Ilja Grigorjevič Erenburg
| Ilja Grigorjevič Erenburg | |
|---|---|
 | |
| Narození | 14.jul. / 26. ledna 1891greg. Kyjev |
| Úmrtí | 31. srpna 1967 (ve věku 76 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Povolání | novinář, spisovatel, básník, romanopisec, scenárista, překladatel, politik, autor dětské literatury, prozaik a publicista |
| Alma mater | 1. moskevské gymnázium (od 1901) |
| Žánr | román, povídka, novela, črta, esej a poezie |
| Témata | literární tvorba, próza, poezie, překlad a publicistika |
| Významná díla | Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita (a jeho žáků) Tání Černá kniha Lidé, roky, život |
| Ocenění | Řád rudé hvězdy (1937) Stalinova cena 1. třídy (1942) rytíř Řádu čestné legie (1944) Leninův řád (1944) Stalinova cena 1. třídy (1948) … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Ruská sociálně demokratická dělnická strana |
| Manžel(ka) | Ljubov Michajlovna Kozinceva (od 1919) |
| Děti | Irina Iljinična Erenburg |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ilja Grigorjevič Erenburg (rusky Илья Григорьевич Эренбург; 26. ledna 1891, Kyjev – 31. srpna 1967, Moskva) byl sovětský spisovatel, básník a publicista židovského původu. Překládal také francouzskou a španělskou literaturu.
V roce 1908 byl z politických důvodů uvězněn, poté uprchl a v letech 1908–1917 žil v Paříži, kde se seznámil s V. I. Leninem. Během občanské války ve Španělsku působil jako dopisovatel sovětského tisku.
Dílo
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny expresionismem.[zdroj?] Pozdější tvorbu ovlivnil symbolismus.[zdroj?]
Znal i západní, především francouzské literární prostředí. V jeho díle je patrný odpor k buržoazii, ale do socialistické tvorby se také zrovna nehrnul. Ve svých knihách líčí většinou konflikty lidského soukromí s revolucí.
Je znám také díky svým aktivitám za druhé světové války. Na východní frontě působil jako novinář píšící články, jež podněcovaly nenávist ke všem Němcům bez rozdílu. Jeho textům v novinách Pravda nebo Krasnaja zvezda se říkalo „kaťuše“, což byl známý sovětský ničivý raketomet. Mnoho historiků[kdo?] se domnívá[zdroj?], že krutosti, jichž se dopouštěla Rudá armáda při dobývání Německa, byly inspirovány právě těmito texty.
Ukázky textů
| „ | Nyní už víme, že Němci nejsou lidé. Nyní se slovo „Němec“ stalo jednou z nejhnusnějších nadávek. Nenechte nás mluvit. Nenechte nás se vztekat. Nechte nás zabíjet. Když nezabijete Němce, Němec zabije vás. Odvleče vaši rodinu a bude ji mučit v tom svém hnusném Německu. Když už jste zabili jednoho Němce, zabijte hned dalšího. | “ |
| „ | Nezapomeň vojáku! Tam v Německu se skrývá Němec, který zabil tvé dítě, znásilnil tvou ženu, nevěstu a sestru, zastřelil tvou matku a otce, vypálil tvůj dům. Postupuj proti nepříteli s neutišitelnou nenávistí. Kvůli spravedlnosti a ve jménu památky všech, kteří byli povražděni fašistickými katany, je tvou povinností jít do doupěte bestie a potrestat fašistické zločince. Krev našich kamarádů padlých v boji, utrpení zavražděných, sténání zaživa pohřbených, neutišitelné slzy matek tě volají k nemilosrdné pomstě. | “ |
| „ | Němci budou proklínat hodinu, kdy vstoupili na naši půdu. Německé ženy budou proklínat hodinu, kdy porodily své syny – barbary. My nebudeme hanobit. My nebudeme proklínat. My budeme zabíjet. | “ |
Meziválečnou ČSR popsal roku 1931 jako zemi, kde „milují amerikanismus a knedlíky se zelím a vyvážejí do světa Čapkovy spisy a Baťovy výrobky. To druhé svět potřebuje, to první si mohou nechat, vždyť každá země má Čapků dost.“ (O. Rádl, I. Erenburg o vlasti vojáka Švejka, Rozpravy Aventina, 1931, str. 337.)
Dílo
- Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita – ukazuje absurditu 1. světové války
- Bouřlivý život Lazika Rojtšvance
- Trust D. E. neboli historie zániku Evropy
- Třináct dýmek
- Den druhý
- Jedním dechem – zabývá se industrializací SSSR
- Pád Paříže (1942) – o 2. světové válce
- Mimo příměří (1945)
- Bouře (1947) – o 2. světové válce
- Devátá vlna
- Tání (1954) – popis roku 1953, smrt Stalina a nástup jakéhosi uvolnění
- Lidé, roky, život (1960–1965) – paměti (6 dílů)
Odkazy
Literatura
- COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
- ČÍŽKOVÁ, Marta. heslo Erenburg, Ilja. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 363–366.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilja Grigorjevič Erenburg na Wikimedia Commons 
Osoba Ilja Grigorjevič Erenburg ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ilja Grigorjevič Erenburg
- Ilja Grigorjevič Erenburg v Databázi knih
Média použitá na této stránce
Ilya Ehrenburg Russian writer
Imagem do Fundo Correio da Manhã.
Ilja Erenburg (1891–1967), ruský spisovatel, básník a publicista