Impresionismus (literatura)

Impresionismus v literatuře je jedním z proudů modernismu. Primární uměleckou strategií impresionistických literárních děl je vyvolání smyslového dojmu. Nejčastěji jde o lyrickou poezii, existují však také impresionistické prózy. Jejich děj je podřízen snaze o zachycení nálady či atmosféry, plynoucího a pulzujícího života.[1] Díla literárního impresionismu vznikala především na sklonku 19. století a v prvních letech 20. století a ideově vycházela z výtvarného impresionismu.[2] Významnou roli však hrála také impresionistická hudba, všechny tři umělecké druhy měly k sobě svými východisky blízko a čerpaly jeden z druhého.[3] Mallarmého báseň Faunovo odpoledne (1876), doplněná ilustracemi Édouarda Maneta, se například stala inspirací pro Debussyho symfonickou báseň Předehra k faunovu odpoledni (1894).[4]

Mnozí tvůrci impresionistických literárních děl byli zároveň výraznými básníky dekadence a symbolismu a rozlišení mezi jednotlivými směry může být u jejich tvorby obtížné. Symbolistní básně však naznačují přítomnost významu, byť nejasného či mnohoznačného, zatímco impresionistické básně se pokoušejí být abstraktními symfoniemi nálad, bez skrytých významových rovin.[5] Impresionistické literární texty bývají často zaměřeny na všechny lidské smysly, primárně na zrak a sluch, ale často oslovují také čich, chuť nebo hmat. Důraz je kladen na osobu vnímajícího mluvčího.[6]

Impresionismus v národních literaturách

Česko

Z českých impresionistických básníků získal největší úspěch Antonín Sova, zejména sbírkami Květy intimních nálad (1891), Z mého kraje (1893) a Soucit i vzdor (1894). Z dalších básnických impresionistů lze jmenovat ještě Antonína Klášterského, Karla Červinku a Františka Xavera Svobody.[6] Impresionistické prvky a postupy se objevují též u Karla Hlaváčka.[7] K impresionismu bývají řazeny také rané básně Fráni Šrámka, zejména sbírka Splav (1916).[8]

V próze mají výrazné impresionistické prvky romány Viléma Mrštíka: Pohádka máje ve své první, časopisecké verzi (1892) a Santa Lucia (1893).[9] K impresionismu lze rovněž počítat romány Potulný národ (1912) Františka Gellnera a Náměstí republiky (1914). Marie Majerové. Impresionistické prózy často vytvářeli básníci: Antonín Sova napsal Ivův román (1902), Fráňa Šrámek prózy Sláva života (1903), Osika (1912) a zejména slavný román Stříbrný vítr v jeho definitivní podobě (1920), Jiří Mahen je autorem Kamarádů svobody (1909) a Díže (1911). K autorům impresionistických próz se řadí také Jan Opolský nebo Rudolf Těsnohlídek.[10] V prózách Růženy Svobodové a Jiřího Karáska ze Lvovic se impresionistické postupy mísí se secesními a novoromantickými motivy.[11] Ve svých raných textech psal impresionisticky František Skácelík a impresionistické prózy tvoří rovněž vedlejší složku v díle Viktora Dyka, Františka Xavera Šaldy a romány Evy Jurčinové. Mezi teoretiky tohoto způsobu psaní patřili Karel Sezima a Josef Matějka.[12]

Impresionismus se projevil také v českém dramatu, zejména u lyrických her Jaroslava Kvapila jako Princezna Pampeliška (1897) nebo Oblaka (1903) či dramat Fráni Šrámka jako Červen (1905), Léto (1915) a Měsíc nad řekou (1922).[13]

Francie

Francouzská impresionistická poezie je spojena především se jménem Paula Verlaina, jehož zpěvné či hudební verše, publikované především ve sbírce Saturnské básně (1866), se pokoušejí o zachycení skutečnosti pomocí prchavých dojmů, především muzikální povahy. Ze sbírky bývá nejčastěji překládána a citována báseň „Podzimní píseň“, která atmosféru podzimu evokuje právě zvukovými kvalitami.[14] Jako významní básníci užívající impresionistických postupů jsou uvádění také Arthur Rimbaud nebo Stéphane Mallarmé.[15]

Mezi francouzskými prozaiky je možné impresionistické strategie spatřovat u Marcela Prousta v jeho Hledání ztraceného času (1913–1927).[16] Někteří badatelé nalézají impresionistické prvky také u Edmonda de Goncourt a Julese de Goncourt, zejména v jejich naturalistické Germinii Lacerteuxové (1865). Sami bratři Goncourtové se přitom vůči impresionismu vymezovali a odsuzovali náčrty a skvrny impresionistického umění.[17]

Reference

  1. ↑ MATZ, Jesse. Literary Impressionism and Modernist Aesthetics. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. 278 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-80352-6. S. 14. 
  2. ↑ HOLÝ, Jiří. Od počátku století po světovou válku. In: LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 978-80-7106-308-7. S. 476.
  3. ↑ KRONEGGER, Maria E. Literary Impressionism. New Haven, Connecticut: College & University Press, 1973. 154 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8084-0365-4. S. 30. 
  4. ↑ LEVY, Kenneth. Music: A Listener's Introduction. New York: Harper & Row, 1983. 526 s. Dostupné online. ISBN 978-0-06-043978-1. S. 301. 
  5. ↑ WEISSTEIN, Ulrich. Impressionism. In: PREMINGER, Alex; WARNKE, Frank J; HARDISON, JR, O. B. Princeton Encyclopaedia of Poetry and Poetics. London: The MacMillan Press, 2016. ISBN 978-1-349-15617-7. S. 381.
  6. ↑ a b JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Od romantismu do symbolismu. In: LEHÁR, Jan; STICH, Alexandr; JANÁČKOVÁ, Jaroslava. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 978-80-7106-308-7. S. 387.
  7. ↑ NOVÁK, Arne; NOVÁK, Jan Václav. Přehledné dějiny literatury české: od nejstarších dob až po naše dny. Olomouc: Promberger, 1936–1939. 1804 s. S. 925. 
  8. ↑ ŠALDA, František Xaver. Šaldův zápisník VI.. Praha: Otto Girgal, 1933–1934. 386 s. S. 9. 
  9. ↑ Janáčková (2006), s. 434.
  10. ↑ Holý (2006), s. 476–477.
  11. ↑ Holý (2006), s. 478.
  12. ↑ Novák, Novák (1936–1939), s. 1018.
  13. ↑ Holý (2006), s. 505.
  14. ↑ ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost. Brno: Host, 2012. 1454 s. ISBN 978-80-7294-565-8. S. 381. 
  15. ↑ ISRAEL-PELLETIER, Aimée. Rimbaud's Impressionist Poetics: Vision and Visuality. Cardiff: University of Wales Press, 2012. 240 s. ISBN 978-0-7083-2536-0. S. 65–68. 
  16. ↑ Matz (2001), s. 130.
  17. ↑ WEIR, David. Decadence and the Making of Modernism. Amherst: University of Massachusetts Press, 2012. 232 s. ISBN 978-0-87023-992-2. S. 55.