidelných veřejných protestů začal bojovat proti ministrovi vnitra Robertu Kaliňákovi[32] a premiérovi Ficovi.[33][34] V srpnu 2016 dostal vysokou pokutu za drobné administrativní pochybení (nepřerušená živnost) z roku 2013,[35] přičemž za tento delikt mu hrozila dokonce ztráta poslaneckého mandátu.[36] Na přelomu let 2016 a 2017 se dostal do ostrých sporů s předsedou Národní rady Andrejem Dankem,[37][38] které postupně přerostly v několik trestních oznámení,[39][40] kontroverze kolem úředního otevírání poslanecké korespondence,[41] neshod ohledně Matovičových parlamentních absencí[42][43] a osobních útoků.[44][45] V dubnu 2017 bylo zastaveno trestní stíhání proti Matovičovi ve věci zatajeného účetnictví jeho firmy RegionPress z let 2002–2004, na nějž upozornil počátkem předchozího roku premiér Fico; podle policie byl skutek promlčen.[46]

Po vraždě novináře Jána Kuciaka v únoru 2018 začal Matovič znovu pořádat veřejné demonstrace.[47] V únoru 2019 se po dvou letech definitivně rozhodlo o jeho setrvání v parlamentu v souvislosti s jeho starší kauzou ze srpna 2016.[48] V únoru 2019 ohlásil úmysl kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu,[49] nicméně v květnu téhož roku se své kandidatury vzdal.[50] V březnu 2019 zveřejnil údajnou SMS komunikaci mezi vysoce postaveným státním zástupcem Peterem Šufliarskym a obviněným podnikatelem Marianem Kočnerem[51] a v srpnu 2019 organizoval protest za odvolání státní tajemnice ministerstva spravedlnosti Moniky Jankovské, rovněž podezřelé z komunikace s Kočnerem.[52] V říjnu 2019 zveřejnil Matovič další SMS komunikaci – tentokrát mezi Kočnerem a místopředsedou parlamentu Martinem Glváčem,[53] což vedlo ke Glváčově brzké rezignaci na tento post.[54]

V kampani před parlamentními volbami v roce 2020 zaznamenal Matovič prudký vzestup podpory svého hnutí, která byla koncem roku 2019 poměrně nízká.[55] K nejvýraznějším aktivitám jeho kampaně patřily návštěvy francouzského města Cannes, kde natáčel luxusní vilu bývalého ministra za SMER-SD Jána Počiatka[56] a na Kypru, kde upozornil na schránkové firmy finanční skupiny Penta Investments.[57] Kromě toho spustil velké internetové hlasování o podstatných otázkách slovenské společnosti.[58] Hnutí nakonec ve volbách zaznamenalo výrazný zisk 25,0 % hlasů, což Matovičovi umožnilo stát se předsedou nové slovenské vlády.

Předseda vlády (2020–2021)

Související informace naleznete také v článku Seznam zahraničních cest Igora Matoviče.

Dne 21. března 2020 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou jmenován předsedou vlády Slovenské republiky.[59]

Jako premiér nastolil nekonvenční způsob oficiální komunikace s veřejností. Neustanovil například žádného mluvčího a pro komunikaci si ponechal pouze svůj soukromý profil na sociální síti Facebook, na němž měl v srpnu 2020 více než 200 tisíc sledovatelů.[60] Byl kritizován za způsob komunikace neodpovídající státníkovi a využívání nespisovných výrazů nebo vulgarismů.[61][62][63]

Pandemie covidu-19

Vláda Igora Matoviče moc převzala v období pandemie covidu-19, proti jehož šíření zavedla různá opatření.[64]

Zákaz vycestování z okresu trvalého bydliště bez legitimního důvodu byl realizován policejními kontrolami na hranicích jednotlivých okresů, první den platnosti toto nařízení způsobilo hodinové zácpy na frekventovaných úsecích, a nařízení bylo změněno na namátkové kontroly. Toto opatření a uzavření všech neesenciálních provozů bylo předmětem dalšího sporu s koaličním partnerem Richardem Sulíkem, tato opatření byla silně kritizována i opozicí.[65]

Dalším sporným opatřením, které bylo vysoce kritizováno opozicí bylo oddálení splátek bankovních úvěrů, kde ale během oddálení na úvěrech narůstaly dále úroky. Vláda zavedla i pomoc podnikatelům, slíbila vyplatit miliardu na pomoc podnikatelům, kterým klesl zisk v důsledku nařízení vlády. Toto opatření bylo kritizováno cílovými skupinami, protože mnoho z nich se ke kompenzacím ani nedostalo. Pomoc byla označena jako nedostatečná a byla podmíněná žádostmi, které si žadatelé museli samostatně vyplnit a podat.

Vládní krize a demise

Na začátku března 2021 nechal Matovič i přes nesouhlas koaličních partnerů objednat 200 tisíc dávek neschválené ruské vakcíny Sputnik V.[66] To vyvolalo odpor nejen mezi obyvateli, ale i mezi koaličními partnery. Jako první se proti němu postavila strana ZA ĽUDÍ, později pak SaS. 12. března pak rezignoval ministr zdravotnictví Marek Krajčí (OĽaNO). Od 17. do 23. března podalo demisi 5 členů vlády z řad SaS a Za ľudí. 25. března SaS pozastavila svou účast v koalici, dokud Igor Matovič nepodá demisi. Podobné ultimátum podaly i další koaliční strany (Sme rodina a ZA ĽUDÍ). Premiér však kladl požadavek, aby strana Svoboda a solidarita (SaS) výměnou za jeho rezignaci vrátila jedno ministerstvo.[67]

28. března 2021 Igor Matovič od této podmínky upustil a oznámil svou demisi. Křeslo premiéra uvolnil ministru financí a dočasnému ministru zdravotnictví a školství Eduardu Hegerovi, přičemž sám vyjádřil ambici zaujmout toto ministerské křeslo v Hegerově budoucí vládě.[68][69][70] O den později doručil Heger prezidentce Zuzaně Čaputové seznam poslanců podporujících jeho vládu.[71] Vláda se tak v podstatě nerozpadla, pouze došlo k výměně ministra financí a ministerského předsedy.[67] 30. března přijala Zuzana Čaputová Matovičovu demisi[72] a pověřila stávající vládu výkonem funkce do jmenování nového kabinetu.

Kandidatura na prezidenta

V lednu 2024 oznámil kandidaturu na funkci prezidenta Slovenské republiky.[73][74] Na tiskové konferenci přitom sám uvedl, že se prezidentem určitě nestane, neboť si je vědom, že určitě nebude zvolen.[75] Se ziskem 49 201 hlasů (2,18 %) v prvním kole skončil na pátém místě, a do druhého kola tak nepostoupil.[76] V něm podpořil Ivana Korčoka.[77]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Igor Matovič na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Univerzita Komenskeho v Bratislave - Absolventi [online]. Univerzita Komenskeho v Bratislave [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ a b c SLIZ, Martin. Profil Igora Matoviča: Od matematiky cez tribúny až do premiérskeho kresla. Aktuality.sk [online]. 2020-03-09 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Slovenský premiér Matovič čelí nařčení z plagiátorství. V reakci přiznal, že školu zanedbával. iROZHLAS [online]. Český rozhlas. Dostupné online. 
  4. ↑ Matovič: 20 miliónov eur. Toľko mi ponúkli, aby som nehlasoval za vládu. Pravda.sk [online]. 2010-06-24 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ Úplatok pre Matoviča? Mal to byť len žart. HNonline.sk [online]. 2010-06-25 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ Matovič je sklamaný, požiadavky hnutia v programe vlády nie sú. Pravda.sk [online]. 2010-07-23 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ a b Sulík ľutuje, že Matovič dostal miesto na kandidátke SaS. Pravda.sk [online]. 2010-07-28 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ Anna Belousovová vyfackala Igora Matoviča. Aktuality.sk [online]. 2010-08-10 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ FOTO: Matovič zaparkoval na priechode v centre Bratislavy. Aktuality.sk [online]. 2010-09-16 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ Igora Matoviča vylúčili z klubu SaS!. Aktuality.sk [online]. 2011-02-10 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. ↑ Matovič sa cítil ako prašivý pes. Hrozne trápil SaS, povedal Sulík. Pravda.sk [online]. 2011-02-13 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ Komentár: Hľadať zmysel u Matoviča. Aktuality.sk [online]. 2011-11-30 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ Výpis z registra politických strán a politických hnutí [online]. Ministerstvo vnitra Slovenské republiky [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. ↑ Poslanci dostali od Matoviča banány. Tí ho potom nimi zahádzali.. Aktuality.sk [online]. 2011-12-08 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ Matovič sa pobil s Rafajom. Aktuality.sk [online]. 2012-02-02 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. ↑ Foto: Matovičov protest proti imunite. Zaparkoval pred stanicou. Aktuality.sk [online]. 2012-01-22 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ Voľby 2012: Matovič je na chvoste kandidátky. Aktuality.sk [online]. 2011-12-14 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  18. ↑ Koniec Matovičovej kandidátky! "Matovič zabíja svoje dieťa," tvrdí Zajac. Aktuality.sk [online]. 2012-02-07 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  19. ↑ Matovič má stále na kandidátke ľudí z OKS a KDS. Je voči nim v strehu.. Aktuality.sk [online]. 2012-02-22 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  20. ↑ Šebej (Most – Híd): Matovič je exhibicionistický psychopat. Aktuality.sk [online]. 2012-02-24 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  21. ↑ Video: Slota Matovičovi: Chrapúň, zasran, idiot a blázon!. Aktuality.sk [online]. 2012-02-29 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  22. ↑ Debil je vždy debilom, tvrdí Matovič. Je to diagnóza. Aktuality.sk [online]. 2012-04-10 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  23. ↑ Foto: Matovič vysypal Poliačikovi na hlavu striekačky. Aktuality.sk [online]. 2012-09-11 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  24. ↑ Foto: Potýčka kvôli Matovičovej makete Roberta Fica. Aktuality.sk [online]. 2013-09-18 [cit. 2020-03-20]. Dostupné online. (slovensky) 
  25. ↑ Matovič o Procházkovi: Za inzerciu v novinách chcel platiť načierno. Aktuality.sk [online]. 2014-06-02 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  26. ↑ Radoslav Procházka priznal, že hlas na nahrávke je jeho. Igor Matovič mu vraj chce len uškodiť. Aktuality.sk [online]. 2014-07-22 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  27. ↑ KYSEĽ, Tomáš. Matovič útočí na premiéra: Fico má podľa anonymného zdroja schránku v Belize. Aktuality.sk [online]. 2015-08-14 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. ↑ Matovič sa postavil pred rečniaceho Fica v takomto tričku. Pozrite si, čo nasledovalo. Markiza.sk [online]. 2015-11-26 [cit. 2020-03-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-21. (slovensky) 
  29. ↑ Kľúčový svedok: Matovič sám zničil účtovníctvo. Aktuality.sk [online]. 2016-02-08 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  30. ↑ PETROVIČ, Ján. Polícia si berie Matovičovo účtovníctvo z povaly. Aktuality.sk [online]. 2016-02-15 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  31. ↑ BARIAK, Ladislav. SaS spečatila zväzok s OĽaNO. Matovič ale stálym členom Opozičnej rady nebude. Aktuality.sk [online]. 2016-05-27 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  32. ↑ BARIAK, Ladislav. Kaliňák musí okamžite skončiť, odkazuje opozícia. V hre sú desiatky miliónov. Aktuality.sk [online]. 2016-05-31 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  33. ↑ TÓDOVÁ, Monika. Protesty pred Bonaparte budú pokračovať až do septembra. DennikN.sk [online]. 2016-07-19 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  34. ↑ PETROVIČ, Ján; BARIAK, Ladislav. Prišlo aj na Roberta Fica. Opozícia chce odvolávať premiéra. Aktuality.sk [online]. 2016-07-01 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  35. ↑ Pokuta pre Matoviča nie je doriešená, môže prísť o takmer 12 000 eur. Aktuality.sk [online]. 2016-08-03 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  36. ↑ BARIAK, Ladislav; KYSEĽ, Tomáš. Parlament už koná voči Matovičovi, ako poslanec môže skončiť. Aktuality.sk [online]. 2016-10-20 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  37. ↑ KYSEĽ, Tomáš. Danko vydal zákaz. Karavan „Fico chráni zlodejov“ zmizne. Aktuality.sk [online]. 2016-10-17 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  38. ↑ KYSEĽ, Tomáš. Prečo medzi Dankom a Matovičom vypukla otvorená politická vojna. Aktuality.sk [online]. 2016-11-15 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  39. ↑ Danko podá trestné oznámenie na Matoviča a Katrinca. Tvrdia, že zbil priateľku. Aktuality.sk [online]. 2016-12-12 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  40. ↑ DEBNÁR, Ján. Andrej Danko podá trestné oznámenie na Igora Matoviča. Aktuality.sk [online]. 2017-01-19 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  41. ↑ PETROVIČ, Ján. Danko cúvol, poslancom nebudú otvárať listy. Dočasne. Aktuality.sk [online]. 2017-04-26 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  42. ↑ Danko si to s Matovičom rozmyslel, o časť platu nepríde. Aktuality.sk [online]. 2017-05-17 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  43. ↑ Danko vyzýva Matoviča, aby doložil adekvátne ospravedlnenie absencií. Aktuality.sk [online]. 2017-05-31 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  44. ↑ DEBNÁR, Ján. Video: Hádka Matoviča s Dankom v parlamente vyústila do hrubých urážok. Aktuality.sk [online]. 2019-09-12 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  45. ↑ "Je ožratý." Matovič sa dostal s Dankom do roztržky. Ten odkázal poslancom, že ich má plné zuby. HNonline.sk [online]. 2020-01-21 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  46. ↑ Trestné stíhanie vo veci Matovičovho účtovníctva zastavili. Aktuality.sk [online]. 2017-04-12 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  47. ↑ BARIAK, Ladislav. Matovič zložil kompliment Hlinovi. Prirovnal ho ku Gottovi. Aktuality.sk [online]. 2018-09-06 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  48. ↑ HOPKOVÁ, Denisa; SLIZ, Martin. Fico bol za jeho odchod. Matovič o mandát neprišiel. Aktuality.sk [online]. 2019-02-07 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. 
  49. ↑ BARIAK, Ladislav. Matovič sa postaví na čelo eurokandidátky OĽaNO. Do Bruselu ale nepôjde. Aktuality.sk [online]. 2019-02-27 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  50. ↑ MIKUŠOVIČ, Dušan. Matovič: Hrozí výhra fašistov, tak sa vzdávam kandidatúry do europarlamentu. DennikN.sk [online]. 2019-05-20 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  51. ↑ Matovič zverejnil časť esemesiek Šufliarskeho s Kočnerom. Spolu ich bolo 430. HNonline.sk [online]. 2019-03-28 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  52. ↑ VÝBEROVÁ, Petra. Matovič protestuje pred ministerstvom spravodlivosti. Žiada odvolanie Jankovskej. Aktuality.sk [online]. 2019-08-26 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  53. ↑ BARIAK, Ladislav; DEDINSKÝ, Matej. Matovič zverejnil komunikáciu 900 správ Glváča s Kočnerom. Aktuality.sk [online]. 2019-10-23 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  54. ↑ Glváč oznámil, že končí ako podpredseda parlamentu. Aktuality.sk [online]. 2019-11-07 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  55. ↑ HANUS, Martin. Ošiaľ z Matoviča. Postoj.sk [online]. 2020-03-05 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  56. ↑ Matovič pred Počiatkovou vilou v Cannes: Toto je majetok Slovenskej republiky. Pravda.sk [online]. 2020-01-20 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  57. ↑ Matovič ukázal na Cypre schránky firiem, ktoré vraj patria Pente. Pravda.sk [online]. 2020-02-16 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  58. ↑ Voľby 2020: Matovič spustil internetové hlasovanie občanov o 11 otázkach. Aktuality.sk [online]. 2020-02-08 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  59. ↑ Slovensko má novú vládu, prezidentka vymenovala za premiéra Igora Matoviča. Aktuality.sk [online]. 2020-03-21 [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. (slovensky) 
  60. ↑ MIKUŠOVIČ, Dušan. Šéf tlačového odboru premiéra: Hovorca Igora Matoviča by mal myslieť, cítiť aj dýchať ako on sám. dennikn.sk [online]. Bratislava: N Press, 2020-06-22 [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. ISSN 1339-844X. (slovensky) 
  61. ↑ Odkaz svetu od premiéra Matoviča: Nasr.. som kopu ľudí. Takéto dni mám rád. pravda.sk [online]. Bratislava: Perex, 2020-08-19 [cit. 2020-08-19]. Dostupné online. ISSN 1336-197X. (slovensky) 
  62. ↑ Igor Matovič žiari šťastím: Nasral som kopu ľudí... Takéto dni ja mám rááád. Bratislavské noviny. Bratislava: NIVEL PLUS. Dostupné online [cit. 2020-08-19]. ISSN 1336-362X. (slovensky) 
  63. ↑ JANŠČOVÁ, Kristína; HLAVATOVIČ, Viktor. Čo Matovič naozaj povedal počas tlačovky o diplomovke. sme.sk [online]. Bratislava: Petit Press, 2020-07-23 [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. ISSN 1335-4418. (slovensky) 
  64. ↑ Zhrnutie opatrení proti COVID-19 od nástupu novej vlády Igora Matoviča. www.dalito.sk [online]. 2020-04-14 [cit. 2020-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-08. (slovensky) 
  65. ↑ AKTUALITY.SK. Koronavírus: Prvá pomoc vlády bude stáť miliardu eur mesačne. Má zabrániť prepúšťaniu. Aktuality.sk [online]. [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  66. ↑ MIKUŠOVIČ, Dušan. Prepukla koaličná kríza: Sulík žiada rekonštrukciu vlády a rokoval s prezidentkou, do paláca mieri aj Remišová. Denník N [online]. 2021-03-03 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  67. ↑ a b Politickou krizi na Slovensku má ukončit rošáda. Matovič si chce vyměnit místo s ministrem financí. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  68. ↑ HAVLICKÁ, Kateřina. Průlom ve slovenské krizi. Matovič se vymění s ministrem financí Hegerem. iDNES.cz [online]. 2021-03-28 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  69. ↑ SOUKENÍKOVÁ, Eva. Slovenskou vládu přebírá smířlivý křesťanský aktivista, Matovič ale nemizí. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-03-30 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  70. ↑ PALATA, Luboš. Bouře kvůli Sputniku skončila. Slovenská vláda přežila, Matovič jako premiér ne. Deník. 2021-03-30. Dostupné online [cit. 2021-03-30]. 
  71. ↑ MIKUŠOVIČ, Dušan. Teraz prichádza prezidentkina chvíľa. Po Matovičovej demisii jej vplyv nakrátko zosilnie. Denník N [online]. 2021-03-29 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  72. ↑ Igor Matovič včera oznámil, že už nebude. Deník N [online]. 2021-03-29 [cit. 2021-03-30]. Dostupné online. 
  73. ↑ Prezidentské volby na Slovensku 2024: Termín, průzkumy, mapa. e15.cz [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  74. ↑ Překvapení na Slovensku: Igor Matovič kandiduje na prezidenta - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2024-01-31 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  75. ↑ KŘOVÁK, Jan. Do slovenských voleb vstoupil Igor Matovič. Prezidentem ale nebude - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2024-02-03 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  76. ↑ Voľby prezidenta SR [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2024-03-24, rev. 2024-03-25 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (slovensky) 
  77. ↑ TASR; SITA. Matovič a hnutie Slovensko podporili Korčoka v prezidentských voľbách. SME [online]. Petit Press, 2024-04-03 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. (slovensky) 

Literatura

  • BÁRDY, Peter. Obyčajný Matovič. Homo vulgaris. [s.l.]: Ringier Slovakia Media, 2021. 250 s. ISBN 9788089854233. (slovensky) 
  • MIKUŠOVIČ, Dušan. Matovič: Premiér v teniskách. [s.l.]: N Press, 2021. 320 s. ISBN 9788082300140. (slovensky) 
  • VAGOVIČ, Marek. Jednoducho Matovič: Premiér, ktorý nechcel vyhrať voľby. [s.l.]: Švabach, 2023. 272 s. ISBN 9788097437343. (slovensky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Igor Matovič October 2020 (cropped).jpg
Autor: European People's Party, Licence: CC BY 2.0
Igor Matovič at the EPP summit in October 2020