Ilyrské provincie

Ilyrské provincie Provinces illyriennes (fr) Ilirske pokrajine (hr) Ilirske province (sl) Province Illiriche (it) Illyrische Provinzen (de) ←  ←  ←  ←  1809–1816  →  →  → vlajka znak
geografie Ilyrské provincie kolem roku 1812
hlavní město:	Lublaň
obyvatelstvo
národnostní složení:	Němci, Slovinci, Chorvati, Italové, Srbové
jazyky:	němčina, italština, srbochorvatština
státní útvar
státní zřízení:	autonomní území
mateřská země:	Francouzské císařství
vznik:	1809
zánik:	1816
státní útvary a území
předcházející: Italské království (1805–1814) Chorvatské království (1527–1868) Rakouské císařství Republika Dubrovník následující: Dalmátské království Chorvatské království (1527–1868) Ilyrské království

Ilyrské provincie (francouzsky Provinces illyriennes; chorvatsky Ilirske pokrajine; slovinsky Ilirske province; italsky Province Illiriche) byl v letech 1809–1816 státní útvar na území dnešního jižního Rakouska, severovýchodní Itálie, Slovinska a západního a jižního Chorvatska. Ilyrské provincie byly autonomní součástí Francouzského císařství pod vládou Napoleona Bonaparta.

Název „Ilyrské“ byl uměle odvozen od starověkých Ilyrů, kteří v prostoru žili kolem roku 2 tisíce př. n. l.

Dějiny

Za napoleonských válek obsadila Napoleonská Francie rakouské a benátské historické země na jaderském pobřeží. Mírem z Campa Formia získala celou Dalmácii s výjimkou Dubrovníku Habsburská monarchie. Po porážce v bitvě u Slavkova postoupilo Rakousko celou Dalmácii Napoleonovi, který ji zprvu začlenil do jím vytvořeného Italského království, od 14. října 1809 pak přímo k Francii, a to včetně území mezitím Francouzi zrušené (31. ledna 1808) městské Dubrovnické republiky. Ilyrské provincie se tak skládaly z (od severu na jih):

• Korutan
• Gorice s Gradiškou
• Kraňska
• Terstu
• Istrie
• Středního Chorvatska
• Vojenské hranice (chorvatské části)
• Dalmácie
• Dubrovníku

Ilyrské provincie se staly přímou součástí Francouzského císařství – jeho departementem, v jehož čele stál francouzský guvernér. Francouzská správa zde oslabila feudální vztahy a vytvořila příznivé podmínky pro rozvoj národního hnutí Jihoslovanů. Ilyrské provincie se měly stát nástupištěm francouzské expanze proti Osmanské říši.^[1]

Po bitvě národů v roce 1815 se území Ilyrských provincií dostalo zpět pod rakouskou nadvládu. Ač měla francouzská nadvláda krátkého trvání, jde o jeden z mezníků slovinské historie. Napoleonská správa přináší myšlenky nového společenského uspořádání (heslo: volnost, rovnost, bratrství) a zavádí je i na obsazeném území Habsburské monarchie. Slovinské národní hnutí vyrůstá právě na základě zkušenosti z Ilyrských provincií (Slovinsko je jedním z mála států, kde je mimo Francii Napoleon oslavován).

Na Vídeňském kongresu bylo území Ilyrských provincií vráceno Rakousku, které oblast rozdělilo na autonomní korunní zemi Dalmatské království, k němuž patřil Dubrovník i Kotor a na korunní zemi Ilyrské království (Korutany, Kraňsko, Gorice s Gradiškou, město Terst, Istrie, do roku 1822 také Chorvatsko) – to bylo později (1849) opět rozděleno, tentokrát na 3 země.

Guvernéři

• Auguste Marmont (1809–1811)
• Henri-Gratien Bertrand (1811–1812)
• Andoche Junot (1812–1813)
• Joseph Fouché (1813), pouze jeden měsíc

Odkazy

Související články

• Ilyrismus
• Ilyrské království
• Italské království (1805-1814)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Illyrian Provinces na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ilyrské provincie na Wikimedia Commons

• Mapa