Iké Udé

Iké Udé (* 1964, Lagos) je nigerijsko-americký fotograf, performer, spisovatel a vydavatel se sídlem v New Yorku, Spojené státy americké.

Životopis

Udé se narodil v roce 1964 v Makurdi v Nigérii, kde vyrůstal. Nejstarší syn z bohaté rodiny byl již v raném věku vystaven fotografování a portrétování tím, že se oblékal na rodinné portréty, které se jednou za dva týdny fotografovaly. ^[1]

Jako dospívající Udé navštěvoval vládní střední školu Afikpo, britskou internátní školu v Afikpo v Nigérii. Udé často navštěvoval Londýn, než se v roce 1981 přestěhoval do New Yorku, kde studoval mediální komunikaci na Hunter College, CUNY.^[2] Svou uměleckou kariéru zahájil koncem 80. let abstraktní malbou a kresbou. Od 90. let je jeho primárním médiem fotografie.^[3]

Udé má dvojí občanství Spojených států a Nigérie.

Dílo

Raná práce na papíře a malbách

Udého obrazy a kresby jsou méně známé než jeho fotografie, i když kritici a historici umění uznali jeho rané práce. Zesnulý Henry Geldzhaler o Udého obrazech a dílech na papíře řekl: "Jsem dojatý a ohromen způsoby, jakými se mu daří neviditelně mísit modernistickou tradici s vlastními nigerijskými kořeny. Ve spojení není nikdy nic vynuceného; a zdá se, že světlo a vzduch je jeho médiem." ^[4]

Cover Girls

Udé začal svou sérii Cover Girls v roce 1994, která mu zajistila místo na současné scéně. Každá fotografie napodobuje obálku populárních módních nebo lifestylových časopisů, ve kterých figuruje sám umělec jako model.^[5] Fotografie byly vědomě stylizovány, pózovány, fotografovány a následně spárovány s typem odpovídajícím respektovanému časopisu. Na první pohled se každá fotografie jeví jako autentická obálka časopisu. Udé použil obálku časopisu jako jeviště ke kritice fetišismu bílé modelky z vyšší třídy a účinků populární kultury na dnešní konzumní společnost. Použil také sérii k vyjádření k problémům, jako je absence černoty v módě, rasové stereotypy a zkreslování barevných osob. Série byla vystavena v roce 1994 v newyorské galerii Exit Art.^[6]

Uli

Udého černobílá série fotografií Uli odkazuje na vysokou módu a Uli body art a nástěnné motivy z Udého Igbo dědictví.^[7]

Paris Hilton: Fantasy a Simulacrum

Udého Paris Hilton: Fantasy and Simulacrum je rozhovorem mezi jeho alter egem Viscontim a celebritou Paris Hilton. Výstava se skládala z několika prací smíšených médií, sestavených z materiálů z klepů, vzorků tapet, fotokopií, zrcadel, módních a lifestylových časopisů a pornografických stránek. Společně tyto kousky ilustrují konstrukci fenoménu Paris Hilton a vyzývají diváky, aby se ptali, co skutečně vědí o slávě a estetice kulturního úpadku.^[8]

Sartorial Anarchy

Udého portréty, zejména ty v Sartorial Anarchy, jsou kombinací vtipu a historismu. Tato díla mají současnou atmosféru haute couture^[9] nebo to, co umělecká kritika New York Times Roberta Smith označuje jako „neuctivé, kulturní polyglotní autoportréty“.^[10] Jean Dykstra v recenzi pro photographmag.com píše: „Jakkoli je identita kulturním konstruktem, je také individuálním výtvorem a jen málo lidí vytvořilo sebe sama s takovým rozkvětem jako Iké Udé.“^[11] V rozhovoru s Monicou Millerovou Udé řekl, že jeho záměrem pro vytvoření Sartorial Anarchy bylo, že „ve středním smyslu viděl a cítil velkou potřebu posunout jazyk fotografie kupředu, vůbec jej neuspokojil převládající starý konzervativní přístup a mentalita, která se stále masivně získávala. Potřeboval jsem robustní vizuální slovník, který je velmi specifický, který vlastním a který je okamžitě rozpoznatelný.“ Udé věří, že navzdory současné úrovni globalizace se lidé nadále oblékají podle své konkrétní kultury a chybí jim „globální konverzace“.^[2]

Sartorial Anarchy je zároveň odkazem a odklonem od dandyismu. Udého konceptuální využití historických a současných oděvů se snaží spíše katalogizovat kulturu než pouze reflektovat módní trendy. ^[12] Udé konstruuje kostýmy, rekvizity a vlastní pózu jako zátiší, kterou pak fotografuje asistent. Udé ke každé fotografii maluje pozadí a sám dokončuje postprodukční postupy.

Série byla vystavena v The Global Africa Project v Muzeu umění a designu (MAD) v New Yorku (2010),^[13] a v Artist/Rebel/Dandy: Men of Fashion v Muzeu designu na Rhode Island School of Design 2013).^[14] Udého série byla také vystavena v Leila Heller Gallery v Chelsea v New Yorku. Tato výstava s názvem Styl a sympatie představila výběr jeho autoportrétů ze série.^[15]

Minneapoliský institut umění,^[16] Sheldon Museum of Art, ^[16] Rhode Island School of Design Museum ^[16] získaly díla od Sartorial Anarchy.

Index CHIC

CHIC Index je online antologie Udého portrétů, které zobrazují stylové lidi v New Yorku. ^[17] Fotografie ukazují rozsah „vzhledů“ jednotlivců a mezi portrétovanými jsou i mimo jiné Geoffrey Bradfield, Robert Verdi, Patrick McDonald, Steven Knoll, Somers Farkas nebo Jean Shafiroff. ^[17]

Publikace

Časopis aRUDE

V roce 1995 Udé založil časopis aRUDE, pojmenovaný jako poctu jamajským rude boys z Londýna šedesátých let.^[2] Časopis je podobný Interview a obsahuje rozhovory s umělci, fotografy a designéry a také úvodníky o módě, kráse a stylu. Zatímco časopis začínal jako tištěná publikace, od roku 2009 vychází pouze online.^[18]

Style File: Nejelegantněji oblečený na světě

Udé je autorem knihy Style File: The World's Most Elegantly Dressed, kterou vydalo nakladatelství HarperCollins v roce 2008. Svazek profiluje 55 vlivných arbitrů stylu.^[19] Style File obsahuje spisy a příspěvky od Valerie Steelové, ředitelky a hlavní kurátorky Muzea Fashion Institute of Technology (FIT), a Harolda Kody, bývalého kurátora odpovědného za Costume Institute v Metropolitním muzeu umění. Publikace poskytuje informace o všech 55 profilovaných ženách a mužích, včetně Johna Galliana, Oscara de la Renty, Caroliny Herrery, Diane von Furstenberg, Dity Von Teese a Christiana Louboutina.

Publikace

• Beyond Decorum: The Photography of Iké Udé. Cambridge, MA: MIT Press, 2000, ISBN 978-0262522809. Edited by Mark H.C. Bessire and Lauri Firstenberg.
• Style File: The World's Most Elegantly Dressed. HarperCollins, 2008.
• Nollywood Portraits: A Radical Beauty. Skira Rizzoli, 2016, ISBN 978-8857232294.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iké Udé na anglické Wikipedii.

Související články

• Fotografie v Nigérii

Externí odkazy

• Oficiální stránky