Ilanija

Ilanija
אילניה
Stará zástavba v centru Ilanije
Stará zástavba v centru Ilanije
Poloha
Souřadnice32°45′30″ s. š., 35°24′7″ v. d.
Nadmořská výška241 m n. m.
StátIzraelIzrael Izrael
distriktSeverní
oblastní radaDolní Galilea
Ilanija
Ilanija
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel488 (2014[1])
Správa
Vznik1902
ZakladatelŽidovské kolonizační sdružení
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilanija (hebrejsky אִילָנִיָּה, anglicky Ilaniya, v oficiálním seznamu sídel Ilaniyya[2]) je vesnice typu mošav v Izraeli, v Severním distriktu, v Oblastní radě Dolní Galilea.

Geografie

Leží v oblasti s intenzivním zemědělstvím, v nadmořské výšce 241 metrů v Dolní Galileji nedaleko jihovýchodního okraje údolí Bik'at Tur'an a cca 7 kilometrů severně od hory Tavor. Východně od obce začíná odlesněná a zemědělsky využívaná planina.

Vesnice se nachází cca 12 kilometrů jihozápadně od centra města Tiberias, cca 95 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 40 kilometrů jihovýchodně od centra Haify. Ilaniji obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně židovské. Oblasti, které obývají izraelští Arabové ale začínají jen cca 4 kilometry západním a severozápadním směrem (aglomerace Nazaretu a arabská sídla v údolí Bejt Netofa). Zhruba 4 kilometry jihovýhodně od Ilanije leží také město Kafr Kama, které obývají izraelští Čerkesové.

Ilanija je na dopravní síť napojena pomocí dálnice číslo 65. Ta se nedaleko od vesnice kříží s dálnicí číslo 77, jež spojuje aglomeraci Haify s Galilejským jezerem.

Dějiny

Ilanija byla založena v roce 1902.[2] Už roku 1899 zde ale vznikla experimentální židovská farma. Ta se nazývala Sedžera podle nedaleké arabské vesnice Šadžara[3] Ilanija je pak hebrejským překladem tohoto arabského místního názvu.[4]

Šlo o součást sítě židovských zemědělských osad zřizovaných v tehdejší turecké Palestině baronem Edmondem Jamesem de Rothschildem. Právě v této době transformoval baron Rotschild své aktivity v Palestině do profesionálnější organizace Židovské kolonizační sdružení. 11. dubna 1900 byl manažerem farmy Sedžera jmenován Chajim Kalwarijski-Margalijot, který pak odtud zahájil další osidlovací aktivity v regionu Dolní Galileji. Do roku 1904 tak vznikly v okolí židovské vesnice Bejt Gan (dnes součást obce Javne'el) a Milchamija (dnes nazývaná Menachemija).[5] V říjnu 1902 prošla proměnou i samotná Sedžera. Vedle stávající farmy tehdy vznikla civilní vesnice. Deseti nájemcům zde byly přiděleny pozemky po 250 dunamech (25 hektarech).[6] Šlo o privátně hospodařící zemědělskou vesnici typu mošava. Sestávala z 28 statků. Mezi její obyvatele byli vybíráni nejschopnějši absolventi práce v nedaleké cvičné farmě, ale vesnice se kvůli nedostatku vody rozvíjela poměrně pomalu.[3]

Sedžera byla v první dekádě 20. století významným organizačním bodem moderního židovského osidlování Palestiny. V říjnu 1907 převzal na farmě Sedžera odpovědnost za její chod kolektiv zdejších zemědělských dělníků z organizace Poalej Cijon.[7] Téhož roku sem byli posláni na výcvik členové první židovské obranné organizace Bar Giora.[8] V lednu 1908 se strážcem vesnice stal Cvi Becker, který v této funkci nahradil dosavadní ostrahu najímanou z řad muslimských Čerkesů.[9] Z organizace Bar Giora se roku 1909 vyvinul ha-Šomer - oficiální obranná židovská organizace. V den jejího založení (v nedalekém Kfar Tavor) ovšem Arabové zaútočili na Sedžeru a zabili dva zdejší obyvatele.[10] Další útok Arabů na obec se odehrál v září 1912.[11] Počátkem století tu jako zemědělský dělník krátce pracoval i budoucí izraelský premiér David ben Gurion.[12]

Významnou roli sehrála Sedžera (Ilanija) i v roce 1948, během války za nezávislost.Představovala tehdy izolovanou výspu židovského osídlení. V sousedství kromě arabské osady Šadžara stála i velká arabská vesnice Lubija.[3] V červnu 1948 se místní Arabové společně s Arabskou osvobozeneckou armádou Fauzí al-Kaukdžího pokusili o dobytí Ilanije. Její případný pád by totiž přerušil jediné židovské spojení mezi středem země a oblastí okolo Tiberiasu. Arabským dobrovolnickým silám se skutečně dočasně podařilo přerušit silniční spojení jižně od Ilanije, poblíž Kfar Tavor. Pak následovala bitva, při které se v boji zblízka snažili Arabové dobýt Ilaniji. To se ale nezdařilo. V následujících měsících naopak Židé dobyli celou oblast Dolní i Horní Galileji.[13]

Během války za nezávislost také společně s porážkou Arabů skončila existence arabského osídlení v okolí Ilanije. Arabská vesnice Šadžara stála cca 1 kilometr východně od nynějšího mošavu. V křižáckých pramenech byla nazývána Seiera. V obci se nacházela základní škola. V roce 1931 zde žilo 584 obyvatel v 124 domech.[14] Vesnice Lubija stála cca 3 kilometry severovýchodně od dnešní Ilanije (poblíž stávající vesnice Giv'at Avni). Křižáci ji označovali ve středověku jako Lubia. V obci fungovala základní škola. Roku 1931 měla 1850 obyvatel a 405 domů.[15]

Roku 1949 měla Ilanija 260 obyvatel a rozlohu katastrálního území 17 093 dunamů (17,093 kilometrů čtverečních).[16] Během 50. let 20. století populaci posílili četní židovští přistěhovalci. V roce 1957 se vesnice transformovala na družstevní komunitu typu mošav.[3]

V Ilaniji fungují zařízení předškolní péče o děti. Základní škola je v Giv'at Avni. Střední v Tiberiasu. Ekonomika mošavu je založena na zemědělství a turistickém ruchu. Část obyvatel za prací dojíždí mimo obec.[17] Historické jádro Ilanije je památkově chráněno a uchoval se tu soubor původních domů z počátku 20. století, včetně staré školní budovy z roku 1922.[18]

Pamětihodnosti

Vesnice je vyhlášená jako národní památka, mnoho domů bylo rekonstruováno do podoby z počátku 20. století.[19]

  • Zbytky synagogy z byzantské doby.
  • Mikve z počátků mošavy (postavená ve starověké pohřební jeskyni či spíše cisterně[20]).
  • Dům Naftaliho Fabrikanta - nyní knihovna a vzdělávací středisko.
  • Školní budova z r. 1922.

Demografie

Obyvatelstvo mošavu Ilanija je smíšené, tedy sekulární i nábožensky založené.[4] Podle údajů z roku 2014 tvořili naprostou většinu obyvatel v Ilaniji Židé (včetně statistické kategorie "ostatní", která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství).[1]

Jde o menší sídlo vesnického typu s populací, která po dlouhodobé stagnaci začala po roce 2007 růst. K 31. prosinci 2014 zde žilo 488 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 0,0 %.[1]

Vývoj počtu obyvatel Ilanija[1] [16][21][22]
Rok1948194919611972198319952001200320042005200620072008200920102011201220132014
Počet obyvatel54260205174275361481480477479478493523454453467471488488

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d יישובים 2014 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-10-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. (hebrejsky) 
  2. ↑ a b יישובים 2013 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2015-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-30. (hebrejsky) 
  3. ↑ a b c d אילניה [online]. bet-alon.co.il [cit. 2010-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-14. (hebrejsky) 
  4. ↑ a b אילניה [online]. romgalil.org.il [cit. 2010-03-04]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  5. ↑ NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem: Könemann, 1998. Dostupné online. ISBN 3-89508-595-2. S. 11, 13. (anglicky) Dále jen: The 20th Century in Eretz Israel. 
  6. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 19
  7. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 36
  8. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 36-37
  9. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 39
  10. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 43
  11. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 58
  12. ↑ The 20th Century in Eretz Israel. s. 20
  13. ↑ HERZOG, Chaim. Arab-Israeli Wars. New York: Vintage Books/Random House, 1984. Dostupné online. ISBN 0-394-71746-5. S. 54–55. (anglicky) 
  14. ↑ Welcome To al-Shajara [online]. Palestine Remembered [cit. 2010-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Welcome To Lubya [online]. Palestine Remembered [cit. 2010-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ a b Localities of Eretz Israel: Towns, Kibbutzim, Moshavim [online]. Israel Der Juden-Staat: Das Jahr Der Zionisten, Ullman-Verlag, 1949 [cit. 2010-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-23. (anglicky) 
  17. ↑ אילניה [online]. galil-net.org.il [cit. 2010-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-01. (hebrejsky) 
  18. ↑ אילניה [online]. glt.org.il [cit. 2010-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-05. (hebrejsky) 
  19. ↑ El'azari, Juval (ed.). Erec Jisra'el. Leksikon Mapa. Tel Aviv : Mapa, 2005. s. 29-30
  20. ↑ BARAŠ, Martin. Ha-cafon la-metajel ha-acma'i. Jeruzalém: [s.n.], 2007. 336 s. S. 37–38. (hebrejsky) 
  21. ↑ רשימת היישובים, מאפיינים גיאוגרפיים ואוכלוסייה 1948,1961,1972,1983, 1995 [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-13. (hebrejsky) 
  22. ↑ שם יישוב אנגלית a další seznamy demografického vývoje sídel [online]. Izraelský centrální statistický úřad [cit. 2010-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-25. (hebrejsky) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Israel location map.svg
Autor: NordNordWest, Licence: CC BY-SA 3.0
Location map of Israel. De facto situation.
Sejera.jpg
قرية الشجرة المهجرة بعد معركة الشجرة التي وقعت بين شباط وتموز 1948، تقع القرية جنوب غرب طبريا شمال فلسطين، واليوم لا وجود لمستعمرات إسرائيلية عليها ولكن يوجد مستعمرة تحمل نفس الاسم شمال شرقي القرية.