Imperator Alexandr III

Základní údaje
Typ	dreadnought
Třída	Imperatrica Marija
Takticko-technická data
Výtlak	23 789 t
Délka	168 m
Šířka	27,43 m
Ponor	8,36 m
Pohon	20 kotlů Yarrow, 4 parní turbíny Brown-Curtis, 4 lodní šrouby 27 000 shp (20 000 kW)
Rychlost	21 uzlů (39 km/h; 24 mph)
Dosah	1 640 nám. mil (3 037 km; 1 930 mi) při 21 uzlech (39 km/h; 24 mph)
Posádka	1 154 námořníků
Pancíř	125–262 mm pás 9–50 mm paluba 250 mm věže 250 mm barbety 300 mm velitelská věž
Výzbroj	12× kanón ráže 305mm (4×3) 18× 130mm kanón 3× 75mm kanón 2× 450mm torpédomet

Imperator Alexandr III (rusky Император Александр III) byla třetí a poslední jednotkou bitevních lodí (dreadnoughtů) třídy Imperatrica Marija ruského carského námořnictva. Stavěla ji loděnice v Nikolajevu před první světovou válkou, ale dokončena byla až v roce 1917 a byla přidělena k Černomořském loďstvu. Ještě před dokončením byla přejmenována na jméno Volja (rusky: Вóля, svoboda) a později v roce 1920 na General Alexejev (Генерал Алексеев). Za první světové války se loď neúčastnila operací, protože její sesterské lodě při stavbě dostaly vyšší prioritu dokončení. Do služby se dostala v roce 1917, ale po únorové revoluci už černomořské loďstvo do bojů nezasáhlo.

V roce 1918 loď získali Němci ale podle podmínek příměří ji byli nuceni předat Britům. Ti ji v roce 1919 předali Bílým a v roce 1920 pomohla evakuovat Krym. Francouzi ji internovali v Bizertě a roku 1936 ji nakonec sešrotovali, aby se zaplatily její dokovací poplatky. Zbraně byly odmontovány a uskladněny a během druhé světové války je Němci a Finové použili při stavbě pobřežního opevnění, které pak Finové a Sověti nadále používali za studené války.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russian battleship Imperator Aleksandr III na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Imperator Alexandr III na Wikimedia Commons