Igor Zelenay
Igor Zelenay | |
---|---|
Zelenay v deblové kvalifikaci Wimbledonu 2015 | |
Stát | Slovensko |
Datum narození | 10. února 1982 (40 let)[1] |
Místo narození | Trenčín, Československo[1] |
Bydliště | Nové Mesto nad Váhom (Slovensko) |
Výška | 198 cm[1] |
Hmotnost | 88 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 877 669 USD |
Tenisová raketa | Lacoste |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Tituly | 0 ATP, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 279. místo (1. srpna 2005) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 87–120 |
Tituly | 1 ATP, 41 challengery, 14 Futures |
Nejvyšší umístění | 50. místo (27. července 2009) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2010) |
French Open | 3. kolo (2009) |
Wimbledon | 3. kolo (2008, 2009) |
US Open | 2. kolo (2010) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 12. května 2022
Igor Zelenay (* 10. února 1982 Trenčín) je slovenský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj, když s Divijem Šaranem triumfoval na St. Petersburg Open 2019. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do března 2020 dva tituly ve dvouhře a padesát pět ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2005 na 279. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2009 na 50. místě. Trénuje ho Patrik Fabian, dříve to byl Juraj Dulík.[1]
Ve slovenském daviscupovém týmu debutoval v roce 2003 prvním kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Lucembursku, v němž s Karolem Beckem prohrál čtyřhru. Dalších osm let nestartoval a do reprezentace se vrátil v roce 2011 účastí v 1. euroafrické skupině. Slováci zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2020 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 7–5 ve čtyřhře.[3]
Na Letní univerziádě 2003 v Tegu vybojoval po finálové porážce od Lua Jana-suna stříbro ve dvouhře. V deblových soutěžích přidal bronzové kovy, ve čtyřhře s Jánem Stančíkem a smíšené soutěži se Stanislavou Hrozenskou.
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval na přelomu června a července 2000 na turnaji v Katovicích. Ve druhém kole podlehl Poláku Krystianu Pfeifferovi.[2] Již na počátku června 2000 odehrál první čtyřhru na challengeru Prostějov Open, kde s Janem Mašíkem v úvodní fázi podlehli Martinovi s Ranem. Premiérovou trofej z túry ITF si odvezl s krajanem Karolem Beckem v říjnu 2000 po deblovém triumfu na helsinském turnaji.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledonu 2008 po zvládnuté kvalifikaci. V páru s Petrem Pálou postoupili do třetího kola, kde je vyřadili Španělé Marcel Granollers a Santiago Ventura Bertomeu.[1][2]
Do premiérového finále na okruhu ATP Tour se probojoval ve čtyřhře únorového Delray Beach International Tennis Championships 2010. S Němcem Philippem Marxem z něho odešli poraženi od amerických dvojčat Boba a Mika Bryanových.[1][2] Premiérovou trofej vybojoval v únorovém deblu St. Petersburg Open 2019, kde s Indem Divijem Šaranem prošli do finále přes chorvatské turnajové jedničky Nikolu Mektiće s Frankem Škugorem. V utkání o titul pak za 1.17 hodiny zdolali italskou dvojici Matteo Berrettini a Simone Bolelli. Po šňůře čtyř finálových porážek tak získal na túře ATP titul.[4]
Soukromý život
Narodil se roku 1982 v Trenčíně do rodiny zubaře Igora a pedagožky Eriky Zelenayových. Tenis začal hrát v sedmi letech po vzoru sestry Tatiany Zelenayové, která se stala tenisovou trenérkou. Připravuje se v Bratislavě. V červenci 2011 se oženil s Danou Tinkovou.[1]
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 5 (1–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 28. února 2010 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý (h) | Philipp Marx | Bob Bryan Mike Bryan | 3–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 2. | 10. dubna 2011 | Casablanca, Maroko | antuka | Colin Fleming | Robert Lindstedt Horia Tecău | 2–6, 1–6 |
Finalista | 3. | 22. září 2012 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Lukáš Lacko | Rajeev Ram Nenad Zimonjić | 2–6, 6–4, [6–10] |
Finalista | 4. | 29. července 2018 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Denys Molčanov | Matteo Berrettini Daniele Bracciali | 6–7(2–7), 6–7(5–7) |
Vítěz | 1. | 22. září 2019 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Divij Šaran | Matteo Berrettini Simone Bolelli | 6–3, 3–6, [10–8] |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures
Legenda | |
---|---|
Challengery (0–1 D; 41–27 Č) | |
Futures (2–4 D; 14–6 Č) |
Dvouhra: 7 (2–5)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | červen 2002 | Jablonec nad Nisou, Česko | antuka | Régis Lavergne | 2–6, 6–4, 5–7 |
Finalista | 2. | listopad 2002 | Praha, Česko | tvrdý | Lukáš Dlouhý | 3–6, 6–4, 3–6 |
Finalista | 3 | leden 2003 | Biberach, Německo | tvrdý (h) | Roko Karanušić | 5–7, 5–7 |
Vítěz | 1. | září 2003 | Bagnères-de-Bigorre, Francie | tvrdý | Nicolas Tourte | 7–6(7–4), 6–7(5–7), 7–5 |
Vítěz | 2. | leden 2005 | Anif, Rakousko | koberec (h) | Boštjan Ošabnik | 6–3, 6–1 |
Finalista | 4. | duben 2005 | Bath, Velká Británie | tvrdý (h) | Mark Hilton | 3–6, 4–6 |
Finalista | 5. | červenec 2005 | Manchester, Velká Británie | tráva | Daniele Bracciali | 4–6, 4–6 |
Čtyřhra (55 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | říjen 2000 | Helsinky, Finsko | koberec | Karol Beck | Jarkko Nieminen Tero Vilen | 6–2, 6–4 |
2. | červenec 2001 | Bratislava, Slovensko | antuka | Borut Urh | Martin Štěpánek Jiří Vrbka | bez boje |
3. | srpen 2001 | Toljatti, Rusko | tvrdý | Karol Beck | Abdul-Hamid Machkamov Dmitrij Tomaševič | 7–5, 4–6, 6–3 |
4. | srpen 2001 | Balašicha, Rusko | antuka | Karol Beck | Alexej Kedrjuk Orest Tereščuk | 0–6, 6–3, 6–4 |
5. | říjen 2001 | Korfu, Řecko | koberec (h) | Luke Bourgeois | Michal Navrátil Jiří Vrbka | 6–4, 7–6(9–7) |
6. | červen 2002 | Košice, Slovensko | antuka | Juraj Hasko | František Babaj Michal Mertiňák | 3–6, 6–4, 6–3 |
7. | leden 2003 | Oberhaching, Německo | koberec (h) | Michal Mertiňák | Daniel Elsner Philipp Petzschner | 4–6, 7–6(20–18), 7–6(7–5) |
8. | listopad 2003 | Praha, Česko | koberec (h) | Martin Štěpánek | Karsten Braasch Jean-Claude Scherrer | 6–4, 4–6, 6–4 |
9. | květen 2004 | Most, Česko | antuka | Ladislav Chramosta | Diego Junqueira Damián Patriarca | 7–6(7–2), 4–6, 6–1 |
10. | říjen 2004 | Waterloo, Belgie | koberec (h) | Darko Madjarovski | Michel Koning Martijn van Haasteren | 6–4, 7–6(7–3) |
11. | listopad 2004 | Prahs, Česko | koberec (h) | Lukáš Dlouhý | Jan Minář Jaroslav Pospíšil | 6–3, 3–6, 7–6(7–5) |
12. | červen 2005 | Košice, Slovensko | antuka | Petr Luxa | Johan Landsberg Harel Levy | 6–4, 6–2 |
13. | prosinec 2006 | Vendryně, Česko | tvrdý (h) | Lukáš Rosol | Daniel Lustig Filip Polášek | 6–1, 6–1 |
14. | prosinec 2006 | Opava, Česko | koberec (h) | Lukáš Rosol | Roman Vogeli Jaroslav Pospíšil | 4–6, 6–2, 6–1 |
15. | březen 2007 | Poitiers, Francie | tvrdý (h) | Filip Polášek | Victor Ioniță Brian Wilson | 6–4, 6–4 |
16. | červenec 2007 | Oberstaufen, Německo | antuka | Filip Polášek | Peter Gojowczyk Marc Sieber | 7–5, 7–5 |
17. | srpen 2007 | Bratislava, Slovensko | antuka | Filip Polášek | Viktor Bruthans Ján Stančík | bez boje |
18. | září 2007 | Trnava, Slovensko | antuka | Filip Polášek | Diego Junqueira Rubén Ramírez Hidalgo | 6–1, 6–4 |
19. | prosinec 2007 | Frýdlant nad Ostravicí, Česko | tvrdý (h) | Lukáš Rosol | Jiří Krkoška Ján Stančík | 6–4, 6–2 |
20. | červen 2008 | Košice, Slovensko | antuka | Tomasz Bednarek | Miguel Ángel López Jaén Carlos Poch Gradin | 6–1, 4–6, [13–11] |
21. | září 2008 | Trnava, Slovensko | antuka | David Škoch | Daniel Köllerer Michal Mertiňák | 6–3, 6–1 |
22. | listopad 2009 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Philipp Marx | Leoš Friedl David Škoch | 6–4, 6–4 |
23. | prosinec 2009 | Salcburk, Rakousko | tvrdý (h) | Philipp Marx | Sanchai Ratiwatana Sonchat Ratiwatana | 6–4, 7–5 |
24. | říjen 2010 | Mons, Belgie | tvrdý (h) | Filip Polášek | Ruben Bemelmans Yannick Mertens | 3–6, 6–4, [10–5] |
25. | duben 2011 | Barletta, Itálie | antuka | Lukáš Rosol | Martin Fischer Andreas Haider-Maurer | 6–3, 6–2 |
26. | červenec 2011 | Orbetello, Itálie | antuka | Julian Knowle | Romain Jouan Benoît Paire | 6–1, 7–6(7–2) |
27. | květen 2012 | Bordeaux, Francie | antuka | Martin Kližan | Olivier Charroin Jonathan Marray | 7–6(7–5), 4–6, [10–4] |
28. | listopad 2012 | Helsinky, Finsko | tvrdý (h) | Michail Jelgin | Uladzimir Ignatik Jimmy Wang | 4–6, 7–6(7.), [10–4] |
29. | červen 2013 | Košice, Slovensko | antuka | Kamil Čapkovič | Gero Kretschmer Alexander Satschko | 6–4, 7–6(7–5) |
30. | září 2013 | Como, Itálie | antuka | Rameez Junaid | Marco Crugnola Stefano Ianni | 7–5, 7–6(7.) |
31. | červen 2014 | Vicenza, Itálie | antuka | Andrej Martin | Mateusz Kowalczyk Błażej Koniusz | 6–1, 7–5 |
32. | červenec 2014 | Braunschweig, Německo | antuka | Andreas Siljeström | Rameez Junaid Michal Mertiňák | 7–5, 6–4 |
33. | březen 2015 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Michail Jelgin | Andrea Arnaboldi Matteo Viola | 6–3, 6–3 |
34. | květen 2015 | Heilbronn, Německo | antuka | Mateusz Kowalczyk | Dominik Meffert Tim Pütz | 6–4, 6–3 |
35. | červen 2015 | Praha, Česko | antuka | Mateusz Kowalczyk | Roberto Maytín Miguel Ángel Reyes-Varela | 6–2, 7–6(7–5) |
36. | srpen 2015 | Piešťany, Slovensko | antuka | Filip Horanský | Isak Arvidsson Gábor Borsos | 6–4, 1–6, [15–13] |
37. | srpen 2015 | Cordenons, Itálie | antuka | Andrej Martin | Dino Marcan Antonio Šančić | 6–4, 5–7, [10–8] |
38. | listopad 2015 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Ilija Bozoljac | Ken Skupski Neal Skupski | 7–6(7–3), 4–6, [10–5] |
39. | listopad 2015 | Brescia, Itálie | tvrdý (h) | Ilija Bozoljac | Mirza Bašić Nikola Mektić | 6–2, 6–3 |
40. | březen 2016 | Kazaň, Rusko | tvrdý (h) | Aleksandr Buryj | Konstantin Kravčuk Philipp Oswald | 6–2, 4–6, [10–6] |
41. | červen 2016 | Prostějov, Česko | antuka | Aleksandr Buryj | Julio Peralta Hans Podlipnik Castillo | 6–4, 6–4 |
42. | červenec 2016 | Praha, Česko | antuka | Julian Knowle | Facundo Argüello Julio Peralta | 6–4, 7–5 |
43. | únor 2017 | Quimper, Francie | tvrdý (h) | Michail Jelgin | Ken Skupski Neal Skupski | 2–6, 7–5, [10–5] |
44. | únor 2017 | Cherbourg, Francie | tvrdý (h) | Roman Jebavý | Dino Marcan Tristan-Samuel Weissborn | 7–6(7–4), 6–7(4–7), [10–6] |
45. | duben 2017 | Francavilla, Itálie | antuka | Julian Knowle | Rameez Junaid Kevin Krawietz | 2–6, 6–2, [10–7] |
46. | červenec 2017 | Braunschweig, Německo | antuka | Julian Knowle | Gero Kretschmer Kevin Krawietz | 6–3, 7–6(7–3) |
47. | březen 2018 | Ču-chaj, Čína | tvrdý | Denys Molčanov | Aleksandr Buryj Peng Hsien-yin | 7–5, 7–6(7–4) |
48. | duben 2018 | Barletta, Itálie | antuka | Denys Molčanov | Ariel Behar Máximo González | 6–1, 6–2 |
49. | duben 2018 | Tunis, Tunisko | antuka | Denys Molčanov | Jonathan Eysseric Joe Salisbury | 7–6(7–4), 6–2 |
50. | červen 2018 | Prostějov, Česko | antuka | Denys Molčanov | Pablo Cuevas Martín Cuevas | 4–6, 6–3, [10–7] |
51. | srpen 2018 | Cordenons, Itálie | antuka | Denys Molčanov | Andrej Martin Daniel Muñoz de la Nava | 3–6, 6–3, [11–9] |
52. | listopad 2018 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Denys Molčanov | Ramkumar Ramanathan Andrej Vasilevskij | 6–2, 3–6, [11–9] |
53. | duben 2019 | Barletta, Itálie | antuka | Denys Molčanov | Tomislav Brkić Tomislav Draganja | 7–6(7–1), 6–4 |
54. | duben 2019 | Francavilla, Itálie | antuka | Denys Molčanov | Guillermo Durán David Vega Hernández | 6–3, 6–2 |
55. | srpen 2019 | Augsburg, Německo | antuka | Andrej Vasilevskij | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 4–6, 6–4, [10–3] |
Postavení na konečném žebříčku ATP
Dvouhra
Rok | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 |
Pořadí | 1126. | ▲ 724. | ▲ 456. | ▲ 402. | ▲ 349. | ▲ 326. | ▼ 621. | ▼ 838. | ▼ 1403. | – | – | – | – | 1351. | – | – | 1230. | – | – | – |
Čtyřhra
Rok | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 |
Pořadí | 571. | ▲ 238. | ▼ 362. | ▼ 497. | ▲ 208. | ▼ 217. | ▼ 753. | ▲ 159. | ▲ 77. | ▲ 71. | ▲ 66. | ▼ 78. | ▼ 83. | ▼ 123. | ▼ 146. | ▲ 73. | ▼ 118. | ▲ 106. | ▲ 68. | ▲ 65. |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Igor Zelenay na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Igor Zelenay na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 7. března 2020
- ↑ a b c d e Igor Zelenay na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 7. března 2020
- ↑ Igor Zelenay na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 9. března 2020
- ↑ First-Time Team Zelenay/Sharan Win St. Petersburg Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-22 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Zelenay na Wikimedia Commons
- Igor Zelenay na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Igor Zelenay na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Igor Zelenay na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
Flag of Serbia and Montenegro, was adopted on 27 April 1992, as flag of Federal Republic of Yugoslavia (1992-2003).
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování