Imrich Karvaš

prof. JUDr. Imrich Karvaš
Ministr bez portfeje ČSR
Ve funkci:
24. září 1938 – 4. října 1938
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyJan Syrový
16. ministr průmyslu, obchodu a živností ČSR
Ve funkci:
4. října 1938 – 1. prosince 1938
PrezidentEdvard Beneš
Emil Hácha
Předseda vládyJan Syrový
PředchůdceJan Janáček
NástupceVlastimil Šádek
Guvernér Slovenské národní banky
Ve funkci:
duben 1939 – říjen 1944
NástupceRudolf Kubiš
Děkan Právnické fakulty UK v Bratislavě
Ve funkci:
1947 – 1948
PředchůdceKarol Rebro
NástupceJozef Markov

Narození25. února 1903
Varšany
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. února 1981 (ve věku 77 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Komenského
Profeseekonom, pedagog, advokát a bankéř
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 3. třídy in memoriam (1991)
CommonsImrich Karvaš
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Imrich Karvaš (25. února 1903 Varšany22. února 1981 Bratislava[1]) byl slovenský a československý ekonom a politik, koncem první republiky krátce ministr bez portfeje, za druhé republiky ministr průmyslu, obchodu a živností, za Slovenského státu guvernér Slovenské národní banky, podpořil Slovenské národní povstání, po roce 1948 byl politicky pronásledován a vězněn.

Život

Předválečná činnost

Pocházel z rodiny notáře. Absolvoval gymnázium Skalica a vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského, kde promoval roku 1925 a kde pak působil jako pedagog. Roku 1930 získal titul docenta, v roce 1934 se stal mimořádným a roku 1940 řádným profesorem národohospodářství. Za první republiky také zastával funkce tajemníka Svazu slovenských bank (1930–1933), generálního tajemníka Národohospodářskeho ústavu Slovenska a Podkarpatské Rusi (1932–1938) a viceprezidenta Exportního ústavu v Praze. V roce 1937 absolvoval přednáškové turné v USA a byl členem Econometric Society v Colorado Springs.[2][3] Patřil do okruhu agrárních autonomistů (takzvaných zemistů)[4] a byl stoupencem Milana Hodži.[5]

K roku 1938 se uvádí jako profesor Komenského univerzity.[6] Od 24. září 1938 zastával funkci ministra bez portfeje v první vládě Jana Syrového. Na postu setrval do 4. října 1938.[6][7] V následné druhé vládě Jana Syrového byl od října do prosince 1938 ministrem průmyslu, obchodu a živností.[8]

Slovenská samostatnost

Po vzniku Slovenského státu byl v dubnu 1939 jmenován guvernérem Slovenské národní banky. Ve funkci řešil zúčtování platebních transakcí mezi samostatným Slovenskem a nacistickým Německem nebo zachování bezcelního styku s Protektorátem Čechy a Morava.[2][3] V lednu 1940 podal nótu k německé vládě, aby z procesu arizace v Protektorátu Čechy a Morava byli vyjmuti židé se slovenským občanstvím. Návrhu bylo říšskými úřady vyhověno. Slovenskou vládu k této žádosti vedly obavy z finančních ztrát a komplikaci pro nežidovské podílníky v arizovaných firmách. Šlo ale jen o dočasný ústupek, protože v červnu 1940 již protektor Čech a Moravy oznámil, že arizace se týká i židů s cizí státní příslušností.[9]

Spoluzakládal v roce 1940 Vysokou školu obchodní v Bratislavě. Vedl časopis Hospodárske rozhľady a publikoval odborné články a studie. Roku 1943 navázal kontakty s odbojem.[2][3] Vavro Šrobár ho totiž pozval na schůzku politiků i odbojářů na chatě Martina Mičury u Bytče. Ze schůzky bylo odesláno memorandum londýnskému československému exilu. Mluvilo se v něm o jednotě obnoveného československého státu, ovšem s úplnou rovností Čechů a Slováků. Když byl v letech 1940–1941 internován slovenský komunista Gustáv Husák, intervenoval na žádost Husákovy manželky Magdy Karvaš v jeho prospěch a docílil u Šaňo Macha jeho propuštění.[10]

V roce 1944 se podílel na přípravě Slovenského národního povstání tím, že přesunul platidla do poboček Slovenské národní banky v Ružomberku a Banské Bystrici. Zároveň jako vedoucí Nejvyššího úřadu pro zásobování (tuto funkci zastával od roku 1942) poskytl povstalcům pohonné hmoty a další zásoby. V rámci represí proti povstání ho v září 1944 zatklo gestapo a následně byl vězněn v koncentračních táborech Flossenbürg, Dachau, Innsbruck a Niederdorf.[2][3] 27. února 1945 byl dokonce v Berlíně odsouzen k trestu smrti. Nakonec ale válku díky pádu nacistického režimu přežil.[4][5]

Poválečné působení

Po válce se zaměřil na pedagogickou činnost na Univerzitě Komenského, kde v letech 1947–1948 působil jako děkan právnické fakulty. Předsedal také Mezinárodnímu výkonnému výboru lázní a byl poradcem československé vlády pro obnovu Slovenska. Vědecky se věnoval např. otázkám inflace a pod vlivem svého kolegy Čechráka také hospodářským cyklům. V teorii používal podobně jako Engliš teleologickou metodu, v praxi upřednostňoval nepřímé daně a obhajoval využití rozpočtových rezerv pro hospodářskou politiku státu. Souhrn jeho myšlenek vyšel roku 1947 pod názvem Základy hospodárskej vedy.[5]

Po únorovém převratu odmítl spolupracovat s komunistickým režimem a byl politicky pronásledován a opakovaně vězněn. Hned po roce 1945 stanul před Národním soudem. Ten ho ale zcela zprostil obvinění s poukazem na Karvašovy zásluhy v odboji a při organizování Slovenského národního povstání. V roce 1949 byl ovšem obviněn z velezrady a odsouzen na dva roky pro neoznámení trestného činu. Propuštěn byl po roce a v roce 1953 s rodinou nuceně vystěhován z Bratislavy. Opětovně byl odsouzen pro velezradu roku 1958, nyní k tvrdému trestu 17 let za špionáž a velezradu. Důvodem pro odsouzení přitom byly jen soukromé rozhovory o politické situaci. V případě procesu z roku 1958 šlo o součást širší vlny represí proti domnělým exponentům ľudáckého režimu, které měly zastrašit případné separatistické tendence na Slovensku. Spolu s ním byl souzen i ekonom a politik Peter Zaťko. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960. Rehabilitace se dočkal koncem 60. let 20. století.[5] Zemřel na třetí infarkt v roce 1981.[2][3][11] V roce 1991 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.[12]

Odkazy

Reference

  1. Karvaš Imrich [online]. Národná banka Slovenska [cit. 2016-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10. (slovensky) 
  2. a b c d e Karvaš Imrich [online]. nbs.sk [cit. 2012-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-17. (slovensky) 
  3. a b c d e Imrich Karvaš [online]. muzeumsnp.sk [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 415. 
  5. a b c d BAŽANTOVÁ, Ilona. Imrich Karvaš. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 605–607.
  6. a b Dva slovenští ministři jmenováni. Národní listy. Září 1938, roč. 78., čís. 263, s. 1. Dostupné online. 
  7. Vláda Jana Syrového (22.09.1938 - 04.10.1938) [online]. vlada.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 604–605. 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 231. 
  10. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 253, 407. 
  11. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 415–416. 
  12. Řád T. G. Masaryka Seznam vyznamenaných [online]. hrad.cz [cit. 2012-10-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
TCH Rad T-G-Masaryka 3tr (1990) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Imrich Karvaš.JPG
Imrich Karvaš (1903-1981). Československý politik.