Il trittico

Triptych
Il trittico
Skladatel Giacomo Puccini kolem roku 1920
Základní informace
Skladatel	Giacomo Puccini
Libretista	Giuseppe Adami
Datum vzniku	1918
Premiéra	14. prosince 1918
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Triptych (v italském originále Il trittico) je soubor tří tematicky kontrastních jednoaktových oper Giacoma Pucciniho (poprvé uvedený v New Yorku v roce 1918).

Zatímco Il tabarro – Plášť představuje veristické drama o žárlivosti, Sestra Angelika je založena na lyrickém příběhu s tragickým vyústěním a Gianni Schicchi je pak jedinou Pucciniho operou buffa.

Opery nemají stejného libretistu. Zatímco k první opeře jej napsal Giuseppe Adami, zbylých dvou děl se ujal Giovacchino Forzano.

Přes odlišný charakter jednotlivých oper, lze mezi nimi určit najít i něco, co všechna díla spojuje. Za první jakýsi jednotící prvek lze označit motiv smrti na jevišti, byť pokaždé je v příběhu podán jinak (jednou tragicky, jednou mesianisticky, jednou komicky).^[1] Rovněž je si možné povšimnout toho, že pokaždé je v operách nastíněn určitý závažný morální problém. Zatímco v Plášti se jedná o žárlivost a neschopnost vyrovnat se ze situací manželské nevěry jinak než drastickou vraždou, v Sestře Angelice jde o spáchání sebevraždy v důsledku tragického zjištění (smrti odloženého dítěte), v posledním příběhu je zesměšněn problém lakoty a chamtivosti rodiny nad smrtelným ložem příbuzného.^[2]

Skladatel si sice přál, aby se tyto opery hrály vždy spolu a to i pořadí, v jakém určil, to se dnes však mnohdy nedodržuje. Zvláště nejznámější a nejoblíbenější z této trojice, komická opera Gianni Schicchi (s velmi známou sopránovou árií "O mio babbino caro"), bývá mnohdy inscenována i v kombinaci s operou úplně jiného autora (např. s Leoncavallovými Komedianty^[3]).

V poslední inscenaci Slovenského národního divadla (přenesené pak též do Národního divadla Moravskoslezského) je pak pořadí prvních dvou oper z inscenačního záměru přehozeno.^[4]