Incký systém cest
Qhapaq Ñan, andský systém cest | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
![]() páteřní cesta Qhapaq Ñan | |
Smluvní stát | ![]() |
Souřadnice | 18°15′ j. š., 69°35′30″ z. d. |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | ii, iii, iv, vi |
Odkaz | 1459 (anglicky) |
Oblast | Latinská Amerika a Karibik |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 2014 (38. zasedání) |
další státy: ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
Incký systém cest (kečuánsky Qhapaq Ñan) je název pro unikátní síť komunikací v Andách, kterou rozvinuli a využívali Inkové, přičemž některé její úseky pocházejí z období před vznikem Incké říše (především od kultur Wari a Tiwanaku). Rozsah původních inckých stezek je dnes odhadován v rozsahu od 23 000 km až do 30 000 km.[1][2]
Název Qhapaq Ñan se vztahuje jak na celou síť v plném rozsahu, tak i v užším pojetí na tzv. „Královskou cestu“ - páteřní cestu v délce 5 200 km mezi Quitem, Cuzcem a Tucumánem.[3] Cesty výrazně ulehčovaly komunikaci mezi jednotlivými sídelními celky a byly efektivním prostředkem politické, sociální, ekonomické a kulturní integrace podrobených kultur v rámci expanzivní Incké říše. Qhapaq Ñan využili i španělští conquistadoři při dobývání nových území v Jižní Americe.[4] Pavučina stezek se rozkládala od území jižní Kolumbie po údolí řeky Maule v centrálním Chile,[4] což odpovídá teritoriálnímu rozsahu incké říše v době příchodu Španělů v roce 1521. Výchozím bodem a hlavním uzlem bylo incké hlavní město Cuzco.[4] Z něj vycházely čtyři primární silnice do čtyř hlavních oblastí (tzv. „suyos“ - Antisuyo, Chinchaysuyo, Contisuyo a Collasuyo), ze kterých se Incká říše skládala. Cesty spojovaly pouštní oblasti na pacifickém pobřeží, horské regiony i tropické pralesy Amazonie.
Rozsáhlé stavební práce na pozemních komunikacích odstartovaly za vlády Inky Pachacúteca (vládl 1438–1471), který cítil nutnost výstavby cest, aby mohl pohotově vysílat vládní úředníky, vojska a loajální obyvatelstvo pro anexi a osídlení dobytých území. V podpoře jeho dopravní sítě pokračovali i jeho nástupci.
Incký systém cest sestával ze tří základních prvků: vydlážděná cesta, mosty a doprovodné skladovací a ubytovací budovy. Šíře silnic se pohybovala mezi půl metrem v hornatých oblastech a šesti metry v rovinách. Po těchto silnicích se jako poslové pohybovali rychlí běžci, kteří se nazývali „chasquis“.[5] Běhali podle štafetového systému. Na každý úsek cesty byli k dispozici dva odpočinutí běžci. Předávali zprávy na stanicích, nazývaných „tambos“, které byly postaveny ve vzdálenostech přibližně 20 km. Vzdálenost mezi Cuzcem a Quitem byli schopni překonat za 1 týden.[5] Inkové nevyužívali ani koně ani kolo, protože je vůbec neznali. Používali jedině lamy, nebo chodili pěšky. Jsou známy mosty sestávajích z kamenných opěr a dřevěné mostovky, mosty zavěšené (lana z vláken agáve),[6] ale např. na řece Desaguadero existoval most z řady rákosových pontonů.
Fotogalerie
- Qhapaq Ñan
- most Inca Pucayaku
- Inca trail
- cesta k Machu Picchu
Reference
- ↑ Qhapaq Ñan- Sistema Vial Andino, itinerario cultural de la UNESCO [online]. mendoza.edu.ar [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Qhapaq Ñan, Sistema Vial Andino es incluido en la Lista de Patrimonio Mundial de la Unesco [online]. Consejo de Monumentos nacionales de Chile [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Inca road system [online]. PERU TRAVEL GUIDE [cit. 2015-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-13. (anglicky)
- ↑ a b c En San Pedro de Atacama especialistas de Sudamérica compartirán en inédito taller sobre el Sistema Vial Incaico [online]. Universidad Arturo Prat del Estado Chile [cit. 2015-03-15]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b Sistema Vial en el Tahuantinsuyo [online]. Historia del Perú [cit. 2015-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-08. (španělsky)
- ↑ Los puentes inkaicos [online]. Congreso de la República de Perú [cit. 0205-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. (španělsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Incký systém cest na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
Autor: Martin St-Amant (S23678), Licence: CC BY-SA 3.0
The Inca Bridge, near Machu Picchu
Autor: Ondando, Licence: CC BY-SA 3.0
Puente inca sobre el río Yanamayo en el sector Pukayaku, perteneció al ramal andino principal del camino inca que recorría toda la sierra oriental ancashina
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: No machine-readable author provided. Studio nomade assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 3.0
Carte du Qhapaq Ñan/ Grande Route Inca
Carte générale de La Grande Route Inca, l'axe principal nord-sud de l'Empire Inca, long de plus de 6000km. Il traverse 6 pays: la Colombie, l'Equateur, le Pérou, la Bolivie, le Chili et l'Argentine. 28 septembre 2007 - Laurent Granier/ Megan Son -
www.qhapaq-nan.comAutor: Laurent granier, Licence: CC BY-SA 3.0
Superbe section du Qhapaq Ñan, la Grande Route Inca, au Pérou à l'est de la Cordillère Blanche
Trail originally constructed by the Inca in Peru; now part of the Inca trail to Machu Picchu.