Ilyrské provincie

Ilyrské provincie Provinces illyriennes (fr) Ilirske pokrajine (hr) Ilirske province (sl) Province Illiriche (it) Illyrische Provinzen (de) ←  ←  ←  ←  1809–1816  →  →  → vlajka znak
Geografie Ilyrské provincie kolem roku 1812
Hlavní město	Lublaň
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Němci, Slovinci, Chorvati, Italové, Srbové
Jazyky	němčina, italština, srbochorvatština
Státní útvar
Státní zřízení	autonomní území
Mateřská země	Francouzské císařství
Vznik	1809
Zánik	1816
Státní útvary a území
Předcházející Italské království (1805–1814) Chorvatské království (1527–1868) Rakouské císařství Republika Dubrovník Následující Dalmátské království Chorvatské království (1527–1868) Ilyrské království

Ilyrské provincie (francouzsky Provinces illyriennes; chorvatsky Ilirske pokrajine; slovinsky Ilirske province; italsky Province Illiriche) byl v letech 1809–1816 státní útvar na území dnešního jižního Rakouska, severovýchodní Itálie, Slovinska a západního a jižního Chorvatska. Ilyrské provincie byly autonomní součástí Francouzského císařství pod vládou Napoleona Bonaparta.

Název „Ilyrské“ byl uměle odvozen od starověkých Ilyrů, kteří v prostoru žili kolem roku 2 tisíce př. n. l.

Za napoleonských válek obsadila Napoleonská Francie rakouské a benátské historické země na jaderském pobřeží. Mírem z Campa Formia získala celou Dalmácii s výjimkou Dubrovníku Habsburská monarchie. Po porážce v bitvě u Slavkova postoupilo Rakousko celou Dalmácii Napoleonovi, který ji zprvu začlenil do jím vytvořeného Italského království, od 14. října 1809 pak přímo k Francii, a to včetně území mezitím Francouzi zrušené (31. ledna 1808) městské Dubrovnické republiky. Ilyrské provincie se tak skládaly z (od severu na jih):

• Korutan
• Gorice s Gradiškou
• Kraňska
• Terstu
• Istrie
• Středního Chorvatska
• Vojenské hranice (chorvatské části)
• Dalmácie
• Dubrovníku

Ilyrské provincie se staly přímou součástí Francouzského císařství – jeho departementem, v jehož čele stál francouzský guvernér. Francouzská správa zde oslabila feudální vztahy a vytvořila příznivé podmínky pro rozvoj národního hnutí Jihoslovanů. Ilyrské provincie se měly stát nástupištěm francouzské expanze proti Osmanské říši.^[1]

Po bitvě národů v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo zpět pod rakouskou nadvládu. Ač měla francouzská nadvláda krátkého trvání, jde o jeden z mezníků slovinské historie. Napoleonská správa přináší myšlenky nového společenského uspořádání (heslo: volnost, rovnost, bratrství) a zavádí je i na obsazeném území Habsburské monarchie. Slovinské národní hnutí vyrůstá právě na základě zkušenosti z Ilyrských provincií (Slovinsko je jedním z mála států, kde je mimo Francii Napoleon oslavován).^[zdroj?]

Na Vídeňském kongresu bylo území Ilyrských provincií vráceno Rakousku, které oblast rozdělilo na autonomní korunní zemi Dalmatské království, k němuž patřil Dubrovník i Kotor a na korunní zemi Ilyrské království (Korutany, Kraňsko, Gorice s Gradiškou, město Terst, Istrie, do roku 1822 také Chorvatsko) – to bylo později (1849) opět rozděleno, tentokrát na 3 země.

• Auguste Marmont (1809–1811)
• Henri-Gratien Bertrand (1811–1812)
• Andoche Junot (1812–1813)
• Joseph Fouché (1813), pouze jeden měsíc

• Ilyrismus
• Ilyrské království
• Italské království (1805-1814)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Illyrian Provinces na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilyrské provincie na Wikimedia Commons

• Mapa