Ilja Prigogine

Ilja Prigogine
Ilja Prigogine (1977)
Narození	12.jul. / 25. ledna 1917greg. nebo 25. ledna 1917 Moskva Ruské impérium
Úmrtí	28. května 2003 (ve věku 86 let) Brusel Belgie
Alma mater	Université libre de Bruxelles
Povolání	filozof, fyzik, vysokoškolský učitel, chemik a spisovatel literatury faktu
Zaměstnavatelé	Texaská univerzita v Austinu Université libre de Bruxelles Chicagská univerzita
Ocenění	Francquiho cena (1955) Bourke Award (1972) Cotheniova medaile (1975) Rumfordova medaile (1976) Nobelova cena za chemii (1977) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilja Prigogine ([prigožin]^[1], někdy psán českou transkripcí jako Prigožin^[2][3][4], rusky Илья́ Рома́нович Приго́жин, Ilja Romanovič Prigožin, 25. ledna 1917 Moskva, Rusko – 28. května 2003 Brusel, Belgie) byl rusko-belgický fyzikální chemik a filozof známý svými výzkumy disipativních struktur, komplexních systémů a ireverzibility. Nositel Nobelovy ceny za chemii za výzkum v termodynamice (1977).

Život

Narodil se v Moskvě, ale roku 1927 jeho rodina emigrovala do Belgie. Zde vystudoval chemii na Svobodné univerzitě v Bruselu. Po studiích na univerzitě zůstal jako vědecký pracovník a začal se věnovat zejména termodynamice. Nakonec rozvinul teorii samoorganizace systémů, za niž roku 1977 obdržel Nobelovu cenu za chemii. Termodynamickou teorii se pokusil též převést do filozofie, napsal například známou knihu Řád z chaosu (česky vyšlo roku 2001 v nakladatelství Mladá fronta).

Dílo

Jádrem jeho díla je teorie samoorganizace. Nejprve se věnoval studiu termodynamických systémů, jež se blíží k termodynamické rovnováze. U té příležitosti zjistil, že naopak extrémně nerovnovážné systémy mají zcela překvapující vlastnosti. Proto přesunul svou pozornost právě na tyto, tzv. otevřené systémy. Tím založil tzv. nerovnovážnou termodynamiku.

Ve vývoji nerovnovážných systémů se podle něj objevují tzv. kritické body, jakési křižovatky, na nichž se rozhoduje, jakou cestou se vývoj systému bude dále ubírat. Nelze předem určit, kterou cestu systém v kritickém bodě zvolí, u složitých systémů je navíc kritických bodů tolik, že jejich vývoj prakticky nelze vůbec předvídat. Nicméně Prigogine si všiml, že po průchodu kritickým bodem se chování systému významně mění – systém se počíná chovat vysoce organizovaně. Tuto vlastnost nazval samoorganizací systémů. Právě tuto myšlenku také zobecnil ve svém díle filozofickém. Při té příležitosti zkoumal řadu sociálních a přírodních jevů, slavná je například jeho analýza budování termitiště.

Bibliografie

• Introduction à la thermodynamique des processus irréversibles (1968)
• Structure, stabilité et fluctuations (1971)
• Physique, temps et devenir (1980)
• La Nouvelle alliance (1986)
• Entre le temps et l'éternité (1988)
• A la rencontre du complexe (1992)
• Les Lois du chaos (1993)
• Thermodynamique, des moteurs thermiques aux structures dissipatives (1996)
• La Fin des certitudes (1996)
• L'Homme devant l'incertain (2001)
• Le Monde s'est-il créé tout seul? (2008)

Odkazy

Reference

Literatura

• HAŠKOVEC, Vít, MÜLLER, Ondřej: Galerie géniů aneb kdo byl kdo. Věda, filozofie, umění. Praha : Albatros 1999. ISBN 80-00-00763-0.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilja Prigogine na Wikimedia Commons
• Osoba Ilja Prigogine ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ilja Prigogine