Inaugurace papeže Františka

Inaugurace papeže Františka
Inaugurace papeže Františka – průjezd Svatopetrským náměstím
Základní informace
Datum	19. března 2013
Stát	Vatikán
Místo	Svatopetrské náměstí
Účastníci	Celebrant: papež František a několik stovek kardinálů, arcibiskupů a biskupů 130 státních a církevních delegací Přibližně 200 000 věřících

Inaugurace papeže Františka je náboženská událost, která se konala 19. března^[1] 2013 ve Vatikánu.^[2][3][4] Oslavy, které začaly v 9.30 na Svatopetrském náměstí,^[5] znamenaly nastoupení Františka, který byl zvolen v konkláve 13. března, na papežský stolec.^[6] Římské úřady očekávaly, že se obřadu zúčastní 1 milion lidí.^[7] Jen inaugurační mše se zúčastnilo více než 130 státních a církevních delegací a přibližně 200 000 věřících.^[8] Při eucharistii koncelebrovalo několik set kardinálů, arcibiskupů a biskupů z celého světa. Jednalo se o první papežskou inauguraci za účasti konstantinopolského patriarchy po více než 1000 letech.

Ceremoniál

Asi půl hodiny před mší František projel náměstím v papamobilu, aby pozdravil davy lidí. Jednou zastavil a opustil papamobil, aby políbil postiženého muže. Papež František měl na sobě jednoduchou mitru, kterou má od doby, kdy se stal biskupem, a k ní odpovídající ornát. Používal pastýřskou hůl, kterou používal Benedikt XVI., ale na rozdíl od velkého liturgického cítění Benedikta XVI. se papež František držel jednoduchých písní a liturgických úkonů. Podle kardinála Timothyho Dolana se absence zpěvu papeže Františka během mše přičítá tomu, že má jen jednu plíci.^[9]

Po papežově příjezdu začal obřad sestupem nového papeže k hrobu svatého Petra ve svatopetrské bazilice. Papež se spolu s patriarchy a hlavními arcibiskupy východních katolických církví u hrobu pomodlil.^[10] Poté bylo pallium – šál z jehněčí vlny – a Rybářský prsten vzaty dvěma jáhny z hrobu, kde byly předtím uloženy, a vyneseny nahoru, aby byly neseny v procesí.^[10] Poté papež a východní katoličtí patriarchové a velcí arcibiskupové vystoupili do hlavního patra baziliky a spolu s ostatními kardinály, biskupy a dalšími duchovními se vydali v průvodu na náměstí za zpěvu „Laudes Regiæ“.^[10]

Kardinál-protojáhen, kardinál Jean-Louis Tauran, předal papeži pallium.^[10] Přítomný služebně nejstarší kardinál-kněz Godfried Danneels přečetl modlitbu za nového papeže před předáním Rybářského prstenu.^{[10][p 1]} Angelo Sodano, děkan kardinálského kolegia, mu předal Rybářský prsten z pozlaceného stříbra, na rozdíl od prstenů jeho předchůdců, které byly zlaté.^[10][11] Šest kardinálů, po dvou z každé kardinálské hodnosti, pak jménem kardinálského kolegia slíbilo papeži Františkovi poslušnost.^{[p 2]} Při předchozích obřadech tak učinili všichni kardinálové.^{[12][p 3]}

Homilie

Papež František pronesl homilii v italštině. Zaměřil se na slavnost svatého Josefa, liturgický den, kdy byla mše sloužena. Uvedl, že každý musí pečovat o zemi a o sebe navzájem, jako Josef pečoval o Ježíše a Marii. Předložil plán své další činnosti: „I papež musí při výkonu moci stále plněji pronikat do této služby, která má svůj zářivý vrchol na kříži.“

Oficiální delegace

Na inauguraci bylo vysláno 132 delegací států a mezinárodních organizací. Mezi delegacemi bylo 6 panovníků, 31 hlav států, 3 knížata a 11 předsedů vlád.^{[11][13][14][15]}

Státní delegace

(c) Casa Rosada (

Argentina Presidency of the Nation

), CC BY-SA 2.0

Země	Vlajka	Oficiální delegace
Andorra		Spolukníže Joan Enric Vives Sicília, biskup z Urgellu
Albánie		Předseda vlády Sali Berisha
Angola		Viceprezident Manuel Domingos Vicente[16]
Arménie		Prezident Serž Sarkisjan[17]
Argentina		Prezidentka Cristina Fernández de Kirchner
Bahrajn		Princ Abdullah bin Hamad bin Isa Al Khalifa
Bangladéš		Ministryně zahraničí Dipu Moni[18]
Bělorusko		Anatoli Rubinov, předseda Rady republiky Sergej Alejnik, velvyslanec při Svatém stolci[19]
Belgie		Král Albert II. a královna Paola Předseda vlády Elio Di Rupo
Bosna a Hercegovina		Předseda vlády Vjekoslav Bevanda Zlatko Lagumdžija, ministr zahraničních věcí Sredoje Nović, ministr pro občanské záležitosti Eugen Šušak, vedoucí kabinetu předsedy vlády[20]
Brazílie		Prezident Dilma Rousseff
Bulharsko		Prezident Rosen Plevneliev
Česko		Karel Schwarzenberg, místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí[21]
Čína		Prezident Ma Jing-ťiou a první dáma Christine Chow Mei-ching Vanessa Shih, náměstkyně ministra zahraničních věcí
Chile		Prezident Sebastian Piñera a první dáma Cecilia Morel
Chorvatsko		Prezident Ivo Josipović a první dáma Tatjana Josipović Vesna Pusić, první místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí[22]
Dominikánská republika		Cándida Montilla de Medina, první dáma
Ekvádor		Prezident Rafael Correa[23]
Egypt		Mohamed Saber Ibrahim Arab, ministr kultury
Filipíny		Viceprezident Jejomar Binay[24]
Francie		Předseda vlády Jean-Marc Ayrault Laurent Fabius, ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí
Honduras		Prezident Porfirio Lobo Sosa
Itálie		Prezident Giorgio Napolitano a první dáma Clio Maria Bittoni Předseda vlády Mario Monti Pietro Grasso, předseda Senátu Laura Boldrini, předsedkyně Poslanecké sněmovny
Indie		P. J. Kurien, místopředseda Rajya Sabha[25]
Irsko		Prezident Michael D. Higgins a první dáma Sabina Coyne[26] Michael Noonan, ministr financí
Japonsko		Yoshiro Mori, bývalý předseda vlády
Jižní Korea		Yoo Jin-ryong, ministr kultury, sportu a cestovního ruchu
Kanada		Generální guvernér David Johnston a jeho manželka Sharon Johnstonová Jason Kenney, ministr pro občanství, imigraci a multikulturalismus[27]
Kolumbie		María Ángela Holguín, ministryně zahraničních věcí
Kosovo		Hashim Thaçi, předseda vlády[28]
Kostarika		Prezidentka Laura Chinchilla
Kuba		První viceprezident Miguel Díaz-Canel[29]
Kypr		Andreas Mavroyiannis, stálý tajemník ministerstva zahraničních věcí[30]
Libanon		Předseda vlády Nagib Miqati
Lichtenštejnsko		Alois z Lichtenštejna a jeho žena Sophie z Lichtenštejna
Litva		Prezident Dalia Grybauskaitė
Lucembursko		Jindřich I. Lucemburský a Maria Teresa Lucemburská
Maďarsko		Prezident János Áder a první dáma Anita Herczegh Zsolt Semjén, místopředseda vlády György Hölvényi, státní tajemník pro náboženské a etnické otázky a občanskou společnost[31]
Malta		Prezident George Abela Předseda vlády Joseph Muscat Lawrence Gonzi, vedoucí představitel opozice[32]
Mexiko		Prezident Enrique Peña Nieto a první dáma Angélica Rivera
Monako		Princ Albert II. Monacký a princezna Charlene
Německo		Norbert Lammert, předseda Spolkového sněmu Winfried Kretschmann, předseda Spolkové rady Kancléřka Angela Merkelová Vicekancléř Philipp Rösler
Nigérie		David Mark, předseda Senátu Stella Oduah-Ogiemwonyi, Ministr letectví Viola Onwuliri, státní tajemník[33]
Nikaragua		Viceprezident Omar Halleslevens[34]
Nizozemsko		Vilém Alexandr Nizozemský a jeho žena Máxima Nizozemská Předseda vlády Mark Rutte
Nový Zéland		Chris Finlayson, ministr vlády[35]
Paraguay		Prezident Federico Franco
Peru		Rafael Roncagliolo, ministr zahraničních věcí
Polsko		Prezident Bronisław Komorowski a první dáma Anna Komorowska Bogdan Borusewicz, mluvčí Senátu Lech Wałęsa, bývalý Prezident Jacek Cichocki, ředitel úřadu předsedy vlády[36]
Portugalsko		Prezident Aníbal Cavaco Silva
Rakousko		Prezident Heinz Fischer a jeho žena Margit Fischer Kancléř Werner Faymann Vicekancléř Michael Spindelegger
Rumunsko		Prezident Traian Băsescu
Rusko		Sergej Naryškin, předseda Státní dumy
Salvador		Hugo Martínez, ministr zahraničních věcí[37]
San Marino		Pasquale Valentini, státní tajemník pro zahraniční věci a politiku[38]
Seychely		Jean-Paul Adam, ministr zahraničních věcí[39]
Singapur		Grace Fu, ministr v úřadu předsedy vlády[40]
Slovensko		Prezident Ivan Gašparovič[41]
Slovinsko		Prezident Borut Pahor
Spojené království		Prince Richard a Birgitte, vévoda a vévodkyně z Gloucesteru (zastupující královnu Spojeného království a nejvyššího správce anglikánské církve)[42] Baroness Warsi, vysoký státní tajemník pro zahraniční věci a záležitosti Společenství národů a ministr pro víru a komunity Kenneth Clarke, ministr bez portfeje[43]
Spojené státy		Viceprezident Joe Biden a jeho sestra Valerie Biden Owens Nancy Pelosi, vůdce menšiny ve Sněmovně reprezentantů Susana Martinez, guvernérka státu Nové Mexiko
Srbsko		Prezident Tomislav Nikolić Ivan Mrkić, Ministr zahraničních věcí
Srí Lanka		Neomal Perera, náměstek ministra zahraničních věcí Sarath Kumara Gunaratna, náměstek ministra rybolovu a vodních zdrojů John Amaratunga, poslanec Parlamentu[44]
Španělsko		Filip VI. Španělský a jeho žena Letizia Španělská Předseda vlády Mariano Rajoy[45]
Švýcarsko		Didier Burkhalter, federální rada[46]
Ukrajina		Kostyantyn Hryshchenko, místopředseda vlády[47]
Venezuela		Diosdado Cabello, předseda Národního shromáždění[48]
Zimbabwe		Prezident Robert Mugabe a první dáma Grace Mugabe

Proti zastoupení Tchaj-wanu se postavila Čína, která požádala Vatikán o ukončení diplomatických vztahů s tímto státem.^[49]

Ostatní

Subjekt mezinárodního práva	Vlajka	Oficiální delegace
Evropská unie		Herman Van Rompuy, Předseda Evropské rady[50] José Manuel Barroso, Předseda Evropské komise[51] Martin Schulz, Předseda Evropského parlamentu[52]
United Nations		José Graziano da Silva, Generální ředitel Organizace pro výživu a zemědělství (FAO)[53]
Suverénní řád Maltézských rytířů		Princ a velmistr Matthew Festing[54]

Náboženští představitelé

Křesťanské církve

Konstantinopolský ekumenický patriarcha se od velkého schizmatu v roce 1054 nezúčastnil žádné papežské inaugurace. Pravoslavní představitelé uvedli, že rozhodnutí konstantinopolského patriarchy Bartoloměje I. zúčastnit se inaugurace ukazuje, že považuje vztahy mezi pravoslavnou a katolickou církví za prioritu. Poznamenali také, že Františkova „dobře zdokumentovaná práce pro sociální spravedlnost a jeho naléhání na to, že globalizace škodí chudým“, možná vytvořily „obnovenou příležitost“ pro obě církevní společenství, aby „společně pracovala na otázkách společného zájmu“.^[63][64][65]

Ostatní náboženství

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Inauguracja pontyfikatu papieża Franciszka na polské Wikipedii a Papal inauguration of Pope Francis na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Inaugurace papeže Františka na Wikimedia Commons
• Inaugurační pontifikátní mše (video z inaugurace papeže Františka ve Vatikánu) na YouTube
• Pope Francis inauguration: as it happened (anglicky)