In nomine Domini

In nomine Domini je papežský dekret, který roku 1059 papež Mikuláš II. ustanovil způsob papežské volby.

Po období cézaropapismu, v němž císař Jindřich III. fakticky kontroloval papežský úřad, se římská kurie snažila co nejvíce vymanit z vlivu světských panovníků. Proto roku 1059 papež Mikuláš II. ustanovil jediný možný způsob papežské volby – napříště bude platná jen ta volba, která proběhne nezávisle na světské moci a pouze přesně určeným sborem volitelů – sborem kardinálů.

Literatura

• Bernhard Hülsebusch, Der Stellvertreter Jesu – Geheimnis und Wahrheit der Papstwahl, St. Benno Buch- und Zeitschriftenverlagsgesellschaft, Leipzig, 2002, ISBN 3-7462-1501-3
• Detlef Jasper, Das Papstwahldekret von 1059. Überlieferung und Textgestalt, Sigmaringen: Thorbecke 1986 (Beiträge zur Geschichte und Quellenkunde des Mittelalters, 12) ISBN 3-7995-5712-1
• Hans-Georg Krause, Das Papstwahldekret von 1059 und seine Rolle im Investiturstreit. Rom 1960